Máme ombudsmana! Jmenuje se Stanislav Křeček, je mu 81 let. Býval politikem ČSSD, má blízko k Miloši Zemanovi, který ho nyní jako prezident na ombudsmana navrhl, ale - jak se zdá z pečlivě zorganizovaného hlasování ve sněmovně -pomohl i tomu, aby Křeček zvolen byl.
Je to paradox. Křeček loni opakovaně neuspěl ve volbě zástupce ombudsmanky Anny Sabatové. Tou se po volebních manévrech stala Monika Šimůnková, která dohlížela na lidská práva za vlády Petra Nečase. Kdo by se byl nadál, že se názor sněmovny na Křečka za pár měsíců tak radikálně změní a zvolí ho šéfem Šimůnkové.
Křeček je čtvrtým českým veřejným ochráncem práv. A také nejkontroverznějším. Není to jen vypjatostí politické situace, kdy je scéna fanouškovsky rozdělena na dva tábory „Zeman—Babiš“ vs. „zbytek světa“. Křeček se v minulosti několikrát vyjádřil proti smyslu své budoucí práce, kterou by omezil a řadu věcí souvisejících s diskriminací by nechal na soudech. Už jako zástupce Šabatové nesouhlasil s činností úřadu a zohledňoval některé předsudky společnosti vůči menšinám. Proto ho tolik lidí, včetně opozičních poslanců či romských sdružení, za ombudsmana nechtělo. Proto proti jeho jmenování protestuje Milion chvilek pro demokracii.
Volba ale proběhla, jak měla. Křečkovi stačilo ke zvolení 91 hlasů, ale Šabatová měla 85, její předchůdce Varvařovský, který kvůli zvolení Křečka svým zástupcem chtěl odstoupit z funkce, získal 98 hlasů. Výraznou většinu měl jen Otakar Motejl při první volbě ombudsmana v roce 2000.
Ano, bloková politická volba jako u Křečka byla skoro každá volba ombudsmana. Bohužel česká politika není s to najít někoho, na kom by se jako na osobnosti shodla reprezentativní většina. U ombudsmana by to bylo žádoucí, protože právě jeho legitimita by měla být opřena o silnější důvěru, ne pouze o zájmy politických fanklubů. •
O autorovi| Petr Fisher, fisher@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU