Výjimečné skleněné artefakty jsou k vidění v unikátních prostorách Tančícího domu. Krása českého autorského skla se tak pojí s mimořádným výhledem.
Vystavená díla mění vzhled podle toho, kam zrovna dopadají paprsky podzimního slunce. Sklo díky své průsvitnosti a průhlednosti dokáže to, co žádný jiný materiál: umožní vám vnímat nejen povrch plastiky, ale i její vnitřek.
Předaukční výstava nazvaná Křehká síla skla, kterou aukční dům Dorotheum Praha pořádá v šestém patře Tančícího domu, představuje současné sklářské výtvarníky od Reného Roubíčka přes slavný pár tvořený Jaroslavou Brychtovou a Stanislavem Libenským po čerstvé absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové – Lenku Němcovou, Barboru Štefánkovou, Kristýnu Venturovou a Ivana Pokorného. Velká okna Tančícího domu umožňují světlu pohrát si s barevnými exponáty a návštěvníkům výstavy zase obdivovat nejen skleněné objekty, ale i výhled na nejkrásnější místa Prahy.
Výstavou nás provedl kurátor Miroslav Zíka. Jedná se o již třetí ročník, který bude, stejně jako ty předcházející, zakončen aukcí vystavených děl. Aukce proběhne ve čtvrtek 12. října v prostorách Galerie Tančící dům. Předpokládá se, že majitele změní nejméně šedesát procent vystavených děl. Velká část pochází přímo z ateliérů a dílen autorů, některé z artefaktů jsou ze sbírek soukromých vlastníků.
Miroslav Zíka, kurátor výstavy s lustrem Reného Roubíčka And Why Not
Dorotheum se věnuje uměleckému sklu asi šest let. „Autorské sklo je český vynález, přišli s ním po druhé světové válce Libenský a Brychtová, dokázali ho osvobodit od váziček a skleniček a ukázali světu, že sklo může být uměleckým dílem, které obstojí samo o sobě,“ zdůrazňuje Zíka. Neopomene zmínit důležitý fakt, že čeští sklářští výtvarníci jsou zpravidla mnohem známější a oceňovanější v zahraničí, kde se také jejich díla prodávají za výrazně vyšší ceny.
Umělecké objekty vystavovaných autorů jsou zastoupeny ve stálých sbírkách: má je například Victoria Albert Museum v Londýně nebo newyorské Museum of Modern Art. U nás se ale sklo stále krčí v pozadí za obrazy, a tak se jeho koupě nabízí jako zajímavá investiční příležitost, protože význam těchto děl bude v čase stoupat a stejně tak jejich cena. Pro představu – vyvolávací cena vystavených exponátů se pohybuje od 12 tisíc do půl milionu korun.
Kurátor výstavy jednotlivá díla vybíral tak, aby reprezentovala co nejširší okruh přístupů ke sklu, což není příliš obvyklé. Výstavy se zpravidla věnují jednotlivým autorům a ukazují jimi používané techniky. Na přehlídce Křehká síla skla mají ale návštěvníci možnost vidět „to nejlepší z toho nejlepšího“ a seznámit se s širokým výběrem autorů několika generací, ale i technik práce se sklem.
Z umělců, kteří jsou známí především v zahraničí, je na výstavě zastoupena třeba Vladimíra Klumparová, žačka profesora Libenského, žijící od roku 1985 převážně v USA a v Mexiku. V poslední době se poznenáhlu vrací do Čech, a zdejší publikum se tak začíná seznamovat s jejím mimořádným dílem, které je v Spojených státech velmi ceněné. Její Jaguár je exponátem, který na právě probíhající výstavě rozhodně zaujme a je zároveň i položkou s nejvyšší vyvolávací cenou.
„Jaguár je vytvořený technikou tavené plastiky, kterou vynalezli, respektive zdokonalili Libenský s Brichtovou v padesátých letech. Práce se sklem umožňuje využití celé řady technik, ale je jedna technika, kterou se sklem dělat nelze, a to sklo odlévat. Díky vnitřnímu pnutí skla jej nejde odlévat do formy, protože bytí po vychladnutí popraskalo,“ vysvětluje Zíka.
Jedním z prvních děl, které manželé Libenský a Brychtová vytvořili zmiňovanou technikou skla taveného ve formě, jsou Zoomorfní kameny, jež byly vystavovány na Expu 58 v Bruselu a autoři za ně získali nejvyšší ocenění Grand Prix. Soubor čtyř zoomorfních kamenů – které představují sovu, ryby, kozu a antilopu, odkazující na pravěké jeskynní malby v Altamiře – byl z původních forem vytvořen kolem roku 1988 a je adjustován v betonovém rámu, který evokuje původní „bruselské“ zpracování. Vzhledem k tomu, že profesor Libenský vedl do poloviny osmdesátých let na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ateliér skla, je řada vystavovaných exponátů dílem jeho žáků.
Skleněná architektura Václava Ciglera
Dalším z významných osobností zastoupených na právě probíhající výstavě, je profesor Václav Cigler, který v letech 1965 až 1979 působil jako vedoucí ateliéru Sklo v architektuře na Akademii výtvarných umění v Bratislavě. Na počátku osmdesátých let vytvořil technikou lepeného tabulového skla několik plastik s názvem Prostorové studie skleněné architektury, představujících abstraktní geometrické modely.
Jeden z nich je zde k vidění a nepochybně patří k exponátům, které mají potenciál zaujmout nejvíce, a to kromě jiného díky efektu barvoměny, vytvořenému pomocí žlutého pigmentovaného lepidla, kterým jsou desky tabulového skla spojeny.
Zkuste kolem modelu pomalu obcházet dokola a zjistíte, že mění barvu podle úhlu pohledu: od zelené barvy tabulového skla po sytě jantarovou. Dokonalý tvar a perfektní zpracování patří k Modelu skleněné architektury stejně jako zmíněný barevný efekt.
Exponátem, který vzbudí pozornost nejen velikostí a umístěním v centru prostoru, je lustr And Why Not!, vytvořený ikonou českého sklářského výtvarného umění Reném Roubíčkem ve společnosti Lasvit. Připomeňme, že Roubíček oslavil letos v lednu 95. narozeniny a jeho hypermoderní svítidlo ručně vyrobené z tyčí zeleného uranového a čirého skla tím získává další dimenzi.
Kontroverze, dílo Jana Fišara
Oproti zmíněným velikánům českého ateliérového skla stojí nastupující generace studentů ateliéru skla vedeného Ronym Pleslem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Při pohledu na jejich absolventské práce i na práce jejich pedagoga je zřejmé, že tradice uměleckého skla má své pokračovatele. Pokud jsou vám jména i díla uvedených umělců doposud neznámá, máte jedinečnou šanci se s nimi v Tančícím domě do středy 11. října seznámit.
Současně v Galerii Tančící dům probíhá výstava Za hranou skla, která představuje tvorbu deseti sklářských výtvarníků dvou různých generací. Žáků profesorů Josefa Kaplického a Stanislava Libenského a nastupujících mladých umělců, kteří jsou absolventy nebo ještě studenty sklářských oborů na českých uměleckých školách. Se sklářským výtvarným uměním se tak během pouhé jedné návštěvy můžete seznámit opravdu dokonale.
Dále čtěte:
