Vyměním sedm antropologů za jednoho klempíře. Značka: spěchá. Podobné inzeráty si budou možná brzy podávat mnozí podnikatelé. Podobný inzerát si možná brzy podá dokonce celá Česká republika...
Foto: Profimedia.cz
Odborné zaměření absolventů českých škol totiž už dlouho tragicky nevyhovuje potřebám hospodářství. A situace se stává kritickou. Firmám zoufale chybí především řemeslníci, techničtí odborníci, konstruktéři. Zato univerzity chrlí zástupy školené v humanitních či ekonomických oborech, pro které už dávno není nikde uplatnění.
Je to mentální dědictví dob dřívějších. Ještě v 90. letech platil ve společnosti předsudek, že kdo chce něco dokázat, musí studovat vysokou školu. A že na řemeslo jdou jen „lopaty“, které se na nic lepšího prostě nezmůžou. Dokud se tenhle nesmysl nepřestane tradovat, hospodářství bude dál brzdit nedostatek kvalifikovaných lidí. I z pohledu společenské prestiže jde o paradox – vždyť právě v Česku má spousta řemesel a technických oborů skvělou tradici.
Snad ten problém aspoň zčásti vyřeší úroveň platů. Pokud dnes šikovný tesař vydělá víc než vystudovaný právník, je to logický výsledek konkurenčního prostředí. Čeho je nadbytek, to zlevňuje. Čeho je nedostatek, to se bude vyvažovat zlatem.
Třeba si to uvědomí současná generace rodičů. Je totiž laciné a jednoduché jako vždycky svést vinu na stát: Ten má přece nějak zařídit dostatek řemeslníků! Ten má přece vykouzlit pracovní místo pro dalšího absolventa nepotřebného oboru! Jenomže ve skutečnosti je to naše odpovědnost. Hlavní změna se musí odehrát v našich hlavách. Pokud jde někdo studovat svůj koníček, třeba psychologii, přestože ví, že se na trhu práce neuplatní, nemůže se pak divit, když tře bídu s nouzí. Dobrým řemeslníkům naopak přeju vysoké příjmy a respekt společnosti. Bez nich se dopředu nepohneme.
