Tak se naše pravicová vláda zase nechala dotlačit k jednomu socialistickému experimentu, který jako další podobné bohulibé akce směřuje jen k tomu, že se peníze vybrané z kapes všech daňových poplatníků přesunou do kapes vybraných jednotlivců.
Řekněme otevřeně, že takzvaný kurzarbeit, který po německém vzoru zavádí i naše ministerstvo práce a sociálních věcí, není ničím jiným než výše uvedeným. Je jistě možné, že některé firmy mají nedostatek zakázek jen na čas a za pár týdnů budou mít zase práce dost. Proplácet jim část mezd za to, že budou své nevyužité zaměstnance vzdělávat v pracovní době, vypadá na první pohled rozumně. Lidé nepřijdou o práci a stát nemusí vyplácet dávky.
Na druhý pohled už toho rozumu moc nenajdeme. Jak státní úředník přijde na to, že nedostatek zakázek v dané firmě je jen dočasný? A přijde na to vždy nezištně? Jak známe naše úředníky, nezištná péče o blaho a rozvoj podnikatelského prostředí je zcela nepochybně smyslem jejich života a veškerého konání.
Je skutečností, že ty zaměstnance, které dnes firmy drží, budou držet i nadále, pokud si jsou jisty, že zakázky přijdou. Svědčí o tom skutečnost, že nezaměstnanost se už hodně dlouho v podstatě nehýbe, ať jsou trendy ekonomiky jakékoli.
Zvýšit zaměstnanost a pružně vytvářet pracovní místa lze fakticky jediným způsobem, a tím je ještě razantnější liberalizace zákoníku práce a otevření možnosti propustit zaměstnance bez výpovědní lhůty. Pokud má stát na financování kurzarbeitu, měl by mít i na to, aby z podniků sňal povinnost poskytovat po řadu měsíců propuštěným zaměstnancům mzdu, která není mzdou za práci, ale sociální dávkou, která chrání před rychlým pádem do chudoby, a převzal tuto péči na svá bedra. Nakonec, když máme státní sociální politiku, měla by také být jako státní politika financována.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
