Jejich poslední a asi také zatím nejkomplexnější počin je nyní představen v muzeu uměleckých řemesel státní umělecké sbírky v Drážďanech pod názvem Od prachu ke třpytu aneb jak roste krystalický lustr. Jedná se o experimentální práci s řízenou krystalizací nerostu, která měla svůj počátek někdy před šesti lety a volně navazuje na kolekci Virus. Moderní interpretace osmnáctiramenného lustru z nerezové oceli, která byla několik týdnů ponořena do 5000 litrů roztoku síranu hlinitodraselného a pozvolně obrůstala krystaly, se stala nyní součástí a stálou expozicí v zámku Pillnitz. Výstava Od prachu ke třpytu je vyvrcholením mnohaletého studia krystalizace a řízeného obrůstání a nejpropracovanějším počinem studia Zorya v této oblasti.
MONOLOG
„Zrození ze tmy. Do světla. A zase zpátky. Kruh. Nekonečno. Čas, mezičas. Počátek a konec. Zrození a zánik. Vývoj.
Energie tam, kde ji dokážou vnímat a zároveň vytvářet jen vyvolení. Neskromným přáním bylo, aby vznikla nová hvězda. Či nový život, podobný hvězdě, která by neměla obdoby nikde jinde, v celé galaxii. Vnímáme vesmír, jeho energii a jeho nekonečno, nebo vesmír končící tam, kde si sami určíme. Nová hvězda, která by se stala jeho součástí, ale pochází od nás. Vývoj hvězd je proces trvající od několika milionů po triliony let. Vývoj hvězdy Zdeňka a Dana se vyvíjel přes šest let. Poslední fáze a její dokončování byly plné intenzivních zážitků, včetně potu a slz radosti, ale také bolesti a vyčerpání. Nicméně jen tak dokáže vzniknout něco opravdového, něco, co má duši. Něco, co se opravdu prožilo.
Zrození ze tmy. Do světla. A zase zpátky. Jako náš vlastní život a naše příběhy, kterých jsme všichni navzájem součástí. Jako já mohla být součástí zrození jedné krásné hvězdy, jednoho života z mnoha. Děkuji, Dane a Zdeňku.“ •
AUTOŘI kromě samotného lustru navrhli také scénografii dílny. Do velkých kádí s roztokem síranu hlinitodraselného byla ponořena konstrukce, ramena lustru, která pod vlivem teplotních změn a času začala pozvolna obrůstat krystaly kamence.
