Nezaměříme-li se na studenty technických oborů, přinese nám to problémy
Ačkoli se zdá, že naše země prosperuje - HDP roste a koruna posiluje -, není situace dobrá. Pokud se totiž velmi brzy nezačneme orientovat na lidské zdroje v technických oborech, během dvou generací začneme mít velké problémy. To znamená, že naše školství má už jen krátký čas na to, aby se vzpamatovalo a začalo produkovat kvalitní, technicky vzdělané lidi.
Cena práce na celém světě postupně roste - i v Číně či Indii. U nás však je tento růst podstatně rychlejší, zejména kvůli vstupu do Evropské unie, kde je tendence ke srovnání úrovně cen i platů. Doba, kdy naše ekonomika svižně rostla díky zahraničním investicím do „montoven“, nevyžadujících kvalifikovanou sílu, už skončila. V budoucnu se v naší zemi dají očekávat zahraniční investice výhradně do oblastí přinášejících přidanou hodnotu. Na to však již nebudou stačit typické české vlastnosti, jako jsou inteligence, šikovnost a schopnost netradičních řešení. Brzy bude nutnou podmínkou uplatnění kvalitní vzdělání, zejména v technických oborech.
Na toto téma se v médiích diskutuje stále častěji. Zatím se však zdá, že na ty, kdo mají možnost naše školství posunout o něco dál, nemají média takový vliv, jaký bychom si přáli. Otázkou však je, proč samy školy nezareagují na rostoucí poptávku firem po kvalitních lidech. A současně, proč je o technické obory menší zájem než o umělecké nebo humanitní. Odpověď je zdánlivě jednoduchá: Vše je věcí motivace. Technické obory je těžší vystudovat, a pokud chybí především finanční motivace, volí mladí lidé cestu menšího odporu.
Krásná představa
Kdyby naše školství fungovalo, mohli by IT pracovníci vycházet jak ze středních, tak z vysokých škol. Absolventi středních odborných škol by měli být schopní vykonávat profese jako jsou testovací pracovník či dokumentarista. Je však sporné, jsou-li skutečně schopní. Už na našich středních školách je - alespoň ve většině případů - úroveň odborné výuky zcela nedostatečná. Pro pedagogy je totiž za současné situace velmi obtížné udržet v oblasti IT krok s vývojem. Při dnešním systému již nemají kapacitu na to, aby se každé tři roky naučili něco úplně nového, aby zajistili učebnice a techniku. Často pak nastává paradox, že střední školu studuje pro obor zapálený žák, který znalostmi značně převyšuje odborného pedagoga. Ten po absolvování nenastupuje do IT firmy jako produkt školy, ale „home made“ odborník.
Kdyby vše fungovalo, jak má, a střední školy vyprodukovaly dostatek absolventů, kteří už o IT oboru něco vědí, část z nich by pokračovala studiem na vysoké škole. Tam by navíc získali „manažerskou sadu“. Tedy schopnost vést tým, rozvíjet emoční inteligenci, řídit projekt, prezentovat a komunikovat. Dokázali by se zabývat architekturou a návrhem konkrétního softwaru či IT řešení. Student IT by se na vysoké škole dále zdokonaloval v tom, co se už naučil na střední, přičemž rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským studiem by byl především v jeho hloubce. Je to jistě krásná představa, zejména pro vedení IT firmy, která se potýká s nedostatkem kvalifikovaných odborníků.
Historické předurčení
Zkusme se na tuto problematiku podívat nejen z pohledu českého producenta softwaru a naší země, ale celého regionu, který se potýká se stejným problémem. Proč nezačít uvažovat strategicky? Proč se nesnažit vytvořit oproti sousedním státům „konkurenční výhodu“? Ta by spočívala v budování pověsti České republiky jakožto nejvzdělanějšího státu v Evropě - zejména v technických oborech. Historie nás ostatně k takovému renomé do velké míry předurčuje.
Určité kroky se již udělaly, ale zbývá jich ještě učinit velký počet. Především sem patří nutnost reformy financování našeho školství. Například mechanismus zadlužování budoucích absolventů rozhodně neprospívá snaze dostat do škol kvalitní lidi. Výše školného nesmí být demotivující - a to především z hlediska sociálního. Stručně řečeno, školné ano, ale nejprve je nutné zavést systém, který by sice sociálně slabším, ale nadaným lidem umožňoval studovat bez finančních problémů.
Hlavním problémem současných vysokých škol však především je, že ztratily náskok před praxí, který v minulosti měly a jejž mají vysoké školy v zahraničí. Ještě před patnácti lety bylo i u nás běžné, že škola měla náskok zhruba dva roky a že se právě zde koncentrovalo povědomí o všech horkých novinkách. V zemích na západ od nás je tomu tak stále. Příčinou je úzká spolupráce komerční a výzkumné sféry se školami. Nejenže firmy podporují školy finančně, čímž motivují i studenty, ale škola přímo pracuje na výzkumu problematik, které vycházejí z komerční sféry, a jeho výsledky se vracejí do firem. Tato provázanost má samozřejmě obrovský vliv na úroveň výuky a tedy absolventů, kteří navíc v mnoha případech mají již během studia z komerční sféry nabídky na budoucí uplatnění.
Výsledek versus systém
Naopak v naší zemi mladý člověk ve chvíli, kdy vyjde ze školy, často dosud neví, jakou profesí se bude zabývat. Zkouší se rozhlížet, orientovat v nabídce firem a často míří jen přibližně do oblasti, kterou vystudoval. Od absolventa odborné vysoké školy se očekává všeobecná orientace v oblasti IT, znalost jednotlivých profesí a jejich náplně práce a také používaných technologií a konkurence na trhu, obvykle však platí opak. K přijímacímu řízení do firmy často přicházejí lidé, kteří nikdy nepracovali s komplexním informačním systémem organizací ERP, ač ho měli v učebním plánu. Bohužel je to situace natolik častá, že jsou přijímáni zaměstnanci i z řad těchto uchazečů, pokud prokáží schopnost učit se a pracovat na sobě. A pak jsou z nich vychováváni odborníci - programátoři, konzultanti či vedoucí projektů. Pokud má mladý člověk talent a dostatečnou dávku entuziasmu, naučí se velmi brzy vše, co mu měla dát vysoká škola. Výsledek je tedy nakonec v pořádku, nikoli však samozřejmě systém.
S nápravou systému souvisí především nutnost dostat do škol v roli pedagogů schopné lidi, tedy zaplatit je srovnatelně s komerční sférou. Pedagogové však musejí počítat s tím, že v dnešní době a zejména v oblasti IT už nestačí jednou vystudovat a pak až do důchodu pracovat bez dalšího vzdělávání. Pedagog by současně měl být více provázaný s praxí. V ideálním případě by neměl být „pedagogem na plný úvazek“, ale člověkem z komerční sféry či z výzkumu, který současně přednáší na škole.
Společný zájem škol a firem
Pokud se tedy v blízké době nevykročí správným směrem, poptávka na trhu pracovních sil výrazně poroste, zatímco zájemců o studium bude ubývat kvůli populačně slabším ročníkům i konkurenci nově vznikajících škol. Tato situace v kombinaci s rozpočtovým financováním škol dle počtu studentů rozhodně nevytvoří prostředí motivující školy k vyšší kvalitě. To by však znamenalo, že úroveň absolventů bude ještě horší než dnes.
Co tedy mohou udělat firmy, které chtějí mít kvalitní absolventy? Ty nejaktivnější zakládají vlastní vysoké školy, což však znamená, že studenti jsou příliš profilovaní dle konkrétní firmy. Ve světě je nejosvědčenější cestou vazba jedné školy na více firem. To přináší dostatečnou šíři podnětů z praxe a nesvazuje školu se zájmy jedné firmy. To však představuje mnoho práce na obou stranách. Školy musejí podniknout kroky pro zahájení spolupráce s firmami a ty si zase budou muset zvyknout, že nestačí natáhnout ruku a čekat, až napadají absolventi.
Situace
Na našich středních školách je většinou úroveň odborné výuky zcela nedostatečná.
Pro pedagogy je za současné situace velmi obtížné udržet v oblasti ICT krok s vývojem.
Při dnešním systému již nemají kapacitu na to, aby se každé tři roky naučili něco úplně nového.
Hlavním problémem současných vysokých škol je ztráta náskoku před praxí.
Souvislosti
Naše školství by mělo začít produkovat kvalitní, technicky vzdělané lidi.
Je třeba provést reformu financování našeho školství.
Je nutné zavést systém, který bude sice sociálně slabším, ale nadaným lidem umožňovat studovat bez finančních problémů.
S nápravou systému souvisí především nutnost dostat do škol v roli pedagogů schopné lidi - tedy zaplatit je srovnatelně s komerční sférou.
Školy musejí podniknout kroky pro zahájení spolupráce s firmami.
