Kdo jednou pronikne Francii pod silnější kůži, bude se tam chtít vracet. Znovu a znovu
O Francii se říká, že je pro cizince komplikovanější než třeba Itálie. Jazykově, gastronomicky i co se týče vína. Je to určitě pravda: můj známý jezdí do Francie dlouhá léta a až po delší době se mu ve stejné boulangerii podařilo koupit dvě bagety, aniž by u starší prodavačky způsobil menší lingvistické nedorozumění. Jakmile ale jednou Francii proniknete pod silnější kůži, budete se sem chtít vracet.
Můžete jí projíždět z jihu na sever i z východu na západ a vždycky vás něčím překvapí. Podobně jako Itálii ji totiž tvoří spousta svébytných a pravověrně francouzsky hrdých regionů, kde bývá stejné snad jen známé francouzské savoir vivre, tedy umění žít. Nezkoušejte si třeba v Alsasku, známém výborným šumivým crémantem, objednat šampaňské. Je to laciné faux pas.
Každý samozřejmě zná francouzskou Riviéru, Côte d’Azur a Provence s jejími voňavými fialovými levandulovými poli. Co ale třeba severnější Côtes du Rhône, proslulou vinařskou oblast, na jejímž jihu najdete slavné vinné apelace jako Châteauneuf-du-Pape, zatímco na severu končí neméně slavnou Hermitage? Jak už napovídá název oblasti, celým tímto dlouhým údolím se klikatí mohutná Rhôna, již lemují úhledné vinice a městečka.
Když jsem tu byl naposledy, ubytoval jsem se přímo na náměstí Châteauneuf-du-Pape v domě u sestry místního vinaře. Ráno nám udělala snídani, při níž jsme se od ní o tomto regionu dozvěděli víc než ze všech turistických průvodců, co kdy vyšly. A pak že jsou všichni Francouzi namyšlení! V sobotu, když jsme pak pokračovali na sever do Rhônou rozděleného souměstí Tain-l’Hermitage, jsme zcela náhodou trefili víkend otevřených vinných sklepů, nadmíru edukativní akci.
To samozřejmě vždy zavání dost needukativní kocovinou, také ale skvělým degustačním mejdanem. Všichni místní vinaři ze St.-Joseph, Cornas nebo Côte-Rôtie totiž o těchto víkendech vytáhnou ze sklepů svá vína, udělají k nim skvělé jednoduché občerstvení a zdarma vás nechají vše okusit. A když vám chutná, což je tady víc než pravděpodobné, můžete na místě hned nakoupit za „sklepní“ ceny. Nejde ale jen o víno: mocnou Rhônu křižují i luxusní výletní lodě, z nichž tuhle magickou krajinu poznáte nejlépe. A připravte si i nohy, jste-li nadšení cyklisti.
Z Côtes du Rhône můžete přes Lyon dojet až do Burgundska, další slavné vinné oblasti. V centru jinak luxusního Beaune si můžete dát výborný a nijak drahý oběd v restauraci, kde vedle sebe u jídla i místního vína sedí dělníci s muži v drahých oblecích. Tolik za ideály Francouzské revoluce. A když tady ráno půjdete na místní náměstí na snídani, dost pravděpodobně se vás zeptají, jestli si k ní dáte i skleničku burgundského crémantu.
Vloni na podzim jsme s manželkou pro změnu skončili v nedalekém Chablis ve starém honosném mlýně, z něhož udělali menší stylový hostel manželé z Paříže, on bývalý burzovní makléř, ona bankovní píáristka. K hezké domácí tradici na těchto místech patří, že majitelé uvaří bohatou večeři s vínem a u velkého stolu a krbu se sejdou s hosty. Tehdy nejlíp pochopíte, proč někteří Francouzi mají tak rádi Marine Le Penovou a také proč nikdy nevyhraje volby. Severojižní osu, jen jetou od jihu, nejdůstojněji nezakončíte nikdy jinde než v Champagne. Ačkoli bordeaux i burgundské se prodávají za čím dál bláznivější ceny, žádné francouzské víno nikdy netrumfne auru šampaňského. Ano, James Bond sice k večeři zásadně pije starší bordeaux, jenže do postele vždy chodí se ženami a šampaňským. Zdejší metropolí je Remeš, nejen sídlo arcibiskupa, slavné katedrály a univerzity, ale také místo podpisu kapitulace Německa v roce 1945. Ideální cíl na víkend!
Kde jinde vjet do Francie z východu než v Alsasku? Architektonicky, gastronomicky, esteticky i mentálně se dost podobá Německu, a tedy i našemu středoevropskému regionu, ostatně střídavě také patřilo k Německu. Města tu sice stále mají německá jména, většina místních ale mluví francouzsky. Celým regionem se od severu k jihu táhne vinná stezka začínající u Štrasburku a končící až pod Colmarem; zcela unikátní věc.
Nabízí skvělý výlet od severu až na jih. Štrasburk je krásné a příjemné město, kde rychle pochopíte, proč si ho tak zamilovali europoslanci. A vinná stezka vůbec není jen o víně: vede krásnou krajinou pohoří Vosges a projíždíte tady starobylými městečky, kde mimochodem holdují i pivu a nám velmi blízkým lahůdkám v podobě klobás, ovaru a kysaného zelí, jako je třeba šukrut neboli choucroute.
A když si ze Štrasburku namalujete rovnou čáru směrem na západ, trefíte přímo Paříž, již pochopitelně není třeba představovat, a na západě skončíte až u moře v Normandii. Máloco je tak magické jako tenhle lehce ponurý kraj nádherných cihlovokamenných domů klenoucích se v krajině nad mořem. Vše včetně slunce tu vypadá nějak jinak a jinak tu voní i vzduch. A nejen pro cizince.
Do Normandie odjakživa utíkají i Francouzi z romantické Paříže, ostatně každý zná ze starých francouzských filmů milenecké procházky po normandských plážích.
Ve zdejším letovisku Deauville, přezdívaném Královna normandských pláží, se v roce 1966 procházeli i Anouk Aimeéová a Jean-Louis Trintignant ve slavném filmu Muž a žena. To pro zamilované. Jestli ale dáváte přednost žánru noir, můžete si tu stejně jako já udělat jednu cennou fotku. Právě ve zdejším
kasinu se kdysi točila proslulá loupež v hodně temném filmu Jeana-Pierra Melvilla Bob hazardér. Deauville se samozřejmě od té doby hodně změnil, plaketa na kasinu na počest vynikajícího filmu nicméně zůstává na svém místě.
O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz
