Nadpoloviční většina manažerů souhlasí s vládní reformou daní
Domníváte se, že daňová reforma, navrhovaná vládou, pomůže české ekonomice?
- Ano 61 %
- Ne 20 %
- Nevím 19 %
Vláda chce na začátku dubna představit daňovou reformu. Revoluce v daních, již připravuje, by měla přinést největší prospěch lidem s platem přes 35 tisíc nebo naopak menším než 15 tisíc korun měsíčně. Zavedením daně s jednotnou sazbou by si sice měli polepšit všichni, ale zároveň s ním se má téměř zdvojnásobit daňová přirážka k jídlu, lékům, knihám či dopravě. Daňová reforma by tedy celkové daňové zatížení snížit neměla, protože ze zvýšení DPH by vláda chtěla získat mnohem více, než kolik lidem nechá v peněženkách díky snížení daní z příjmů. Zdá se, že skutečným smyslem reforem je získání peněz do státního rozpočtu, jeho stabilizace a snižování rozpočtového schodku v budoucnu. To rozhodně není špatný záměr a měl by zřejmě prospět i české ekonomice. Stejného názoru je i 61 procent námi dotázaných manažerů.
Patří k nim i ten, který celý problém zevrubně rozebírá: „Po velmi dlouhé době se konečně nová česká vláda zabývá nejdůležitějším úkolem každé vlády: jak pomoci dlouhodobému růstu české ekonomiky, a to jinak než na dluh. Dlouhých osm let se vlády sociální demokracie zabývaly jen tím, jak rozházet bohatství, které v České republice jednotlivci a firmy vytvářejí. Zatím neznáme detaily reformy (a ďábel je, jak známo, skryt v detailech), ale z toho, co dosud proniklo na veřejnost, vyplývá, že vláda přemýšlí správným směrem. Doufejme, že život na dluh skončil a kormidlo se otočí k vyváženému hospodaření zaměřenému na růst bohatství země. Základní dvě otázky jsou: 1) Budou navržené změny (jejich mix) sociálně průchodné? Nemusejí je nadšeně přijmout všechny vrstvy obyvatel, ale musejí být přijatelné pro jejich většinu. 2) Budou při sociální průchodnosti tyto reformy dostatečně hluboké? V tom je omezujícím faktorem slabá pozice vlády v Parlamentu. Neplatí přitom, že lepší malá změna než žádná - možná, že je dokonce pravdou opak. Změny se musejí týkat všech nejdůležitějších systémů - zdravotnictví, školství (dva nejhůře fungující veřejné sektory v ČR), sociálního, penzijního a konečně daňového. Ten daňový (s podporou změn v dalších oblastech) je potom páteří budoucího růstu. Pouze daňová reforma, aniž by se změnily ostatní veřejné sektory včetně hospodaření vlády, ale nemůže být sama o sobě úspěšná. Počkejme tedy s hodnocením na celkový koncept reforem ve všech oblastech. Zatím to vypadá mírně nadějně.“
Podobně obsáhlou odpověď, ale zápornou nabídl tento respondent: „Osobně se domnívám, že vládní návrh daňové reformy je 'kočkopes'. Nutně si musím klást otázku, co ODS osm let v opozici dělala. Nyní odborněji k jednotlivým bodům daňového návrhu: reforma ruší společné zdanění manželů - typický příklad asociálního a antipopulačního kroku současně -, zavádí rovnou daň ze mzdy - opětné zvýšení daňového zatížení nízkopříjmových skupin obyvatelstva, což je bude demotivovat, aby si hledaly legálně placenou práci, a podporovat práci na černo. Navíc vůbec neřeší další nezanedbatelné náklady na práci, tedy zdravotní a sociální pojištění. Také neusnadňuje daňové přiznání a už vůbec není cestou k razantní redukci mandatorních výdajů, což je nejslabším článkem reformy připravované Topolánkovou vládou. Mezi největší mandatorní výdaje státu přece patří doplatky do životního minima a příspěvek na bydlení. Ty by měly být okamžitě a bez náhrady zrušeny. Doplatky do životního minima jsou kapitolou, kterou je třeba pojednat samostatně - berou je především lidé, kteří nikdy nepracovali, nepracují a pracovat nebudou nikoli proto, že by nemohli, nýbrž proto, že se jim nechce. Pobírání sociálních dávek je pro ně 'lepší byznys'. Zrušením těchto dávek by se mohlo rychle ušetřit až dvanáct miliard korun ročně v přímých výdajích státu, což už určitě stojí za to. Zrušením pohřebného a pastelkovného se rovněž nic neřeší, protože se jím uspoří maximálně půl miliardy ročně, což je při tomto deficitu státního rozpočtu úspora opravdu malá, ani jeho desetina procenta.“
Podobně pochybovačně však vyznívá i tato kladná odpověď: „Ano, ale musí být nejen daňová, ale i komplexní, důsledná a dobře zdůvodněná. Takové reformy dělají pravicové vlády, protože jsou statečnější, méně populistické a myslí na budoucnost.“
A největší skepse vůči vládní daňové reformě se projevila u tohoto manažera: „Ano, jako pacientovi, který leží na smrtelné posteli. Krátkodobě se mu sice uleví, ale pak náhle zemře.“
Odpovídalo 106 manažerů
