Rodina Kinských vlastní v Česku rozlehlé lesy a půdu tři sta
let. Francesco Kinský spolu se svým bratrancem Carlem se správy rodinného
majetku ujal před šesti lety, ale budoucnost svých držav nevidí moc dobře.
Sucho trápí nejen zemědělskou půdu, ale i lesní porosty, které podle Kinského
pomalu ztrácejí svou hodnotu.
„Všechno, co tady vidíte, bude jinak. Až v Česku začneme pěstovat olivovníky
nebo palmy, to už nebude dobré,“ ukazuje kolem sebe mladý Kinský.
Vaše rodina patří k největším
vlastníkům lesů v Česku. Jaká je dnes jejich výnosnost?
Jsem velmi vděčný za majetek, který vlastníme, ale ohledně budoucnosti jsem
docela nervózní. Dřív byly lesy a zemědělská půda jednou z nejbezpečnějších
forem investice. Hodnota byla stabilní a jistá. Oproti jiným investicím byla
sice nižší rentabilita, ale dnes je problém, že rentabilita šla ještě níž, a
jistota tady není, hlavně kvůli klimatickým změnám.
Snažíme se postarat se o majetek tak, abychom ho vylepšili pro budoucí
generace, ale vzhledem k současným podmínkám nevíme, jakou hodnotu bude mít za
padesát let. Když bude pokračovat krize se suchem, hodnota majetku určitě
klesne. Jsem přesvědčen, že ceny lesa už dnes klesly oproti tomu, jaká byla
jejich hodnota řekněme před pěti lety. Cena za jehličnaté dřevo je hodně nízká
a máme problém s kůrovcem.
Dnes máme s jehličnatými lesy spíše náklady. Všichni se baví o problému s
kůrovcem, který napadá smrky, ale problém je i u borovic, které usychají kvůli
nedostatku vody. Za problémy s kůrovcem i s borovicemi přitom může jedině
sucho.
Co proti tomu děláte?
Nemáme na to vliv. Chci říct, že oproti jiným profesím a jiným typům majetku
nemůžeme majetek přemístit, investovat do jeho ochrany nebo poručit, aby začalo
pršet. Voda prostě není a my se nemůžeme přestěhovat. Je to jako když přišli
komunisté a předtím nacisté, kteří nám vzali majetek. Prostě si ho nemůžete
vzít s sebou. Továrnu přestěhujete, ale s půdou nehnete.
Jak to vidíte do budoucna?
Chtěl bych být pozitivní. Podle mě bychom se během následujících dvaceti let měli snažit podnik minimálně trochu diverzifikovat, abychom nebyli tolik závislí na lesích, protože když přijde krize jako ta současná, je to velký problém. Do budoucna musíme změnit alespoň strukturu lesa. Podle možností samozřejmě, protože les není umělá věc, kde byste si mohli vybrat: tady chci dub, tady něco jiného. Je to příroda, kterou můžete jen podporovat, ale nemůžete jí poručit.
| Francesco Kinský dal Borgo (36) |
| • Narodil se v italské Pise. Po otci Giovannim Kinském dal Borgo je příslušníkem starého českého šlechtického rodu Kinských z chlumecké větve. Vyrůstal na toskánském venkově, v Pugnanu nedaleko Pisy.
• Studoval zemědělský obor na univerzitě v Pise. Magisterský titul získal na univerzitě v nizozemském Wageningenu, kde absolvoval studia zaměřená na environmentální technologie. Od roku 2009 pracoval v Bruselu pro Evropskou organizaci vlastníků půdy (European Landowners’ Organization). • Od roku 2012 žije v Chlumci nad Cidlinou, kde se s bratrancem Carlem stará o rodový majetek. |
O kůrovci a lese má hrozně moc lidí scestné názory, protože tomu většinou
nerozumějí nebo to posuzují jen podle svého oboru. Někdo vám řekne, ať kůrovec
sežere smrky, protože tady stejně za sto let vyrostou znovu, ale už nebere v
úvahu, že my z lesa žijeme. Málo se také mluví o tom, že když necháme les
zemřít, aby se sám obnovil za sto let, ztratíme ostatní funkce lesa, jako jsou
zadržování vody v krajině, obnova kyslíku, zlepšování kvality půdy,
biodiverzita a tak dále. Když nebudou lesy, nebude ani voda a půda se vysuší.
Kolik máte v lese jehličnanů, které
jsou náchylné na sucho?
Máme 8161 hektarů lesa ve Chlumci, kolem hradu Kost a v Holovousech. Čtrnáct
procent lesů je smrkových, pětatřicet procent borovicových, dvaatřicet procent
je dub. Dnes nás zachraňuje jen ten dub, protože smrk a borovice jdou do háje.
Minulý rok jsme kvůli nízkým výkupním cenám dřeva přišli o dva miliony eur (53
milionů korun).
Je pravda, že dnes kvůli kůrovci těžíme daleko víc. Letos máme neprodané
dřevo složené v lese a vypadá to, že na konci roku vytěžíme 150 tisíc kubíků,
což je proti průměru více než dvojnásobek.
Co děláte s tím, co neprodáte?
Těžíme hodně do zásoby. Největší část z toho je dřevo na vlákninu do papírenství. Máme třicet tisíc kubíků složených v lese, a nikdo to nechce. Těžba stromů, přibližování, svoz na sklad přitom stojí zhruba 150 korun na kubík, což skoro přesahuje prodejní cenu. Když nepokryjete alespoň tyto náklady, jste v minusu. To je problém. Snažíme se hospodařit přirozenou obnovou, což je levnější. Někdy to jde, někdy to nejde. Ale musíme i zalesňovat.
Loni přispěl lesníkům stát částkou
2,8 miliardy korun. Dostali jste tedy aspoň něco…
Dnes jsme v této situaci – nejen my, ale i Lesy ČR –, protože stát zaspal.
Nereagoval zavčasu, napřed hrozně pomalu a teď se všechno řeší zmateně a
rychle. Už dávno jsme upozorňovali, že problém existuje. Když se to řeší formou
dotace, už je pozdě, ale chci také říct, že každá pomoc je lepší než žádná. Z
dotací za roky 2017 a 2018 máme řekněme 16 milionů korun, ale celkově jsme
přišli o více než padesát milionů. Kdybychom neměli dotace, bylo by naše cash
flow v minusu a nemohli bychom dělat třeba rekonstrukci zámku tady v Chlumci
nad Cidlinou ani rekonstrukci hradu Kost. Nejlepší by bylo reagovat včas a s
koordinací různých opatření.
Stát se v Česku věnuje mnohem víc zemědělství než lesnictví. A bylo to ještě
předtím, než přišel do politiky premiér Andrej Babiš. Česká republika má 2,6
milionu hektarů lesa, což je 35 procent plochy země, a padesát procent z toho
patří státu. Proč stát místo toho, aby zachoval svůj majetek, podporuje spíše
zemědělce? Chápu, že jsou zemědělci důležití a musíme se tomu věnovat, protože
ostatní země zemědělskou politiku také podporují, ale jsme v situaci, že Lesy
ČR, místo aby nosily do státního rozpočtu miliardy korun, si musejí půjčovat.
Budete prodávat majetek, abyste do
budoucna přežili?
Než dojde k rozprodeji majetku, budeme muset implementovat různé změny, aby
se to nestalo. U nás vždy diskutujeme, jaké musíme mít se správou lesa náklady.
Pokud na správu jako majitelé budeme kašlat a necháme kůrovce, aby naše stromy
sežral, tak ušetříme náklady, ale zničíme si hodnotu majetku a jen přesuneme
problém na další generace. Dnes investujeme a neseme náklady, ale snažíme se
jen zachovat majetek na dalších sto let pro naše děti.
Naše děti nebudou mít smrk, protože prostě nebude. Teprve naši vnuci budou
mít co těžit. Kůrovec má přitom největší vliv na starší stromy, které mají
šedesát, osmdesát, sto dvacet let. Ale musíme je těžit už teď, přičemž by se
mohly vytěžit v následujících deseti, dvaceti letech. Vykrádáme si budoucnost.
A dotace, které dostaneme – zaplať pánbůh za ně –, jsou jen kapkou v moři.
Nechápu třeba, proč nás stát nepodporoval například úlevou na dani. Nebo proč
se musí složitě žádat o povolení, abychom mohli skládat napadané dřevo na jiné
pozemky než lesní, a vyřízení žádosti trvá měsíce.
Lidé vám přitom vyčítají, že příliš
těžíte a nedbáte na krajinu…
Je pravda, že máme vliv na životní prostředí, ale musíme se uživit a musíme
držet hodnotu majetku. Řeknu to velmi laicky: chcete, abychom zachovali druhy ptáků
či hmyzu a vodu v krajině? Zaplaťte to a uděláme to. My to už stejně děláme,
ale nikdo nám za to nezaplatí. Lesy jsou soukromé, ale mají ekologické funkce
veřejných statků, protože prospívají všem. My hospodaříme ekologicky.
Musíme prodat dřevo, protože to je pro vlastníky lesa jediný příjem. Automaticky k tomu doplňujeme několik funkcí, udržujeme hezkou krajinu, staráme se o půdu a tak dále. Že dneska držíme několik evropsky významných lokalit pro biodiverzitu, to je výsledek našeho managementu.
K čemu míříte? Měl by vám stát
přispívat, jako přispívá například na vlaky či veřejnou dopravu?
Společnost většinou argumentuje tím, že někdo musí svět chránit před
takovými lidmi, jako jsem já, protože těžím stromy. Zaprvé, když těžím stromy,
dělám prostor pro nové stromy nebo podporuju zdravější nebo silnější stromy.
Zadruhé je prokázáno, že donucovat někoho, aby něco udělal, je složitější než
podporovat nás lesníky, například ve formě finanční, aby pro mě bylo zajímavé
starat se o přírodu a nikoli abych byl donucen.
Já jsem první, který má zájem podporovat přírodu, protože z toho žiju. Moje
rodina to dělá tři sta let. Kvůli našemu managementu tady máte mořské orly,
roháče, hmyz, vše je výsledek tří set let našeho vedení, kromě „okna“ během
komunismu. S čistým svědomím můžu říct, že to neděláme špatně. Proto mě štve,
když musím vysvětlovat, proč kácím stromy, a dívají se na mě, jak jsem zlý a že
hledíme jen na peníze. Já ty peníze nemusím mít z dřeva. Jestli mi ty stejné
peníze dáte za ptactvo či hmyz, tak prosím.
Všichni chtějí mít krásnou krajinu, ale zadarmo. Ovšem krásná krajina není
zadarmo. Chápu, že není jednoduché změřit, kolik stojí čistý vzduch a voda v
krajině, což jsou funkce, které les poskytuje, ale dá se to udělat. Všichni
například víme, kolik stojí vyčistit kubík špinavé vody v čističce. Je to
prokazatelné číslo. Jestli já se starám o les zodpovědně tak, aby čistil vodu,
ze které mají užitek všichni, a jestliže je les veřejný statek, tak plaťme
podobnou částku jako za umělé čištění vody. Není to ale problém jen v Česku. Je
to globální problém.
Takže problém budou řešit až naše
děti?
Začínám z toho být nervózní. Jaký já mám vliv na počasí? Nula. Můžu se pouze
modlit, aby pršelo. Všechno, co tady vidíte, bude jinak. Až začneme pěstovat
olivovníky nebo palmy, už to nebude dobré.
Jak budete diverzifikovat majetek?
Předně pokračujeme směrem, který máme teď. Obnovujeme smíšené lesy. Naše
podnikání je postaveno na lesnictví, takže nebudeme vyrábět příští týden
dlažbu. Dlouhodobě budeme muset rizika nemilosrdně analyzovat. Dnes máme špatné
časy my a velcí zpracovatelé dřeva mají dobré časy. Ale musíme vydržet, protože
přijde doba, kdy nebude dřevo a cena půjde nahoru. Poptávka se vrátí. Obecně si
myslím, že bychom měli investovat například do nemovitostí.
Když se podívám na trendy v Evropě, v Nizozemsku, Itálii, tak hodně států,
které dříve dělaly těžký průmysl, vyráběly ocel, přesunulo důraz na služby.
Průmyslová výroba už je v Číně, Asii… Pro nás bude strategicky lepší věnovat se
službám, rozvíjet náš zámek a hrad. Lidé budou chtít utrácet za zábavu, budou
chtít na dovolenou a tak dále. V oboře máme například krásný prostor, který
čeká na development, ale vše je otázka ekonomická.
Vyrostl jste v Itálii. Sledujete
tamní ekonomickou situaci?
Italsky se říká piove sul bagnato, což v češtině znamená, že „nikdy není tak
špatně, aby nemohlo byt ještě hůř“. Už před koronavirem nebyla situace dobrá,
ale teď čekáme, co se bude dít. Jestli nedojde v Itálii k nějaké konkrétní
pomoci od státu, především z hlediska daňového, tak velmi pravděpodobně hodně
firem zkrachuje.
V Česku se pomoc také rozjížděla
pomalu…
To není pravda. Máme pár lidí v programu Antivirus, což je konkrétní pomoc.
V Itálii se hodně mluvilo o miliardové pomoci, ale peníze na účtech lidé ještě
nemají. Tady už živnostníci dostali 25 tisíc korun.
V Itálii už teď můžete otevřít firmu, ale dám vám příklad. Něco vyrábíte, zaměstnanci přijdou do práce, někdo náhodou dostane koronavirus a zemře. A když se prokáže, že virus chytil v práci, majitel je za to trestněprávně zodpovědný. Je to trestný čin. Kdo si troufne otevřít firmu? Já riskuji podnikání, trestní odpovědnost, musím zaplatit škody rodině, protože otevírám svou firmu a přijdou do ní pracovat zaměstnanci. Ti se přitom mohou koronavirem nakazit večer v hospodě. Neotevřu tedy radši nic.
Italský stát má navíc obrovské
zadlužení hluboce přes sto procent HDP.
Asi 130 procent HDP a Česko kolem třiceti procent HDP. Česko nicméně dostalo
hodně peněz z Evropské unie a málo odvádí. Ale ta doba skončí. Všichni se tady
máme docela dobře, ale přijde čas, kdy Česko bude požádáno, aby přispělo na
rozvoj dalších ekonomik. Takto Evropská unie v zásadě funguje, aby sdílela
výhody i zátěž.
Obecně nikdo nechce platit do rozpočtu, ale jsem zklamaný blbou povahou některých
Čechů, kteří říkají, že Brusel je špatný a neotravujte nás s regulacemi, ale
peníze přijímají. Takto to nefunguje. Jestli nechcete dodržovat pravidla nebo
„diktáty“, máte nárok odejít z Evropské unie, ale vrátíte peníze. Prostě
nemůžete mít všechno.
Žijete dlouhodobě v Česku. Hodláte se
vrátit do Itálie?
Já už se do Itálie vracím pouze na dovolenou. Máme tady hodně práce a máme
tady také víc majetku. V Itálii máme nemovitosti i zemědělskou půdu, oproti
Česku však z něho není skoro žádný výnos. Problém jsou daně i stát. Obecně je
podnikání v Itálii boj proti větrným mlýnům. V Česku to ještě jde, ale nevím,
jak to bude za deset patnáct let. Dám příklad. V Itálii platíte daň z
nemovitosti podle hodnoty nemovitosti v katastru, která neodpovídá tržní hodnotě
a je často vyšší.
Platíte tedy tisíce eur a k tomu platíte například daň za odpad, která se
kalkuluje za metr čtvereční. Nikoho nezajímá, jestli je budova prázdná, či
nikoli. Máte například zámek, který má obrovskou plochu, nikdo v něm nebydlí,
ale musíte platit každý rok obrovskou daň z odpadu.
Prodáte tedy svůj italský majetek?
To nechceme. A když, tak za kolik? Prodat můžeme třeba zítra, ale prodáme za
minimální cenu. Snažíme se majetek držet, ale je to nákladné. Tady v Česku nám
pořád nejvíc vydělávají lesy a pila. Máme štěstí, že neprodáváme jen prostou
kulatinu z lesa, ale na pile zpracováváme desky, trámy, stavební materiál.
Ekonomika firmy je proto pořád únosná.
