ČSSD bude s trojkoalicí jednat o programu, Tlustý trvá na reformách
Už se to nedá vydržet. Marasmus povolebního vyjednávání ve spojení s tropickými teplotami totálně vyčerpává tělo i ducha. Otázkou je, který z faktorů se na tom podepisuje větší měrou. I šéf ČSSD Jiří Paroubek si minulý čtvrtek postěžoval, že vzhledem k horku je méně bystrý než obvykle a potřebuje více času na vstřebání návrhů z dílny svého rivala, předsedy ODS Mirka Topolánka.
Pevně zaražené špunty.
Přestože se ještě v polovině minulého týdne zdálo, že první ze „špuntů“, které už téměř dva měsíce blokují řádný chod ústavních institucí, bude odstřelen, vše stále zůstává při starém. Ani počtvrté se nepodařilo zvolit předsedu Poslanecké sněmovny, což zároveň znemožňuje odchod starého a jmenování nového vládního kabinetu. Sociální demokraté kandidaturu Lubomíra Zaorálka v pátek, těsně před plánovanou volbou, stáhli. Trojkoalice se již ve středu rozhodla, že tentokrát do volebního klání nikoho nepošle. Další zmar přišel i přesto, že se všechny parlamentní strany začaly pomalu sbližovat v názoru, jak zajistit, aby volba socialisty Zaorálka byla všeobecně přijatelná. Nejdříve komunisté přišli s tím, že v případě třetího, posledního pokusu o sestavení vlády - kdy podle ústavy po předchozích dvou prezidentských pokusech pověřuje sestavením kabinetu právě předseda sněmovny - by se šéf poslaneckého sboru (Zaorálek) předem zavázal, že na premiérský post určí jen takového člověka, který získá podporu předsedů všech pěti parlamentních stran (viz EURO 29/2006). Jiří Paroubek přišel s vylepšenou verzí: Zaorálek se zaváže pověřit jen toho, kdo bude mít podporu minimálně 101 poslanců. Problémem je, že to, co se v první chvíli může jevit jako překvapivý výron politické kreativity, se pokaždé během pár hodin rozdrolí na prach v kafemlejnku doplňujících požadavků a protipožadavků z obou táborů. Volba se proto opět o týden odkládá. Za všemi více či méně kostrbatými řešeními lze nadále vystopovat snahu ODS i ČSSD vyšachovat konkurenta ze hry. Za situace, kdy je poměr parlamentních bloků 100:100, je to jako vyhánět tygra ze zavřené klece.
Jednání 3+1.
Došlo nakonec na to, na co dojít muselo, pokud země nemá vykročit k předčasným volbám. ČSSD je ochotna s celou trojkoalicí jednat o programových otázkách a podmínkách, za jakých by pravozelenou vládu alespoň tolerovala. Více by se mělo vědět do středy 26. července, kdy je uzávěrka nominací pro další kolo volby předsedy sněmovny. Topolánek optimisticky hovoří o průlomu a připustil možné programové ústupky. Ale jaké? Bude to opravdu ona slibovaná reformní vláda, která pohne nejnaléhavějšími problémy země? Topolánek soudí, že dohoda je možná a připomíná, že už těsně po červnových volbách s Paroubkem společně sestavili okruh sedmi priorit, na něž se bude muset zaměřit jakákoliv příští vláda. Jde o snižování nezaměstnanosti, zadlužení veřejných rozpočtů, daňovou zátěž, boj proti korupci, reformu penzijního systému, vytvoření podmínek pro vstup do evropské měnové unie a stabilizaci zdravotního systému. „Pokud se budeme bavit v rámci těch sedmi priorit, tak je to pro mě akceptovatelné,“ říká pro týdeník EURO Topolánek. Jiří Paroubek si zpívá stále svou oblíbenou písničku, seznam neakceptovatelných bodů se nijak výrazně nemění. „Zcela nepochybně jsme proti rovné dani, umím si ale představit určitý průnik v oblasti zjednodušení daní a v možném snížení daňové progrese u těch nejvyšších příjmových skupin, ale je třeba si také uvědomit, že to narazí na zájmy státního rozpočtu. Trváme na neziskovém principu hospodaření nemocnic, jsme proti zavedení školného na veřejných vysokých školách,“ prezentuje Paroubek týdeníku EURO některá zásadní témata do diskuse.
Jak zabránit deficitům.
Rovná daň je vlajkovou lodí celého programu ODS, klíčovým bodem navrhovaných reforem veřejných financí. Když se jí ODS vzdá, může to způsobit nejen odliv voličů, ale i problémy uvnitř strany. Kandidát na ministra financí Vlastimil Tlustý v této souvislosti poukazuje na další hrozící nárůst deficitu státního rozpočtu - příští rok až na 173,5 miliardy korun. A v dalších letech by to nebylo o moc lepší (viz EURO 29/2006). „Během příštích čtyř let by celkový deficit činil zhruba 500 až 700 miliard korun,“ říká s tím, že příští vláda, ať už bude jakákoliv, to musí řešit.
„V tuto chvíli existuje pouze jediný komplexní a funkční koncept reforem, a to je ten náš, založený na rovné dani. Nejsem ale fanatik, říkám, chcete-li z něj cokoliv vypouštět, nebo ho dokonce ničit, položte na stůl jiné alternativy. Navrhněte jak jinak těm obrovským deficitům zabránit. Když to na stůl položíte, můžeme jednat o kompromisu, ale když ne, není o čem,“ prohlašuje Tlustý.
