Potenciál českých žen dusí nedostatek mateřských škol. Letos odmítly téměř 50 tisíc dětí. Státu tak utíkají miliardy
České ženy čelí jednoznačně nejvyššímu propadu zaměstnanosti spojenému s mateřstvím a výchovou dětí v Evropě, ukázala studie Idea institutu CERGE-EI. Jedná se o snížení míry zaměstnanosti o 41 procent, došli k závěru její autoři Klára Kalíšková a Daniel Münich.
Pracovní výpadek českých žen po narození prvního dítěte je dle jejich názoru do velké míry nedobrovolný a představuje poměrně vysoký nevyužitý produkční potenciál země. „Propad je dán nedostatečnou nabídkou dostupné a kvalitní předškolní péče o děti a nedostatečnou nabídkou částečných úvazků,“ soudí Münich. Jak autoři vypočetli, kdyby stát dokázal matky mezi 27 a 33 lety zapojit zpět do pracovního procesu, získal by do rozpočtu zhruba 5,2 miliardy korun na dani z příjmů, sociálním a zdravotním pojištění.
Další prostředky státu zřejmě unikají na nejrůznějších dávkách. Z internetových diskusí matek totiž vyplývá, že řada z nich řeší nemožnost dát dítě do školky zaevidováním na úřadu práce. Paradoxní situaci zažila v tomto ohledu třicetiletá Karolína. Její dítě slavilo třetí narozeniny až v listopadu, což je období, kdy jsou vyhlídky na volná místa v mateřských školách prakticky beznadějné. „Pokud nemáte umístění pro dítě ani nikoho, kdo by vám je mohl hlídat v době, kdy budete v zaměstnání, nemůžeme vás zařadit do našeho seznamu uchazečů,“ dozvěděla se od referentky, ke které se přišla zaregistrovat. Jako samoživitelka se proto ocitla takřka bez prostředků a nezbylo jí než požádat o příspěvek v hmotné nouzi.
Každé čtvrté dítě bez školky Když jsou závěry studie konfrontovány se statistikami ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, nezbývá než blahořečit genialitě politiků, kteří hledají úspory pomocí zdaňování přivýdělků důchodců a vážně uvažují o zdanění výdělečné činnosti matek, jež šmelí s prťavými svršky po svých ratolestech na Aukru.
Školky v roce 2009 odmítly 30 tisíc dětí.
V roce 2010 a 2011 toto číslo narostlo na 40 tisíc a letos už ministerstvo evidovalo 47 tisíc dětí, jejichž rodiče uslyšeli ve školkách verdikt: Nepřijato. Mateřské školy navštěvovalo loni 342 tisíc dětí. Z toho tříletých bylo zhruba 92 tisíc a čtyřletých téměř sto tisíc. Pokud bychom velmi zhruba počítali, že nastupuje celý ročník tříletých dětí a polovina čtyřletých, znamenalo by to, že školky nevstřebaly čtvrtinu až třetinu všech zájemců.
Kromě populační křivky se začal pravděpodobně projevovat důsledek třífázové mateřské dovolené, kdy se ženy vracejí do práce už po dvou letech, a snaží se proto umístit i děti mladší tří let. Ve školkách je přitom dvacet procent dětí s odloženou školní docházkou. „Tady vidím prostor pro odblokování určitých kapacit přeplněných školek,“ říká Tomáš Zatloukal, ředitel odboru vzdělávání MŠMT.
Odklad by se podle něho neměl řešit tolik benevolentně – stálo by za to nastavit standard zralosti dítěte tak, aby v posledním ročníku školek nebyly děti, které už patří do škol. Zatím se víceméně vychází z přání rodičů, které stvrdí dva odborníci.
Alarmující nedostatek míst ve školkách je částečně důsledkem toho, že předškolní vzdělávání není na rozdíl od vzdělávání v základních školách povinné. Obce, které jsou zřizovateli školek, tedy nic – kromě tlaku voličů – nenutí pružně reagovat na poptávku.
V zemích OECD je i předškolní vzdělávání povinné, u nás zákon nařizuje školkám přijmout pouze předškoláky. Z výroční zprávy školní inspekce přitom vyplývá, že investice do prvopočátečního vzdělávání má zdaleka nejvyšší efektivitu z hlediska vývoje a začleňování dětí do společnosti. Ministerstvo ovšem nemá žádnou páku, jak samosprávy donutit konat. „Ve Francii jsou velmi populární takzvané modulové školky. Obce si je tam i pronajímají nebo platí na splátky. Tento systém jim umožňuje, aby školky ‚rostly‘ s dětmi. V době, kdy už nejsou potřeba, je jednoduše přebudují na školy nebo je využijí pro nájemní bydlení, čímž se jim investice v čase může i vrátit,“ podotýká Zatloukal.
Poselství z B rna Zaměstnaným rodičům letos uštědřil „ránu“ i ombudsman. Na základě jeho doporučení totiž řada ředitelů školek na rozdíl od předchozích let nastavila pouze dvě kritéria pro přijímání dětí: trvalé bydliště a věk. Tato kritéria totiž spatřuje veřejný ochránce práv jako nejspravedlivější a nejméně diskutabilní. Letitý zvyk, že přednost dostaly děti pracujících matek, byl pod vlivem doporučení zapomenut. Radovat se naopak mohly matky na mateřské dovolené s dalším dítětem.
Ombudsman argumentoval tím, že školka přijímá dítě, nikoli rodiče a dítě nemůže být trestáno nepřijetím za to, že má sourozence, což je po právní stránce logický argument. Pro řadu praktiků ovšem v situaci, kdy stát nenabízí rodičům jinou finančně dostupnou alternativu, značně pokulhávající za realitou. „Je horší nechat dítě doma s matkou, která už jednu státní dávku pobírá v podobě rodičovského příspěvku, nebo dítě, jehož rodiče stojí na prahu chudoby v případě, že matka nenastoupí do práce? Ti páni z Brna by si měli jít na týden sednout k zápisu a mluvit s rodiči,“ glosuje výrok ombudsmana jedna z ředitelek mateřských škol.
Polehčující okolností letos nově často nebyl ani sourozenec už navštěvující konkrétní školku, ani určitý hendikep v rodině. To, že se jim děti prostě narodily ve špatném měsíci, se dozvěděly i matky samoživitelky, matky s druhým postiženým dítětem nebo invalidním manželem, dokonce i prarodiče, kterým byla vnoučata svěřena do péče.
Nechte si rezervy Názory na to, jaké mělo ombudsmanovo rozhodnutí důsledky, se různí. „Já je vnímám spíše pozitivně. Předložil návod, jak by mohla kritéria pro přijímání dětí vypadat. Myslím, že se tím podařilo v mnoha školkách odstranit ty vyloženě diskriminující parametry, u kterých si ředitelky v dobré víře neuvědomily, že jsou z právního hlediska problematické. Jako pozitivum bych vnímal i to, že ombudsman dal radnicím jako zřizovatelům školek jasně najevo, že nemají ředitelům školek diktovat, jak nastavit model přijímání dětí,“ soudí Tomáš Zatloukal.
Řada ředitelek, umdlévajících každoročně pod ataky zoufalých odmítnutých rodičů, po doporučení sáhla s úlevou, že jim dal konečně někdo třetí do ruky papír, kterým se mohou zaštítit. Stejně se ale nakonec nedůstojné přetahované nevyhnuly a musely čelit mnohdy nevybíravému tlaku ze strany matek, pro které je zaměstnání životní nutností. Část z nich konfrontovala se svou situací i úřad ombudsmana. Ten už avizoval, že se chystá vydat aktualizovanou verzi doporučení. Její podstatou by mělo být, že ředitelky nemají rezignovat na to, aby vytvořily co nejspravedlivější systém, za který ponesou odpovědnost.
Ministerstvo školství chce zároveň pro příští rok doporučit, aby si školky ponechaly v rámci odvolacích řízení určitou kapacitu pro sociálně znevýhodněné děti. Rezerva by se měla pohybovat kolem pěti procent míst. To by mohla být do budoucna cesta, jak umístit i děti, u nichž nedokázaly ředitelky zohlednit v rámci kritérií trvalé bydliště a věk individuální situaci rodiny.
Ministerstvo tím reaguje na situaci, na kterou nebyly školky připraveny. Letos se rodiče začali o svá práva více brát a proti rozhodnutí o nepřijetí podávali často odvolání ke krajským úřadům. Pražský magistrát jich letos obdržel 1500. Naprostou většinu jich zamítl i s ohledem na to, že si školky neponechaly žádné volné kapacity. Ředitelkám úřednice ale většinou poradily, jak přepracovat odůvodnění rozhodnutí o nepřijetí dítěte tak, aby případně obstálo u soudu. Nejvyšší správní soud totiž rozhodl na základě kasační stížnosti matky dítěte, které nebylo přijato do mateřské školky v Brně, že rozhodnutí školky o nepřijetí dítěte je přezkoumatelné v rámci správního soudnictví.
Když se chce… Přestože většina politických stran v komunálních volbách slibuje dostatek míst ve školkách, povolební realita bývá jiná. Rychle řešit situaci se rozhodl třeba starosta Štěrbohol – okrajové pražské městské části, do které developeři přilákali mnoho mladých rodin.
Místní školka letos musela z 65 žádostí o přijetí čtyřicet zamítnout. Příští rok už by mělo být lépe. Na jaře se ve Štěrboholích začne stavět základová deska pro modulovou školku pro padesát dětí a v červnu by mělo být hotovo.
V době, až školka nebude potřeba, by z ní mohl být klub pro seniory nebo zdravotní středisko, přemítá starosta František Ševít.
Školka bude stát 14 milionů, polovina půjde z obecního rozpočtu, na druhou půlku dostala městská část dotaci od města. „Je to boj. Developeři naslibují, že na školku přispějí, ale skutek žádný. My je přitom nemáme jak ke spoluúčasti donutit. Měl by existovat nějaký zákonný předpis, o který bychom se mohli opřít,“ míní starosta. Městská část alespoň zatím pronajala prostory po bývalém učilišti soukromému předškolnímu zařízení za symbolickou cenu. Na oplátku budou mít místní děti snížené školné.
Ani velké bohaté radnice ovšem nejsou „za vodou“. Například devátá městská část letos evidovala více než pět stovek odmítnutých dětí, pátá hlásí tři stovky. „To číslo je pro mě překvapivé. Pokud se to ukáže jako trend, budeme při projednávání některých z dalších rozpočtů zvažovat navýšení kapacit,“ říká radní pro školství Prahy 5 Michal Šesták.
Graf
Propad zaměstnanosti českých žen v porovnání se zahraničím
Propad míry zaměstnanosti u žen s dětmi do 6 let věku (v %)
pozn.: věk žen mezi 20 až 49 let
pramen: CERGE – EI
Počet dětí ve školkách v závislosti na věku
Věk 2006/2007 2007/2008
Celkem 285 419 291 194
Mladší 3 let 22 475 23 710
3leté 72 108 73 997
4leté 84 573 85 867
5leté 85 866 87 273
6leté 19 997 19 896
Starší než 6 let 400 451
pramen: MŠMT
2008/2009 2009/2010 2010/2011 2011/2012
301 620 314 008 328 612 342 521
26 384 30 800 33 040 31 355
79 025 81 334 87 263 92 492
88 134 91 521 92 807 99 884
87 927 90 320 94 775 96 959
19 699 19 586 20 263 21 344
451 447 464 487
O autorovi| Hana Boříková • borikova@mf.cz
