Strategický investor střídá ve firmě rizikový kapitál
Asi si byli souzeni. Po jednání s více než desítkou potenciálních kupců se zakladatelé firmy Techo a venture kapitálový fond, spravovaný bankou JP Morgan Flemings, rozhodli prodat akcie nizozemské firmě Royal Ahrend. Ta působí stejně jako Techo v oboru dodávek zařízení pro interiéry a kancelářského nábytku. Kontakt s touto firmou mělo Techo již před deseti lety. Bývalý viceprezident Ahrendu českého původu Jiří Marsal pracoval v letech 1995 až 1997 jako šéf dozorčí rady Techa. „Kulturou Ahrendu jsme byli nakaženi již dávno,“ konstatoval šéf a spolumajitel Techa Jiří Kejval. Vztahy mezi oběma firmami však nebyly vždy idylické, na konci minulého tisíciletí si vyhrožovaly právníky a soudy. Ahrendu se nelíbilo, že designér Hans Verboom pracuje pro něj a zároveň pro Techo, a vinil jej a českou firmu z plagiátorství. Ke zralému partnerství dospěly firmy až v roce 2003, kdy se dohodly na spolupráci.
Mělo být čtyřikrát větší.
Zakladatelé Techa Jiří Kejval a Martin Kulík (oba 38) se začali po investorovi pro svou firmu poohlížet před osmi roky. Firma v té době měla roční obrat 420 milionů a byla zcela závislá na bankovních úvěrech. Vzhledem k tomu, že byla spolehlivým partnerem, banky jí ochotně půjčovaly. Chování finančních domů vůči Techu se však v roce 1997 změnilo, v souvislosti s očekávanou hospodářskou recesí začaly být obezřetnější a začaly méně půjčovat. Techo se vzhledem k nedostatku financí dostalo do problémů. Nemělo z čeho financovat svou zahraniční expanzi, přestože v té době již bylo největším výrobcem nábytku v Česku. Firma se proto v roce 1998 spojila s českým Fondem rizikového kapitálu (FRK) a s fondem Czech and Slovak Investment Corporation (CSIC), spravovaným mezinárodní investiční bankou JP Morgan Flemings. Obě instituce upsaly nové akcie Techa v celkové hodnotě 72 milionů korun (CSIC za 60 milionů, FRK za dvanáct milionů) a získaly za to polovinu firmy. Postupem času FRK své akcie prodal zpět Jiřímu Kejvalovi a jediným finančním investorem v Techu zůstal CSIC, který držel 42,5 procenta firmy. Tehdejší rozhovory a články svědčí o obrovských ambicích: „Podnikatelský plán, se kterým společnost Techo získala injekci v podobě venture kapitálu, počítá s tím, že se obrat do roku 2003 zvedne ke třem miliardám korun a vyvážet se bude nejméně polovina produkce. Firma se má stát lídrem středoevropského trhu a dle původních představ má mít v postkomunistických zemích celkem čtrnáct poboček,“ napsal týdeník EURO před pěti lety (EURO 48/2000). V době, kdy článek vyšel, měla společnost tržby 710 milionů korun, pět zahraničních poboček a vyvážela třetinu produkce. Realita ale byla nakonec jiná. V roce 2004 dosahovaly tržby „pouhých“ 883 milionů korun, počet poboček se o jednu snížil, když se firma se v roce 2002 stáhla z polského trhu.
Odvětví v krizi.
Na Techu se stejně jako na všech ostatních firmách v oboru podepsala recese a změna pracovních návyků. „Obor citlivě reaguje na ekonomický cyklus, tvrdě ho zasáhlo především 11. září 2001,“ vysvětluje stagnaci tržeb Jiří Kejval. „V posledních letech se zmenšuje pracovní plocha připadající na jednoho zaměstnance. Zatímco dříve byl standardem velký kancelářský stůl ve tvaru L a ještě na počátku tisíciletí stůl o délce 160 centimetrů, nyní se stále více prosazují stoly dlouhé 120 centimetrů, ubývá i poliček a skříní,“ dodává. Kejval odhaduje, že od roku 2000 celosvětový trh s kancelářským nábytkem poklesl o 30 až 40 procent a většina velkých světových výrobců je v červených číslech. Fakt, že se odvětví nedařilo, způsobil, že se prodej firmy protáhl. Původně CSIC počítal s tím, že firmu prodá po třech až pěti letech. Jeho angažovanost se nakonec protáhla na sedm let. „Investice se pro nás dlouho nevyvíjela dobře, nakonec se ale podařilo vytvořit uspokojivou hodnotu pro naše akcionáře,“ potvrdil týdeníku EURO Milan Hladík, který měl fond v JP Morgan Flemings na starost.
Poslední kousek.
Techo bylo poslední velkou položkou v portfoliu fondu CSIC. Již dříve se fondu podařilo vystoupit a najít strategické partnery pro své další investice z druhé poloviny devadesátých let. Nové vlastníky již má například výrobce bílé techniky Mora, mlékárna Yoplait, síť drogerií Droxi. Největším ternem ale byla pro fond zřejmě investice do karetní společnosti CCS, do které přivedl nového vlastníka letos v srpnu (EURO 35/2005). Cena, za kterou nyní Ahrend získal 75 procent Techa, a podmínky, za kterých musí za tři roky Jiří Kejval odprodat i svůj zbývající podíl, zůstávají tajné. Firma je ale nyní zhruba dvakrát větší, než když do ní vstupoval rizikový kapitál. Tehdy byla oceněna na 144 milionů korun. Kdo dnes firmu ohodnocuje přibližně na dvojnásobek, asi moc neprohádá. To znamená, že JP Morgan svou investici zhodnotil ze 60 asi na 120 milionů korun. Ještě lépe vypadá zhodnocení v dolarech, ve kterých bude fond vyplácet akcionáře. Dvoumilionová investice se díky klesajícímu dolaru rozrostla na 4,8 milionu dolarů.
Malý je lepší.
Jako poradce transakce vystupovala na straně zakladatelů Techa konzultantská firma Corsum Group Adama Blechy a Michala Lobkowicze. Royal Ahrend radila společnost PricewaterhouseCoopers. JP Morgan prodával svůj podíl bez prostředníka. Jiří Kejval si spolupráci s malou českou firmou nemůže vynachválit. „Na rozdíl od většiny konzultantů nám nefakturovala odpracované hodiny. Její honorář se odvíjel od dosažené prodejní ceny, takže jsem měl pocit, že jsme opravdu na jedné lodi. Oproti velkým firmám s rozsáhlým portfoliem klientů bylo nasazení této společnosti nesrovnatelně vyšší,“ hodnotí práci poradce Kejval. V případě Techa nakonec rizikový kapitál nesplnil jednu ze svých obvyklých rolí - nepřivedl strategického partnera. Toho si zakladatelé firmy našli sami. „Přivedli nám do firmy mnoho potenciálních zájemců, včetně největších světových hráčů. Jednání ale většinou záhy skončila, neboť firmy v čase recese neměly chuť nakupovat jinak než velmi levně. Z mnoha zájemců z Německa a Rakouska jsme navíc měli pocit, že nás vnímají jen jako levnou montovnu, ne jako firmu s vlastní kulturou, značkou a designem,“ vysvětluje Kejval. To u zvoleného partnera nehrozí. Royal Ahrend již deklaroval, že značky Ahrend a Techo budou nadále působit vedle sebe.
Jako Škoda a Audi.
Jiří Kejval rád přirovnává převzetí Techa k akvizici Škody Auto Volkswagenem. „Ahrend je úspěšný ve vyšším středním a nejvyšším segmentu, my ve středním. Stejně jako Audi a Škoda máme každý jinou klientelu, každý jsme silný v jiném regionu, vhodně se doplňujeme,“ říká. Ahrend, firma s více než stoletou tradicí, dosahuje v divizi kancelářského nábytku obratu 200 milionů eur ročně. Silná je v klasických zemích Evropské unie, ve Spojených státech a na Středním východě. Nová zastoupení má v Austrálii, na Novém Zélandu a v Moskvě. Uchytit se na ruském trhu a následně se vrátit do Polska je ostatně i prioritou Techa. Akviziční smlouva stanovuje, že Jiří Kejval vzůstane minimálně po tři roky generálním ředitelem a předsedou představenstva firmy. Kultura nového majitele je mu blízká, takže se představě, že by časem působil ve vedení celého koncernu Royal Ahrend, rozhodně nebrání.
