Netrefené i vhodně zasažené terče
Orwellovskému newspeaku se už naučila i královna, když v londýnském parlamentě předčítala jako každý rok nový politický program vlády, který pro ni sepsala Blairova kancelář.
„Moje vláda je zavázána snížit vládní náklady a prosazovat efektivnost,“ zahájila svůj přednes 37 nových zákonů, z nichž každý obsahuje desítky regulací, které si budou vyžadovat nasazení tisíců nových byrokratů do stovek nových byrokratických institucí, s výdaji odhadovanými na 23 miliardy liber.
Úřady proti byrokracii.
Tak zavádíme 376 lokálních úřadů partnerství na snižování zločinnosti, 42 lokálních lidových výborů pro trestní spravedlnost, devět lokálních center pro regionální podnikatelskou skvělost, osm regionálních kulturních konsorcií, osm agentur regionálního rozvoje, 39 výborů pro nové šance místních komunit, třináct zón akce zaměstnanosti, osm regionálních bytových výborů, 30 sportovních akčních zón, 47 partnerství propojení mládeže, 150 partnerství mladého věku, 107 center předškolní skvělosti, 313 školních sportovních partnerství, 350 center zdravého žití, 22 místních úderek proti žhářství, 155 narkotikových akčních týmů, 88 lokálních strategických partnerství, 77 komisí pro začleněnost a podporu mládeže, 155 týmů dozoru nad mladými provinilci, plus stovky všelijakých úderek pro regionální koordinaci, obnovu sousedství, udržitelný rozvoj, spravedlivý přístup k vyššímu vzdělání, sociální vyloučenost, a strategii cesty vpřed. Ve zdravotnictví se nám ustavuje „Komise pro angažovanost pacientů a veřejnosti na zdraví“, „Všeobecná rada sociální péče“, „Agentura modernizace státního zdravotnictví“, „Komise pro zdravotní péči“ a „Agentura pro rozvoj zdraví“. Jejich společný roční rozpočet je 310 milionů, takže není divu, že nezbývá na nábor nových lékařů a zdravotníků a technické vybavení nemocnic. Ve školství vznikají „Rada pro učení a dovednosti“ a „Rada pro všeobecné učení“. Pro policii zavedlo ministerstvo vnitra „Celostátní rámec hodnocení výkonnosti plánu policejního dozírání“, který používá počítacích měřítek zvaných „propočet nákladů na příslušné aktivity“ a „indikátory výkonu nejlepší hodnoty“. A na potírání státní byrokracie vláda zavádí „Nový nezávislý orgán na zmírňování byrokratických překážek“.
Targetizace.
Zavádí se to asi všechno proto, aby si opozice nemohla stěžovat, že vláda neplní své sliby. Opoziční liberálně demokratičtí poslanci totiž nedávno spočítali, že Blairova vláda selhala v 42 procentech svých cílů, závazků a předsevzetí, která národu vytýčila před pěti lety. Anglicky se jim říká target čili terče, tedy něco, do něčeho se musíme trefovat. Takže jsme se za pět let netrefili do 3570 terčů, protože nám jich vláda vytýčila 8500. Byly mezi nimi i takovéto radostně budovatelské:
Zmírnit chudobu ve světě na polovinu do roku 2015. Z čehož je nám jasné jednak to, že labouristé už nikdy neprohrají volby, jednak to, že do letošního roku měli chudobu ve světě proporčně snížit o dvanáct procent, zatímco ona se jim, potvora, o nějaké to půlprocentíčko ještě zvýšila.
Zlepšit kvalitu života celosvětově. Tam si sice nestanovili žádné datum, ani v čem by se kvalita života měla měřit, ale každý, kdo sleduje celý svět, nám říká, že kvalita života se spíše zhoršuje.
Na domácí britské půdě jsme se netrefili například do terče, že ve všech státních nemocnicích musí koberce být rovné a nepokrčené. Nebo že Národní námořní muzeum musí omezit počet balíků fotokopírkového papíru o 3000. Nebo že ministerstvo vnitra musí deportovat 30 000 ilegálních azylantů. Tam jsme se netrefili jednak proto, že už nebylo možné nikde najít nikoho, komu by se dalo dokázat, že je tu ilegálně, jednak proto, že by to stálo 6000 liber na azylanta, jednak proto, že by nám sem všichni přišli za pár týdnů znovu.
Zato ale ve zdravotnictví jsme se trefili do terče, že 90 procent naléhavých zdravotních případů musí být ošetřeno do čtyř hodin po přivezení na ambulanci. Ten se splnil tím, že je necháváme třeba i několik dní ležet na vozících na dvoře a na chodbách a délka jejich přijímání se počítá teprve od chvíle, kdy jsou přesunuti do léčebného areálu.
Na kontrolu trefování do terčů si samozřejmě musíme za peníze daňového poplatníka zaměstnávat kvalifikované kontrolory, kterých je už víc, než těch zaměstnanců, kteří se do těch terčů snaží trefovat. A tak nám nezbývá peněz na zvýšení počtu pracovníků, kteří by se do těch terčů mohli jednou trefit.
Takže nám k těm už známým metodám orwellizace přibyla ještě targetizace.
Efektivní premiér.
Tonymu Blairovi se ale daří trefovat se do svého vlastního terče, jímž je stát se do konce svého vládního období milionářem. K tomu si už předem nakoupil několik nových nemovitostí, z nichž jednou je dům za 3,6 milionu liber. Ty samozřejmě ještě nastřádané nemá, tak si na ně od banky vypůjčil. Jako jistinu jí nabídl smlouvu na vydání svých pamětí, na níž, jak odhaduje nakladatel, vydělá 20 milionů na autorských tantiémách. Další miliony odhaduje, že vydělá na přednáškovém turné po Americe, která mu nabízí přes 100 000 liber za přednášku.
Mezitím se už pocvičuje vyděláváním drobností na dvou luxusních bytech v Bristolu, k jejichž koupi mu pomohl za sníženou cenu jeden australský podvodník, který byl tehdy milencem soukromé poradkyně paní Blairové pro životní styl. Byty prý kupovali pro syna, který měl jít do Bristolu na univerzitu, aby nemusel spát na kolejích či podnájmech.
Neuplynul ještě celý rok a už se dozvídáme, že do obou bytů se za celkový nájem přibližně 6000 liber měsíčně nastěhovali na účet své firmy pracovníci firmy Thales, která dodává zařízení pro ministerstvo obrany na zakázku v hodnotě několika miliard liber z kapes daňového poplatníka. Blair se samozřejmě dal slyšet, že neměl tušení, kdo nájemníci jsou, a oni zase, že nevěděli, kdo je majitelem. Všechno to přece zařizovala místní realitní kancelář.
Takže vlastně královna měla částečnou pravdu v tom, že k efektivnosti je zavázán alespoň „můj předseda vlády“.
