Král šroubů

José Carreras na soukromých večírcích běžně nezpívá. V případě oslavy 70. narozenin multimilionáře Reinholda Würtha, kterému se v Německu přezdívá král šroubů, učinil výjimku a v pátek 22. dubna potěšil ve Würthově narozeninovém stanu 2400 hostů třemi áriemi. Carreras však nebyl jediným výjimečným gratulantem. Kromě něj přišel blahopřát i spolkový kancléř Gerhard Schröder, někdejší německý prezident Roman Herzog a řada dalších. Bylo co oslavovat - neuplynulo jen 70 let od narození Reinholda Würtha, ale i 60 let od založení společnosti Adolf Würth, která zaměstnává 48 tisíc lidí, loni dosáhla obratu přes 6,2 miliardy eur a zisku 380 milionů eur.

Krabice i o prázdninách.

Hospodářská kondice rodinné firmy Würthů nebyla vždy tak dobrá. Společnost založil v roce 1945 Reinholdův otec Adolf, jehož jméno společnost dodnes nese, jako velkoobchod se šrouby v středoněmeckém Künzelsau. O čtyři roky později, ve čtrnácti letech, se Reinhold stává druhým zaměstnancem rodinného podniku a nastupuje k otci do učení. „Zatímco kamarádi chodili na koupaliště, já jsem musel balit krabice v otcově skladě,“ říká Reinhold Würth, který tehdy se svým otcem jezdil nabízet šrouby ve vypůjčeném mercedesu. Otec byl na Reinholda velmi přísný, Würth junior však na něj vzpomíná s úctou. „Párkrát jsem dostal za uši, ale určitě mi to neuškodilo. Naopak byla to nejlepší škola mého života - většina nápadů, které vedly k rozvoji firmy, pochází od něj. Například počátkem 30. let se vydal ještě jako zaměstnanec společnosti Reisser prodávat šrouby do Berlína. Všichni se mu smáli. Otec měl ale velký úspěch, takže později vyrazil i do Švýcarska a dalších zemí. Ukázal mi tím, že lze podnikat i mimo domácí trh,“ řekl Würth na oslavě svých narozenin. První zahraniční pobočku firma založila v roce 1962 v Nizozemsku, následovaly další evropské země a v roce 1969 USA. Dnes je přítomná v 80 zemích světa a v zahraničí dosahuje 60 procent tržeb. „Reinhold Würth pochopil dříve než ostatní němečtí podnikatelé, co znamená globalizace. Zatímco jiní zůstávali doma, jeho firma působila na všech pěti kontinentech již v roce 1987,“ říká souhlasně Günther Oettinger, premiér spolkové země Baden-Württemberg. Tady Künzelsau, kde má firma dodnes sídlo, leží.

Sen o stovce prodejců.

Würth junior přebral rodinný podnik v devatenácti letech po otcově smrti a postupně začal budovat síť prodejců v celém Německu. „V roce 1958 jsme něco slavili společně s mými tehdejšími 30 prodejci. Řekl jsem, že jednou budeme mít v celém Německu sto prodejců. Dívali se na mě jako na blázna. Dnes pro nás pracuje jen ve Spolkové republice 2700 obchodních zástupců,“ usmívá se. Nepřetržitý růst obratu a počtu zaměstnanců je přesně tím, co je pro jeho podnikání typické - v historii společnosti Adolf Würth se najde jen jeden jediný rok (1975), kdy firma nezvýšila tržby. „Reinhold má cit pro hledání nových tržních příležitostí. Je nesmírně precizní a vše naplánuje do nejmenších detailů. Krom toho vůle je u něj ještě silněji vyvinutá než mozek - před několika lety jsme chtěli, aby se zbavil tehdy prodělečné divize elektroniky. Marně. Dnes je právě výroba a prodej elektroniky jednou z nejziskovějších částí celé skupiny,“ prohlásil na Würthových sedmdesátinách člen firemní rady Michael Rogowski.
Würthovo puntičkářství dokládá řada historek. Všichni obchodní zástupci podniku, kterých celosvětově Würth zaměstnává 24 tisíc, mají zakázáno tankovat během pracovní doby. „Kdyby každý z nich tankoval deset minut denně, platili bychom 500 prodejců jen za tankování,“ vysvětlil Würth pro Hohenloher Zeitung. Podobně odebral loni všem svým 2700 prodejcům v Německu laptopy. „Zjistili jsme, že naši obchodní zástupci se při návštěvě zákazníka věnovali spíše počítači než klientovi. To je neomalené - prodejce musí se zákazníkem komunikovat z očí do očí. A pro předvádění nových výrobků laptop nepotřebuje,“ řekl novinářům Würth s tím, že odebrání přenosných počítačů vyvolalo silnou nevoli, nicméně prodeje stouply.

Budoucnost je ve službách.

K upevňovací a montážní technice přidal Reinhold postupně i další obory, které dnes tvoří 40 procent obratu celé skupiny. Kromě výroby a prodeje průmyslového zboží, jako jsou ledničky, to byla expanze do oblasti služeb, zejména do hotelnictví a PR agentur. Würth se pustil i do finančnictví - součástí skupiny je leasingová společnost, německá pojišťovna a lucemburská zajišťovna a nyní kupuje Internationales Bankhaus Bodensee. Posledním hitem se stala solární energie. „Když děláte deset let to samé, začne vás to nudit. Je třeba zkoušet nové věci. Nejdříve to byla elektronika a teď solární panely. Je také možné, že za půl století nebudou šrouby potřeba, svítit se ale bude pořád,“ věří Reinhold Würth, jehož impérium dnes zahrnuje více než tři sta firem.
Würth je natolik přesvědčený liberál, že svým firmám dokonce zakládá konkurenci. To platí pro hlavní oblast jeho podnikání, pro prodej upevňovací techniky, kde dnes firma nabízí sto tisíc výrobků. Zde Würth založil v roce společnost reca působící jako přímý konkurent Würtha. Název společnosti je odvozen z křestních jmen Reinholda Würtha a jeho ženy Carmen. „Velmi respektuji jeho životní výkon, nicméně má jednu chybu - jeho členství v politické straně (Würth je členem liberální strany FDP-pozn.red.),“ komentoval Schröder Würthův liberalismus během zmíněné oslavy. „Žijeme z konkurence, nemůžeme zemi vyvést ze stagnace, pokud konkurenci nepřipustíme. Národ, který bude pracovat jen 35 hodin týdně, nemilosrdně zahyne,“ vracel během svého projevu kancléři Würth, který podnikatelství vyučoval osm semestrů na Univerzitě v Karlsruhe a užívá titul profesor, ač sám nemá ani maturitu.

Oddán regionu.

Würthovy zájmy však nejsou jednostranné. Podnikatel, jehož s majetkem v hodnotě 7,7 miliardy dolarů řadí americký Forbes na 55. místo v žebříčku nejbohatších lidí světa, je zároveň významný sběratel umění a německý patriot. Würthovy sbírky, které uchovává ve dvou vlastních muzeích, čítají přes osm tisíc kusů obrazů a soch. Každoročně přikoupí v průměru 250 nových exponátů. Těžiště jeho kolekce leží v oblasti moderního umění - děl umělců, jako je Pablo Picasso, Marc Chagall či Georg Baselitz. Žádá-li si to však rodná země, nakupuje i daleko starší věci. Příkladem může být Fürstenberská sbírka, kolekce obsahující 100 mistrovských děl staroněmeckého umění. „Bylo mi jasné, že nebudu-li sbírku chtít, půjde do aukce nebo skočí v mnichovské Pinakotéce. Jelikož jsem přesvědčený Bádeňák, obrazy jsem prostě koupil,“ říká Würth. Jeho angažovanost pro region tím nekončí. Ke svým 70. narozeninám věnoval deset milionů eur vysokému školství v Künzelsau, další prostředky směřovaly do vybudování letiště v regionálním centru Schwäbisch Hall či jiných projektů. „Vím, že kdybych bydlel o 400 kilometrů dále, zaplatil bych na daních o několik desítek milionů eur méně, v Bádensku-Württembersku se ale cítím doma. Navíc nezapomínám, odkud pocházím - zcela zdola společnosti. Ještě jsem zažil nouzi na konci druhé světové války,“ říká Würth, který se ve volném čase prohání v rodném okrese Hohenlohe na kole nebo na své Hondě 1100. Navíc je nadšeným pilotem a vlastní několika tryskáčů. V březnu pilotoval celou cestu do Indie a zpět.

S ambicí růstu.

Reinholdu Würthovi nebere chuť do života a dalšího podnikání ani jeho věk. I když z aktivního vedení společnosti odstoupil již v roce 1994 a dnes předsedá pouze takzvanému Poradnímu sboru, stále zasahuje do řízení firmy. „Rozhodně nejsme s růstem obratu u konce. Nyní, i když jsme největším světovým výrobcem montážní a upevňovací techniky, máme jen asi tři až čtyři procenta globálního trhu. Věřím, že během dalších deseti, patnácti let můžeme obsadit až patnáct procent trhu,“ tvrdí Würth, který v boji o zájem řemeslníků celého světa spoléhá na osvědčené zbraně. „Kvalita poráží cenu, specialisté si naše nářadí kupují, i když je většinou dražší než konkurenční. Kromě toho je důležité motivovat spolupracovníky. A to nejen penězi. Daleko důležitější je osobní projev uznání, jako je třeba osobní dopis nebo gratulace,“ vysvětluje Würth.