Podnikatelka dobývá střední Evropu přes Hongkong
Na počátku byla cestovní agentura s jedinou zaměstnankyní a zároveň ředitelkou. To bylo v roce 1990. Dnes Jana Procházková (40) vlastní čtyři firmy s celkovým ročním obratem kolem 1,3 miliardy korun. Původní Global Express se stala součástí globálního řetězce Business Travel International a její název zní BTI Česká republika. Vzhledem ke změnám vlastnické struktury mezinárodní sítě je společnost Jany Procházkové od letoška členem skupiny Hogg Robinson Group (HRG). Hlavní činností české BTI je organizace služebních cest pro klienty z řad firem.
Název Global Express však nezmizel. Jmenuje se tak společnost, jež je největším dovozcem a distributorem hraček v Česku a na Slovensku. Působí ovšem také v Polsku i Maďarsku, vyváží do dalších zemí. Nákupní centrála sídlí v Hongkongu, hračky se dovážejí převážně z Číny. Global Express Group je v současnosti pravděpodobně největší hračkářskou společností v regionu střední a východní Evropy. Firma je na těchto trzích výhradním distributorem velkých světových hráčů v hračkářském odvětví. Vyvíjí však i vlastní značky a produkty, které nabízí za ceny, jež jsou levnější než známé světové značky. Tyto hračky jsou ale kvalitnější než neznačkové zboží.
Středoevropský nástup.
Tím ambice Jany Procházkové nekončí. Hodlá upevňovat postavení firmy Global Express ve střední a východní Evropě. Velké šance vidí kupříkladu v Rusku, na Ukrajině, v Srbsku. Vlastní značky dnes tvoří asi pětinu nabízeného portfolia, tento podíl se však má rozšiřovat. „Tlak na ceny je dnes obrovský, v Číně může nakupovat prakticky každý,“ říká Procházková. Také maloobchodní řetězce již dovážejí samostatně. „Je nutné se odlišit,“ zdůrazňuje podnikatelka. Právě proto se v Global Express před třemi lety pustili do vlastního vývoje. Hongkongská pobočka by pak měla prodávat zboží i na zcela nové trhy.
Do království Jany Procházkové pak patří ještě firmy Globair a Airmax, které v Česku, Maďarsku, Polsku, Řecku a Chorvatsku zastupují významné letecké společnosti, ale také hotelové řetězce či půjčovny aut. Cílem je, aby se zvláště letenky prodávaly přímo v cestovních kancelářích. Globair a Airmax mají na starosti distribuci, podporu prodeje, marketing. Nedávno Procházková získala speciální ocenění poroty v rámci soutěže Podnikatel roku 2005, pořádané auditorskou a poradenskou firmou Ernst & Young.
Zatímco v ostatních společnostech vystupuje především jako majitelka, v cestovní agentuře BTI Česká republika působí také jako výkonná ředitelka. Na rozdíl od podnikatelských začátků však v současné době ve svých firmách spoléhá na další manažery. Jde jí o to, aby její firmy jednou mohly fungovat i bez ní. Procházková tvrdí, že dnes stojí na křižovatce: „Říkám si, že není vůbec podstatné, kolik má člověk firem, ale zda je jeho život přínosný. Co dělá pro to, aby byl svět lepším místem k životu. Zda v tom, co dělá, je hlubší význam, zda to má nějaký přesah. To jsou ale úvahy spíše v duchovní rovině a nemají s podnikáním mnoho společného. Každopádně já jsem teprve na začátku této cesty.“
Podnikatelka se zajímá o východní filozofii, baví ji kultura a sport, perspektivně mluví i o rodinném životě. Ten kvůli časovému vytížení v byznysu dosud opomíjela. Není vdaná, ani nemá děti. Na druhé straně hovoří i o tom, jak ji těší rozjíždět nové podnikatelské projekty. Nevylučuje ani další aktivity v této oblasti. Na své začátky ve firmě vzpomíná jako na nesmírně vzrušující. Přinášely obrovské množství práce, ale také spoustu energie, nadšení a uspokojení z toho, jak „firma roste pod rukama“.
S darovaným faxem.
Jisté je, že Jana Procházková dokázala mnohokrát vystihnout správnou příležitost. Často byla rychlejší než ostatní. „Byla jsem na správném místě, ve správný čas,“ říká ona sama. Kdyby začínala o deset let později, nebo jen o pár set kilometrů dále na západ, její šance by byly menší. „Být nyní úspěšný stojí více úsilí, peněz i kreativity než tehdy,“ dodává.
V době změny režimu jí bylo čtyřiadvacet a pracovala jako průvodkyně turistů. Pak šlo všechno ráz na ráz. Cestovní agenturu si založila v bytě maminky, kde tenkrát bydlela. Jejím prvním vybavením byl darovaný fax. Zpočátku se věnovala především incomingové turistice, službám pro cizince, kteří přijížděli do Česka. Po pár letech však bylo jasné, že právě do tohoto oboru vstupují stále nové firmy. Proto byla nutná specializace. Procházková se v roce 1994 vrhla na zprostředkování služebních cest, tedy prodej letenek, zajišťování ubytování a další služby včetně třeba půjčování aut. Cestovní agentura se ovšem zaměřila také na incentivní turistiku, organizaci nevšedních zájezdů pro skupiny zaměstnanců či distributorů klientských firem.
Podobně dobrodružné byly i začátky v obchodování s hračkami. Ještě jako průvodkyně se Procházková seznámila s budoucím dodavatelem z Tchajwanu. Ten jí jednoho dne poslal dva kontejnery hraček s tím, že peníze chce až poté, co se prodají. Prodaly se během dvou týdnů. A bylo rozhodnuto. Global Express byla první českou firmou, která začala dovážet hračky přímo z Dálného Východu a získala tím obrovský náskok před konkurencí. Nabídka hraček byla tehdy v Česku velmi omezená, trh nenasycený.
K manažerskému řízení.
Klíčovým okamžikem bylo získání práv na exkluzivní distribuci společnosti Mattel, producenta proslulých panenek Barbie. Od té doby se okruh světových značek, jež Global Express nabízí jako výhradní prodejce do středoevropských prodejen, výrazně rozšířil. Patří mezi ně MGA (panenky Bratz), stavebnice Megabloks, Wild Planet či Clementoni. V roce 1996 se hračkářská firma Jany Procházkové stěhovala do vlastních prostor a otevřela Cash&Carry v Průhonicích, odkud zajišťovala distribuci po celém Česku a Slovensku. Navíc Global Express začínala spolupracovat s maloobchodními řetězci hned poté, co se zde objevily. V této chvíli zásobuje velké hypermarkety i nezávislá hračkářství.
Spolupráce s Mattelem nicméně po deseti letech, na konci roku 2004, skončila. Mattel si otevřel vlastní středoevropskou kancelář. Společnost Procházkové tak přes noc přišla o čtvrtinu obratu, což byla nepříjemná rána. Podnikatelka ale tuto událost označuje také za velkou výzvu, která přináší cenné zkušenosti a z níž nakonec její firma vyjde posílena.
Ještě podstatně dříve zažila Global Express další přelomové období. V roce 1998 Jana Procházková začala pravidelně dojíždět na kurz MBA do Nizozemska a vždy se vracela plná nápadů a myšlenek. V té době pochopila, že způsob řízení společnosti se musí změnit a že musejí přijít profesionální manažeři. Tehdy ještě v Global Express působili další dva společníci, kteří vlastnili menšinové podíly. Nebylo jasné, kdo za co nese odpovědnost, spolumajitelé rozhodovali pomalu o každé pětikoruně, ale často nezávisle na sobě, či dokonce protichůdně. „Tenkrát jsme ještě neplánovali, nerozpočtovali,“ líčí Jana Procházková. Rozhodla se prosadit zásadní změny. Řídila se heslem, že „nestačí vítězit, ale je nutné také být dobrým sportovcem“. Společníci měli ovšem jiný názor, firma se chlubila slušnými výsledky, a proto necítili potřebu něco měnit. Příchod profesionálních manažerů a ostatní změny nakonec vedly k jejich odchodu. Procházková přiznává, že rozchod pro ni osobně nebyl vůbec snadný. Přesto dnes tvrdí: „Transformace nakonec trvala čtyři roky, ale vývoj ukázal, že to byl krok správným směrem.“ Odborníci, kteří mluví o různých potřebách firmy v rozdílných fázích rozvoje, jí dávají za pravdu.
Kde hledat úspory.
Jestliže přeměna hračkářské firmy vrcholila v roce 2002, tento rok znamenal zásadní změnu také pro cestovní agenturu. Ta se stala na přelomu století největší nezávislou v Česku ve svém oboru. Poměry na trhu se ale měnily. Stále více bylo jasné, že velké nadnárodní firmy nebudou vypisovat výběrová řízení na lokální úrovni a spolupracovat s místními agenturami. Jako největší hit byla definitivně potvrzena „globální konsolidace“. Bylo nutné vstoupit do mezinárodního řetězce. Agentura Jany Procházkové se stala partnerem sítě BTI, od níž převzala také svůj nový název. Vlastnictví se tím nezměnilo a Procházková zůstala výkonnou šéfkou. Světový řetězec BTI byl ovšem jedním ze tří největších na světě, pokud jde o služby pro firemní klientelu, spolu s firmami American Express a Carlson Wagonlit. Novými zákazníky české společnosti se díky tomu staly velké nadnárodní korporace. To také znamenalo dosud nevídané objemy zakázek ve výši desítek milionů korun.
Podobně ovšem vzrostly také nároky na samotnou cestovní agenturu. Bylo nutné respektovat standardy kvality, na něž jsou klienti zvyklí v jiných částech světa, zavést nové technologie, informační systém. Mnozí Češi možná ještě netuší, co znamená skutečná orientace na zákazníka. „Musíme naše klienty dobře znát, přemýšlet za ně, být kreativní a navíc jim přinášet úspory,“ tvrdí Jana Procházková. Naprostou samozřejmostí by kupříkladu mělo být, že když si zákazník objednává letenku, upozorní ho agentura na možnost desetitisícové úspory, pokud si prodlouží pobyt o jednu noc. Největších úspor se nedosáhne tím, že klient zaplatí co nejnižší transakční poplatek za letenku, ale důkladnou analýzou dat podle destinací, leteckých společností či nejčastěji využívaných hotelů. Procházková dokonce mluví o „správném nastavení a monitorování cestovní politiky“. Jednoduchý příklad: Jestliže zaměstnanec klientské firmy cestuje každý týden do Frankfurtu, musí být upozorněn, že se mu vyplatí nocovat stále ve stejném hotelu nebo knihovat letenky vždy se stejnou leteckou společností. Dalším pravidlem ovšem je, že důraz na úspory nemůže snižovat kvalitu služeb. „Klademe důraz především na přidanou hodnotu a kvalitu služeb, nechceme být za každou cenu největší, nekupujeme si tržní podíl,“ zdůrazňuje Jana Procházková.
Účastníci zájezdů.
Velkou kreativitu, ale také znalost jednotlivých destinací a spolehlivé kontakty v zahraničí, si pak žádá organizace incentivních zájezdů. „Klient posílá svoje zaměstnance nebo distributory na zájezd za odměnu a aby zvýšil jejich motivaci. Není možné, aby se něco zvrtlo,“ vysvětluje Procházková. Incentivní turistika je sice jedním z nejrychleji rostoucích odvětví v Česku, ale subjekty, které takové zájezdy pořádají, je dělají už třeba deset let a jejich účastníci často sjezdili půl světa. Je proto nutné vymýšlet nové aktivity, nabízet různé destinace, znát dobře složení skupiny a zájezd ušít na míru. Procházková uvádí příklady zájezdů, kdy účastníci natáčeli film v Lisabonu, kde se stali zároveň herci i členy filmového štábu, nebo se učili umění rangerů v jihoafrické buši.
A jak se na činnosti cestovní agentury podepsalo 11. září 2001, další teroristické útoky a epidemie? Procházková má po ruce rychlou odpověď: „Už jsme si na to zvykli.“ Každý rok bylo něco - 11. září, válka v Iráku, nemoc SARS, povodně v Praze… Zatímco individuální turisté se vzpamatují poměrně rychle, u korporátní klientely, která striktně dodržuje pravidla bezpečnosti svých zaměstnanců, je to složitější. Na druhé straně však zájmu o cestovní agenturu pomáhá příliv zahraničních investic do Česka. „Příchod nových firem, jako jsou třeba automobilky, je pro náš byznys ideální,“ konstatuje podnikatelka.
Radostný Hongkong.
V poslední době dělá Janě Procházkové velkou radost pobočka hračkářské firmy Global Express v Hongkongu. Ta funguje už čtyři roky a je klíčovým místem skupiny. Její zaměstnanci jezdí nakupovat hračky do Číny. Hongkongská pobočka také hraje důležitou roli ve vývoji vlastních značek Global Express, kterých už je nyní řada - hračky pro miminka Maa Maa, plyšové hračky Teddy, modely autíček Speedy, panenky Sweety, množství akčních figurek a sad pro kluky X-Force a také rekreační sportovní potřeby Hi-Day.
Hongkong však dokáže nadchnout svým ideálním podnikatelským prostředím. „Lidé tam pracují s obrovským nasazením, vše je v mžiku hotové,“ uvádí podnikatelka. Tamní přístup ostře kontrastuje se zdejším zdlouhavým přemýšlením, rozhodováním… Když zadáte nové vzorky hraček, nebo chcete novou vizitku, máte to hotové ještě v ten samý den. Svou roli hraje velká konkurence. V jedné hongkongské čtvrti se na ploše asi dvou kilometrů čtverečních tísní jedna vzorkovna vedle druhé.
Je ale nutné mít v Hongkongu vlastní lidi, kteří zajišťují dodávky z Číny? Global Express má zkušenosti i s nakupováním hraček přímo v Číně, to ale přináší další komplikace. Čína nemá dobrou infrastrukturu, je to tam obtížnější s kontrolou kvality. Procházková vzpomíná, že ještě před otevřením hongkongské kanceláře z Číny jednou dodali místo kontejneru Mikulášů samé zelené krokodýly. Není problém se pak dohodnout na náhradě, ale původní zakázka už je pryč.
Když Procházková mluví o další expanzi svého hračkářského byznysu, nevylučuje účast nějakého strategického partnera, tak jako se to stalo v případě cestovní agentury. Jinak byla ve financování svých aktivit vždy poměrně konzervativní - nejdříve využívala vlastní prostředky, později bankovních produktů. A co ji vlastně na podnikání přitahuje? „Nikdy jsem se nebála odpovědnosti. Líbí se mi také ta svoboda: Třeba si řeknu, že od zítřka začneme prodávat koloběžky, nebo že si otevřeme pobočku v Americe, pokud si myslím, že je to dobrá příležitost pro byznys. No a pokud tomu opravdu věříte, tak to samozřejmě dokážete.“
