Království za soutěž

V Česku se vyhlašuje málo architektonických soutěží na veřejné stavby. Nahrává to netransparentnímu prostředí i realizaci špatných a nezajímavých staveb

Neotřelá moderní architektura se v Česku neprosazuje snadno. Soukromí investoři se stále často drží při zemi, veřejný sektor se zase snaží ušetřit, a tak namísto architektonických soutěží mnohdy vypíše jen výběrové řízení. V hlavní roli je potom cena, nikoliv architektura.
Nad hodnotou takových staveb se ale odborníci pozastavují. Kupříkladu architekt Pavel Hnilička, autor letošní Ročenky české architektury, která představuje to nejlepší, co v Česku za poslední rok vzniklo, musel změnit svůj původní plán. „Mezi 33 nejlepších staveb jsem chtěl zařadit hlavně veřejné stavby. Svou kvalitou a vzhledem mě ale nepřesvědčily, a tak jich je v ročence nakonec jen třetina,“ tvrdí Hnilička, který před vydáním ročenky stačil objet stovku nových českých a moravských staveb. „Navštívil jsem i ty, které se mi nezdály příliš dobré už na fotografiích, abych si byl jistý,“ popisuje architekt. Bez architektonických soutěží zkrátka podle něj vítězí špatné a nezajímavé projekty.
Pokud se u nás architektonické soutěže vypisují, musí jít o skutečně významné stavby – například krajské knihovny a galerie či univerzitní kampusy. Pod vítěznými návrhy je v posledních třinácti letech velmi často podepsán brněnský ateliér Kuba a Pilař architekti.

Od patnácti k pěti

V čem tkví úspěch brněnské dvojice, která má v oblibě pohledový beton a minimalistickou architekturu? Je to nepochybně osobitý rukopis a výjimečné nápady, podle Ladislava Kuby je za tím ale i určitá zkušenost. „Po třinácti letech už víme, jak na to. Termíny, které mají soutěžící k dispozici, jsou poměrně krátké a my jsme se s tím naučili pracovat. Určitě je to ale také o štěstí,“ prohlašuje. Konkurence v architektonických soutěžích je prý nyní větší než dříve. Zatímco před krizí se do každé z nich hlásilo kolem třiceti až čtyřiceti ateliérů, dnes je jich tam třeba sto. Přesto se nezdá, že by soutěží do budoucna přibývalo. V Česku jsme si zvykli obejít se bez nich. „Je to zvláštní, protože například v Rakousku nebo Německu se vypisují soutěže dokonce i na stavby mateřských školek,“ tvrdí Tomáš Pilař, který v devadesátých letech v Rakousku pracoval. „Bylo by dobré, kdyby se povinnost vypisovat soutěže uzákonila,“ myslí si. O prosazení zákona, který by veřejné zadavatele donutil k takovému jednání, se dlouhodobě zasazuje Česká komora architektů (ČKA). Důvodem není jen samotný fakt, že mnohé realizované stavby hyzdí své okolí, ale přirozeně i netransparentnost, která je s takovým výběrem spojena. S vypisováním soutěží to jde přitom v Česku „od patnácti k pěti“, jak ukazuje průzkum, který si Česká komora architektů zpracovala. „V roce 2000 se v České republice konalo patnáct architektonických soutěží. V roce 2011 jich zatím proběhlo pět, z toho tři na jeden prostor ve Zlíně. Situace je stále špatná a zhoršuje se,“ uvedl architekt Petr Lešek, předseda Pracovní skupiny pro transparentní zadávání veřejných zakázek ČKA.

Dokonalá stavba

Ateliér, jehož historie sahá do roku 1998, kdy se Ladislav Kuba a Tomáš Pilař rozhodli založit společnou firmu, absolvoval přibližně tři desítky architektonických soutěží. Mnoho z vítězných projektů se architektům navíc podařilo realizovat, což v Česku rozhodně není samozřejmostí. Stačí si vzpomenout na vášnivé debaty kolem vítězného návrhu nové budovy Národní knihovny, pod nímž byl podepsán Jan Kaplický. Znamenaly konec veškerých nadějí na to, že by nejvýznamnější česká knihovna mohla přesídlit do důstojných a dostatečně velkých prostor. Několik realizací vzešlých ze soutěží vzniklo přímo ve městě, ve kterém ateliér Kuba a Pilař sídlí. Před deseti lety uspěli s návrhem vodních prvků na náměstí Svobody v Brně, třebaže namísto očekávané kašny a potoka navrhli dva statické vodní prvky. Ve stejném roce pak navrhli prosklenou stavbu Brno City Center, kterou sice stavěl soukromý investor, ale na popud města musel vyhlásit veřejnou architektonickou soutěž. Stavba, stojící rovněž na náměstí Svobody, ovlivňuje podobu historického centra moravské metropole.
Mezi nejvýše oceněné realizace Kuby a Pilaře patří například knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice, za které získali hlavní cenu Grand Prix Obce architektů v letech 2002 a 2009. Brněnská knihovna dostala ocenění také v kategorii novostavba a interiér. V obou případech porotu složenou ze zahraničních odborníků zaujala minimalistická a střídmá architektura. Knihovna podle porotců „vyjadřuje jednoduchými prostředky důstojnost své instituce a noblesou své ‚průsvitné kůže‘ si podmaňuje okolí“. Budova pardubické Fakulty chemicko-technologické prý zase navazuje na český funkcionalismus. „Porota našla stavbu, která pokračuje v tradici českého stavebnictví. Po architektonické stránce je podle nás dokonalá,“ prohlásil o ní před dvěma lety maďarský předseda poroty Antal Puhl.

Tři vykřičníky

I brněnská dvojice architektů má ale za sebou vítězství v architektonické soutěži, která nakonec nevedla k realizaci návrhu. Příkladem je soutěž vypsaná Vysokým učením technickým na podobu Akademického náměstí v ulici Veveří v Brně. Vzniknout by zde měly tři nové budovy – fakulty architektury a výtvarných umění a Ústav soudního inženýrství. Z rozhodnutí investora se ale projekt zřejmě nepostaví, protože fakulta architektury se rozhodla, že chce zůstat ve stávajících prostorách. Obrnit trpělivostí se architekti musejí i v případě dalších dvou projektů, které v posledních letech upoutaly pozornost veřejnosti. Jde o návrh nové budovy Moravskoslezské vědecké knihovny, kterou Ostravané hbitě překřtili na „Černou kostku“, a Západočeské galerie, jež měla do roku 2015 vyrůst v Plzni. Ostravská knihovna možná nevznikne vůbec, zatímco Západočeskou galerii se pravděpodobně nestihne postavit do roku 2015, kdy se Plzeň stane Evropským hlavním městem kultury. Za obojím je třeba hledat peníze, kterých se městům momentálně nedostává. „Ať už je takový přístup způsoben čímkoliv, je samozřejmě poměrně dost demotivující,“ říká Kuba.
Příběh „Černé kostky“ v mnohém připomínal boj o Kaplického „blob“ na Letné. „I z našeho projektu se stalo politikum,“ tvrdí Kuba. Její realizace se totiž stala předmětem sporu mezi bývalým a současným vedením Moravskoslezského kraje. Koalice ČSSD a KSČM, která hejtmanství obsadila po volbách 2008, tvrdí, že na něj nemá dost peněz. Nejdříve chtěli projekt stavby, která měla původně stát 1,5 miliardy, „osekat“ tím, že by zmizela vodní plocha a vyhlídková plošina před budovou i sousední budova parkoviště. Kraj by tak ušetřil 400 milionů korun. Všechny plány ale vzaly za své ve chvíli, kdy ministr Jiří Besser (TOP 09) rozhodl neposkytnout kraji přislíbenou státní dotaci ve výši 490 milionů. Architekty nicméně těší velký zájem Ostravanů o projekt. Nezávisle na nich tu vzniklo například občanské sdružení, které se o stavbu zasazovalo a šířilo o ní povědomí. „Je to o to zajímavější, že nejde zrovna o líbivý projekt,“ říká Kuba. Černá kostka totiž odkazuje na hornickou minulost města – připomíná briketu vykukující ze země. „Snad je to pověstnou ostravskou rázností, kterou vystihují i tři vykřičníky v logu města, a touhou mít vlastní moderní dominantu,“ soudí Kuba. Ani stavba Západočeské galerie, která by měla být vůbec první novou státní galerií realizovanou u nás v poválečném období, zatím nezačala. Návrh galerie s minimalistickými tvary a netradiční fasádou zvítězil v konkurenci dalších 92 návrhů architektů z celé Evropy. Projekt zaujme hlavně tím, že její plášť je jakýmsi venkovním displejem – ve skleněných tvárnicích by totiž měly být rozmístěny LED diody, které budou vytvářet obrazy, jimiž budou lákat kolemjdoucí na akce probíhající v galerii.
I zde kraj projekt kvůli nedostatku peněz pozastavil. Lokalita, na níž by měla v Plzni vyrůst, zatím slouží jako parčík. Město potřebuje na stavbu sehnat 500 až 600 milionů korun – bez dotací prý stavět nezačne.

Architektura jako bonus

Kuba a Pilař se nesoustředí výhradně na veřejné stavby. Pokud si jsou jisti, že se shodnou se soukromým investorem, navrhují třeba bytové domy. „I tady došlo k určité kultivaci. Ti, kdo chtějí uspět, se snaží v době, ve které je na trhu hodně neprodaných bytů, nabídnout jako bonus dobrou architekturu. Není takových moc, ale objevují se,“ tvrdí Kuba. Odborníky i laiky zaujaly dva bytové projekty, které investoři podle návrhu ateliéru Kuba a Pilař Architekti realizovali. Prvním z nich je pražský rezidenční komplex Na Krutci, který stojí v Tiché Šárce. Investor, jímž je v tomto případě firma Metrostav, vyhlásil mezinárodní soutěž, a navíc si nepřál jediného autora celého komplexu. Proto se na projektu v jednotlivých etapách nakonec podílely tři ateliéry – kromě Kuby a Pilaře ještě DRNH architektonická kancelář a Rudiš – Rudiš architektonická kancelář. Obytný soubor složený z na pohled jednoduchých a střídmých domů, které tvoří hlavně režná cihla, pohledový beton a obklad z dřevěných desek, byl dokonce nominován na prestižní evropskou cenu Miese van der Rohe. Stejný investor jako v Praze stojí i za projektem Ostravská brána, který byl dokončen loni. Červenošedá stavba zaujala porotu udělující cenu Grand Prix Obce architektů, když ji ocenila v kategorii Novostavba. „Zakřivená forma budovy s konzolou vytváří velmi zajímavou kompozici v kontrastu s kostelem sv. Václava. Výrazná fasáda koresponduje s městským tvaroslovím fasád bez balkonů,“ uvedla porota soutěže. Neméně ji ocenil zmiňovaný autor letošní Ročenky české architektury Pavel Hnilička, který řekl, že v takovém bytovém domě by chtěl bydlet. „Velice mile nás to překvapilo,“ komentuje jeho slova brněnská dvojice architektů. Kuba a Pilař Architekti Vybrané realizace
1998 Kaple Panny Marie Královny v Jestřebí
2002 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2005 Palác Omega v Brně
2008 Obytný soubor Na Krutci
2009 Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice
2010 Bytový dům Moravská brána