Obchody vzrostly oproti loňsku na více než dvojnásobek
Ve dvanácté sezoně existence se pražské Burze cenných papírů daří jako nikdy v historii. Obchodníci jsou v euforii a o nedávné minulosti mluví jako o krušných časech. K současnému optimismu je opravňují čísla. Jen červencový obchod s akciemi se oproti červnu zvýšil téměř o 39 procent a meziročně pak vzrostl o 58 procent na 33,9 miliardy korun. Objem za leden až červenec 2004 je o 115 procent vyšší, než ve stejném období roku 2003. Současně je jen za těchto sedm měsíců vyšší než doposud nejvyšší celoroční objem v historii burzy z roku 2000. Nebo jiné číslo: Společnost Patria Finance, největší obchodník s cennými papíry, měla loni za první pololetí obrat 39 miliard korun. Letos jsou její výsledky násobně lepší, obrat obchodů dosahuje za stejné období 121 miliard korun. Týdeník EURO hovořil o situaci na burze s jejím novým generálním ředitelem Petrem Koblicem (33) a šéfem tuzemského brokera Patria Finance Michaelem Jasanským (37).
Petr Koblic je v polistopadové éře pražské burzy jejím třetím šéfem. Za vedení Jiřího France přicházely na trh cenné papíry z kuponové privatizace a skupovaly se majoritní podíly. Od roku 1998 nastává druhá etapa. Ta časově prolíná s nástupem Pavla Hollmanna do vedení burzy. Byl to čas konsolidace a budování standardních pravidel pro obchodování a ochranu akcionářů. Co nastane nyní? JASANSKÝ: Vývoj nesouvisí s lidmi, kteří sedí v čele burzy. Je určován tím, co se děje ve světě, tím, že ČR přistoupila do EU, přicházejí sem nové skupiny investorů. KOBLIC: S tím souhlasím, musíme se dívat na pozadí trhu. Možná bych viděl malou změnu oproti éře mého „před-předchůdce“. Tehdy ti, kteří na burze skutečně obchodovali, příliš nekorespondovali s akcionáři, tedy těmi, kdo ovlivňoval dění. Burza byla trochu molochovitý nástroj velkých neprivatizovaných státních bank, které se jí věnovaly jen okrajově. Za Pavla Hollmanna se přiblížila aktivním akcionářům a začala éra rozumného denního managementu. Nyní to vidím jako standardní situaci, kdy jsou velcí akcionáři většinou zároveň velkými uživateli burzy. Komunikace mezi akcionáři a managementem burzy je naladěna na stejnou strunu. JASANSKÝ: Je to o zadání akcionářů k novému generálnímu řediteli. Trochu jsme využili té negativní zprávy z počátku roku, kdy Pavel Hollmann oznámil, že odchází. Podařilo se nám situaci obrátit v naší výhodu a zkusili jsme najít někoho, kdo dostane poněkud jiné zadání, než měl Hollmann. Ten se podle mého názoru dobře zhostil role řídit burzu jako instituci, která teď běží jako dobře namazaný stroj. Od Petra Koblice ale chceme, aby se burza daleko více než v minulosti začala vymezovat vůči třetím subjektům. Bude viditelnější a začne fungovat a komunikovat daleko více ve vztahu k vládě nebo podnikům, kteří uvažují, že budou emitovat své akcie. V minulosti burza tuto svojí roli neprosazovala. KOBLIC: Burza je vlastně třetím mluvčím zástupců trhu vedle Bankovní asociace a Asociace pro kapitálový trh. Bylo by přirozené, kdyby se stala mluvčím snah svých členů. Sdružuje členy, kteří diskutují o podobných věcech. Není jediný důvod, proč by snahy o zlepšení kapitálového trhu, popřípadě diskuse o novelách zákona, nemohli členové více prosazovat prostřednictvím burzy.
Trh se určitě proměnil. Lze to datovat od doby, kdy se na přelomu listopadu a prosince minulého roku podařilo Patria Finance prostřednictvím burzy úspěšně prodat podíl TelSource v Českém Telecomu. Další dobrá zpráva počátkem léta pak bylo historicky první IPO v tuzemsku společnosti Zentiva. JASANSKÝ: Myslím, že to tak je, nezaměňujme ale příčinu a důsledek. To časování transakce s Českým Telecomem bylo šťastné. Byl to čas, kdy se řada investorů začala na ČR dívat jako na trh, který za pět měsíců bude součástí EU. Jeden z momentů, proč prodej podílu TelSource byl tak úspěšný, bylo, že na něm participovala zcela nová třída investorů, kteří dříve z různých regulatorních a jiných důvodů nemohli a nechtěli kupovat české akcie. Najednou tu byla řada amerických investorů, kteří si „emerging Europe“ nekupovali, s evropskými akciemi bez přívlastků neměli problém. Navíc po krátkém čase zjistili, že v Praze lze vydělat, neboť český trh se za posledních dvanáct měsíců zhodnotil o 38 procent. V případě Českého Telecomu s vysokou likviditou investoři nakoupili za upisovací cenu 255 korun. Teď Telecom uzavírá nad hranicí 340 korun za akcii, navíc společnost vyplácela dividendu. Po této zkušenosti se investoři začali dívat na další likvidní tituly jako Komerční banka nebo ČEZ. Transakce s Telecomem se trefila do rostoucího zájmu o tuzemské tituly a akcelerovala ho. KOBLIC: Vždy jsem se domníval, že cestu prvního IPO bude muset prošlapat stát. Jsem dvojnásob rád, že ji první prošel soukromý investor, který měl více možností vydat se jinou cestou. Věřím, že podobná aktivita ze strany státu by v budoucnu mohla přijít, protože investoři na Zentivě během několika měsíců vydělali slušné výnosy. Pro nás, kteří jsme si prožili těch deset krušných let je IPO Zentivy úžasnou zprávou. V ČR lze udělat standardně a v rozumném čase IPO a vydělat na něm. JASANSKÝ: Dříve se nás akcionáři firem ptali, proč IPO, to pro nás nemá žádnou hodnotu. Prodej strategickému partnerovi je pro nás po všech stranách výhodnější, říkali. Teď se ukázalo, že to nemusí být pravda. Byli jsme po celou dobu v kontaktu s potenciálními emitenty, vždy brali vstup na trh jen jako teoretickou možnost. Od doby, co na burzu vstoupila Zentiva, je zájem a na straně podniků cítíme kvalitativně jinou reakci.
Zentiva na trh vstoupila. Jeden, ale možná dokonce dva tituly (České radiokomunikace a možná Unipetrol) z burzy zanedlouho odejdou. Majoritního vlastníka ale v nejbližších letech získají i další dosud státem ovládané firmy a podobný osud může potkat další.
KOBLIC: Pozitivní přínos prodeje podílu TelSource v Telecomu a vstup Zentivy na burzu rozhodně převáží negativní zprávy v případě Českých radiokomunikací (ČRa) a Unipetrolu. Rádi bychom viděli na podzim nebo na jaře další vlnu nových emisí.
JASANSKÝ: Nad burzou opravdu visí otazník. Chystá se privatizace Českého Telecomu a obzvláště v případě, že ho získá finanční investor, se může se stát, že titul bude delistován z burzy. To je scénář, který se blíží katastrofickému. Ten titul dominuje trhu. Pokud by se stalo to, že by spolu s případným odchodem Unipetrolu a ČRa a nepřišly nové emise, může se stát, že význam pražské burzy prudce poklesne. Vláda v tom, jak zamezit tomuto scénáři, může sehrát klíčovou roli. Kabinet by si měl uvědomit, že bez kapitálového trhu žádná penzijní reforma nikdy nenastane. Privatizovat Český Telecom prostřednictvím trhu by byla pomoc srovnatelná s IPO.
KOBLIC: Je nesmírně důležité, aby kapitálový trh byl silný, aby důchodová reforma podporovala trh a obráceně Nejsem si vědom, že by existovala nějaká země s fungujícím penzijním systémem v kombinaci se zaostalým kapitálovým trhem.
JASANSKÝ: V České republice je přirozená poptávka po investování do akcií, která překvapivě rychle roste. Průměrný roční růst objemu finančního majetku ve správě je v současnosti 21 procent. I když zachováme konstantní nízkou alokaci tohoto majetku do akcií, můžeme odhadnout, že v roce 2007 tady bude dalších sto až 130 miliard volných peněz, které budou chtít nakupovat akcie. Nevytvoří-li se zde pro tyto investory nabídka, najdou si druhou stranu někde jinde a čeští investoři budou financovat zahraniční růst.
Po novele zákona o podnikání na kapitálovém trhu se vytvořili právní předpoklady a tomu, aby vznikl moderní centrální depozitář. O jeho přípravě se již hovoří bezmála pět let. Zatím ale cenné papíry obhospodařuje Středisko cenných papírů (SCP), které je příspěvkovou organizací ministerstva financí a jeho provoz zajišťuje soukromý Podnik výpočetní techniky (PVT). Zahraniční bankéři si stěžují na současný systém, který neumožňuje udržet vlastníky cenných papírů v anonymitě. Zatímco v zahraničí obhospodařuje majetkové účty cenných papírů banka a do centrální evidence zasílá pouze agregované údaje, zde zatím musí mít každý svůj účet u SCP.
KOBLIC: Evidence cenných papírů, která je v ČR jako produkt kuponové privatizace, je unikátní zrůdnost. Na celém světě se cenné papíry evidují tak jako peníze, souhrnně na účtech bank, obchodníků, depozitářů. A teprve sub depozitáři vedou konkrétní majetkové účty jednotlivých klientů. Ta situace je absurdní, je to jako by ČNB vedla účty všem obyvatelům ČR a banky jenom její evidence zrcadlily. Je to úsměvná představa, která se ale bohužel u cenných papírů uskutečnila. Opravdu nikde jinde tento systém nefunguje a jsem rád, že se jeho život se startem nového depozitáře chýlí ke konci.
Burza v současnosti vede intenzivní hovory s Komisí pro cenné papíry (KCP), ministerstvem financí a dodavateli softwaru. Díváme se na neúspěchy v okolí, například na Slovensko, kde byl depozitář stavěn z podobných základů. Řekl bych, že vytvoření nového depozitáře věnuji více než 50 procent svého pracovního úsilí. Pokud vše půjde dobře, během podzimu budeme žádat KCP o licenci a vytvoření předpokládáme v optimistickém časovém plánu v roce 2005, ideálně v polovině roku.
JASANSKÝ: Burza se snaží především zajistit zlevnění a zjednodušit obchodování pro své členy, ale zároveň její akcionáři chtějí vidět, že investice bude mít smysl. Mezi SCP a PVT byl v minulosti vždy úzký vztah. PVT má snahu být součástí nového řešení a my se s ním snažíme dohodnout, i když na první pohled jsou zájmy PVT a Burzy protichůdné.
KOBLIC: K očekávanému zlevnění služeb ale jen těžko dojde najednou, mnohem pravděpodobnější bude postupné snižování nákladů. Ve SCP zbývá přes dva miliony účtů s cennými papíry z kuponové privatizace. Nelze nikoho nutit, aby účet převedl jinam. Evidence tohoto dědictví bude podle všeho stále finančně náročná.
O prioritách burzovní komory integrovat se s jinými burzami, prioritně se Slovenskou se mluví již minimálně pět let. Nevypadá to však, že by se rozhovory od obecných deklarací někam posunuly. JASANSKÝ: Integrace a vytvoření jednotné evropské burzy je nepochybná a téměř nevyhnutelná věc. Neumím ale říci, v jakém horizontu. Když jsem přišel na přelomu roku 2001/2002 do burzovní komory, byly úvahy pokročilé a specifické. Dohadovalo se, jestli s Německou nebo Vídeňskou burzou případě, zda vznikne jednotná středoevropská burza. Vnímal jsem tyto diskuse s jistým okouzlením. V normálním byznysu se začíná tím, proč fúzi dělat. Tato diskuse mi ale tenkrát na téma integrace burz chyběla. Po čase jsme tyto úvahy proč, začali vést a zjistili, že nejme znalostně pro tuto diskusi vybavení. Nevíme, jak probíhaly fúze burz v jiných zemích a co přinesly. Roku 2003 jsme najali McKinsey & Co. a oni nám pomohli nadefinovat rámec pro diskusi. My jsme si řekli co dává smysl, a co ne. Výsledek je, že nemáme kam spěchat. Zdá se, že prostředí pro integraci není připravené. Pro efektivní slučování je třeba mít daleko více unifikovaný právní, regulatorní a daňový rámec. Přijetí eura bude samozřejmě eliminací další významné bariéry. Když se bude integrovat předtím než nastanou tyto vnější okolnosti, skoro ničeho nedosáhnete. V zahraničí je řada precedentů, které ukazují, že výhody z fúze burz se zatím nedostavují. Stojí za to monitorovat a nic víc. Aktuální úvahy o slučování jsou spíše o PR, snaze prodat nám jejich informační systém a podobně. Burza byla donedávna poznamenána špatnou image z devadesátých let, možná to mohl být důvod pro sloučení se s někým důvěryhodnějším. Víme, že hlavní problém burzy, její vysokou koncentrovanost do několika málo titulů a nízkou likviditu většiny titulů, nám integrace nevyřeší. KOBLIC: Zatím jsem neviděl důkaz toho, že sblížení burz by mělo zcela jasně prokazatelně pozitivní efekty pro oba trhy. Dá se naopak vysledovat, že dostředivé tendence mají nejsilnější tituly z každého trhu. Ty horší akcie odchodem významných na centrální burzu hodně utrpí. Likvidita v případě, že odejdou brokeři a pokrytí analytiky, vymizí z celého regionálního trhu. Vidíme, že integrační snahy v nedávné minulosti byly motivované spíše defenzivou než ekonomickým kalkulem a studiemi. Slovensko k nám má případě integračních a unifikačních snah mnohem blíže. Většinu legislativy máme stále ještě společnou nebo hodně podobnou, odpadá i jazyková bariéra. Společně s představiteli bratislavské burzy se musíme podrobně podívat jaká forma spolupráce by mohla něco přinést. Musíme si rozmyslet, co by mohlo být vstřícným krokem pro investory na obou stranách. Především pro ně by měla mít transakce smysl.
