Krev a plazma

Podnikatel vymáhá na státu náhradu za zmařenou spolupráci

O kauze Sevac se zatím v souvislosti s arbitrážemi příliš nehovoří. Právníci, kteří se specializují na spory vůči České republice, se jí však zabývají už několik měsíců. Týdeník EURO zjistil, že se původního zpracovatele krevní plazmy, podniku Sevac, však týká jen velmi vzdáleně. Nárok vůči Česku uplatňuje firma Diag Human. Její majitel, švýcarský emigrant Josef Štáva, údajně od státu požaduje náhradu škody ve výši pěti až šesti miliard korun.

Mlčení.

Kauza Diag Human se táhne už deset let a dobře informované zdroje tvrdí, že by Česko mělo v případné arbitráži jen malou šanci. Josef Šťáva už částečně uspěl, když vloni v prosinci vysoudil téměř 327 milionů korun. Tato částka ovšem odpovídá jen ušlému zisku a Šťáva se nyní se rozhoduje, zda bude požadovat i úroky z prodlení. Arbitráž nezačala a nelze zjistit, jak dalece je tato hrozba aktuální. Ministerstvo financí, které by ji dostalo na stůl, protože by se opět muselo sáhnout do státní kasy, pro týdeník EURO uvedlo, že se zatím tímto případem nezabývá. Mlčí i ministerstvo zdravotnictví, které je ve sporu žalovanou stranou. Jeho mluvčí se minulý týden přes opakované urgence ke kauze nevyjádřil.
Příliš sdílný není ani případný žalobce, majitel panství Bechyně Josef Šťáva. „K možnosti arbitráže ani k tomu, zda už spor považuji ukončený, se nemohu vyjádřit, protože jsem podepsal smlouvu o mlčenlivosti,“ uvedl minulý čtvrtek pro týdeník EURO. Odmítl přitom komentovat i částku 327 milionů korun, kterou mu musí zaplatit Česká republika na základě rozhodnutí rozhodčího senátu ze 16. prosince 2002.
Diag Human si původně vyčíslil ušlý zisk na vyšší částku. Jeho požadavky se však v průběhu let měnily a občas šly i dolů. Týdeník EURO má k dispozici materiál svědčící, že původně požadoval 500 milionů korun, poté 197 milionů korun a o dva roky později škodu včetně penále vyčíslil na téměř čtyři miliardy korun.

Desetileté penále.

Historie sporů Diag Human s českým ministerstvem zdravotnictví je přehlídkou chyb a odkladů, během nichž skutečně mohlo penále utěšeně narůstat. Kauza začala nevinně – v roce 1991 výběrovým řízením na zpracovatele tuzemské krevní plazmy, do něhož se přihlásila i firma Diag Human. V té době se ještě jmenovala Conneco a o zpracování plazmy se ucházela jako partner dánské farmaceutické společnosti Novo Nordisk. Výběrové řízení nevyhrála, což ovšem nebyl největší problém. Na ten „zadělalo“ ministerstvo zdravotnictví, když firmě Novo Nordisk dopisem z 9. března 1992 zdůvodnilo její neúspěch v soutěži „pochybnostmi o společnosti Conneco“.
Dopis podepsaný tehdejším ministrem Martinem Bojarem dal Šťávovi do ruky poměrně silný trumf. Šťáva se přesto na soud obrátil až za tři roky a později tvrdil, že by se raději dohodl. Ministerstvo zřejmě udělalo druhou chybu, když za vedení Jana Stráského na tuto taktiku přistoupilo a v září 1996 podepsalo s Diag Human rozhodčí smlouvu, která měla urovnání celého sporu urychlit. Jenže, jak se ukázalo, neurychlilo se vůbec nic. „Tím se ČR vzdala soudního řešení a svěřila je rozhodcům jmenovaným firmou Diag Human a ministerstvem zdravotnictví,“ upozorňuje navíc právní rozbor kauzy Diag Human.
Štáva měl po celou dobu silnou pozici. Když například v roce 1998 navrhl smír s nízkou náhradou, žádal, aby na něj stát bezúplatně převedl svůj podíl ve firmě Sevac. Jeho právní zástupce Jiří Oršula ve Zdravotnických novinách v roce 2000 uvedl, že o ušlém zisku firmy Diag není pochyb a že jednotliví ministři v průběhu let chybovali hlavně tím, že se nechtěli dohodnout na smíru.

Otevřený konec.

Nynější dohoda o mlčenlivosti naznačuje, že případ ještě ani zdaleka neskončil. Šťáva je tvrdý obchodník. Na ministerstvo zdravotnictví se v průběhu jeho kauzy vystřídalo devět šéfů. Většina z nich svůj rezervovaný postoj k firmě Diag Human obhajovala pochybnostmi o jejích dřívějších obchodních aktivitách.
Šťáva přesto bude možná žádat jinou než finanční satisfakci. Ví, že arbitráží by si na popularitě nepřidal a nemá rovněž zájem, aby se znovu mluvilo o jeho obchodech v bývalé NDR nebo vývozu derivátů do Lesotha. O panství Bechyně, které získal v roce 1993 od restituentské rodiny Paarů - jak informoval regionální tisk - se stará téměř vzorně a údajně už do něj investoval na 200 milionů korun. Přesná čísla nemá příliš v lásce a říká, že do panství šly všechny peníze, které v Česku vydělal. „Chci, aby se Bechyně přiblížila turisticky atraktivním místům, jako je Hluboká.“

box:
Chronologie sporu Diag Human od roku 1992
1992 – ministr zdravotnictví Martin Bojar podepisuje dopis, v němž sděluje firmě Novo Nordisk, že nevyhrála ve výběrovém řízení, protože se spojila s podezřelou firmou Conneco.
1995 – Conneco přejmenované na Diag Human požaduje náhradu 500 milionů korun za ušlý zisk, který vznikl přerušením spolupráce s firmou Novo Nordisk.
1996 – Diag Human snižuje výši škody na 197 milionů korun, o které žaluje ministerstvo zdravotnictví. Jan Stráský se rozhoduje pro smírčí řízení a s Diag Human podepisuje Rozhodčí smlouvu.
1997 – Rozhodčí senát uznává nárok Diag Human, ale nezabývá se výší škody. Ministr financí (Ivan Pilip) žádá ministra zdravotnictví Stráského, aby jednal o smíru, ale ten se rozhoduje pro přezkumné rozhodčí řízení.
1998 – Přezkumný senát potvrzuje rozhodnutí z roku 1997. Diag Human znovu nabízí smír: za 50 milionů a akcie Sevacu. Ministerstvo odmítá a ministryně Zuzana Roithová podává žalobu na neplatnost rozhodčí smlouvy.
2000 – Soud žalobu zamítá.
2002 – Přezkumný rozhodčí senát potvrdil 16. prosince nárok firmy Diag Human a uložil České republice, aby jí zaplatila 326 608 334 korun.
2003 – vláda 8. ledna rozhodla, že tuto částku zaplatí z vládní rozpočtové rezervy.