Krev a slzy

Pro zpracovatele je často výhodnější nakupovat vepřové a hovězí v západní Evropě

Lidově řečeno, je to maso. S nebývalou brutalitou zasáhl vstup České republiky na společný evropský trh domácí masokombináty. Již dříve se tato potravinářská branže nechlubila žádnou závratnou prosperitou (důvodem může být i velká atomizace výroby a přebytek výrobních kapacit), dnes je už veřejným tajemstvím, že většina podniků je ztrátových a očekává se vlna krachů. Situace je obdobná jako u mlékáren, zpracovatelé jsou v klinči: Z jedné strany na ně tlačí zemědělci, kterým se otevřely nové možnosti lepšího zpeněžení jatečných zvířat v zahraničí (čehož pragmaticky využívají), z druhé strany obchodní řetězce, držící ceny finálních výrobků na nízké úrovni. Prostor k vytváření zisku se výrazně zúžil. Řada velkých podniků v minulých týdnech ohlásila propouštění (Kostelecké uzeniny, Hanácký masokombinát Olomouc, Krahulík-Masozávod Krahulčí, Masna Studená). Pud sebezáchovy? „To byl jenom takový informační šum. My nikoho propouštět nebudeme, spíše teď lidi nabíráme,“ říká ovšem předseda představenstva Kosteleckých uzenin Jan Boček.

Živý vývoz, mrtvý dovoz.

Celorepubliková čísla přesto hovoří nekompromisně. V minulém roce dále klesaly stavy skotu i prasat (zhruba o desetinu), přičemž ale prudce vzrostl vývoz živých zvířat a zároveň dosáhl rekordní úrovně import již zpracovaného červeného masa (viz tabulka). „Živá surovina“ jde ve velkém ven a domácí poptávka je ve stále větší míře uspokojována importem výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Výsledkem negativního trendu není jen další zhoršení pasivní agrární obchodní bilance, ale také úbytek pracovních příležitostí pro české řezníky. Cesta k nové tržní rovnováze bude nepochybně bolestná. Loňský pokles četnosti stád způsobila první část roku 2004, kdy byly výkupní ceny poměrně nízké a mnozí chovatelé se ještě vpředvečer vstupu do Evropské unie zvířat zbavovali. Na samém počátku roku 2004 uváděly údaje Českého statistického úřadu například nákupní cenu jatečných prasat kolem 25 korun za kilogram (v živém), přičemž chovatelé říkají, že hranice rentability se pohybuje kolem 32 korun. Pozvolna ale během roku cena rostla (zejména po vstupu do Evropské unie) a vyrovnala se i cenám v Německu a Rakousku. Vrcholu dosáhla v říjnu, kdy se dostala na 37 korun za kilogram. Poté začala padat, ale poslední týdny je opět zřejmá růstová tendence vyvolaná poklesem stavů zvířat v celé Evropě. Aktuální cena je kolem 33 korun za kilogram.

Hlad po hovězím.

„Cenové vyhlídky u prasat jsou ale docela příznivé. V prognózách se shodujeme i s odborníky z řad řezníků, že letos nebudou žádné velké cenové pohyby. Průměrnou cenu za celý rok odhadujeme na 34 až 35 korun v živém, což by vyhovovalo nám, měla by to být stravitelné i pro zpracovatele a nemělo by to přinést žádné drama spotřebitelům. Naše česká cena se nadále bude držet tak dvě koruny pod německou,“ říká Jan Veleba, předseda národního odbytového družstva Centroodbyt (zároveň předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů). Veleba uvádí, že vývoj cen u hovězího dobytka může stejně jako u prasat ovlivnit výrazný pokles stavu zvířat (vyváží se často i mladý zástavový skot určený k výkrmu). „Skotu je tady skutečně málo a jsme názoru, že výrazně vzroste farmářská cena. Dnes je v Česku nižší než v Německu a Rakousku až o třicet procent a poptávka po něm je veliká,“ tvrdí Veleba. Podobně vidí situaci i Ladislav Steinhauser, předseda Českého svazu zpracovatelů masa a zároveň majitel soukromé firmy v Tišnově u Brna. „V posledních týdnech byl zahraniční obchod ve vepřovém trochu utlumen vzhledem k mírnému poklesu cen, ale teď se to zase začíná zvyšovat. U hovězího se v rámci celé Evropy začíná projevovat nedostatek suroviny,“ konstatuje.

Neochota k fúzím.

Paradoxem pro mnohé může být poměrně vysoký dovoz masa z ciziny. „I my část suroviny nakupujeme ze zahraničí, hovězí i vepřové. Někdy více, někdy méně. Z Dánska, Německa i odjinud,“ říká Jan Boček, šéf Kosteleckých uzenin, největšího domácího masokombinátu. Cenu západního masa nezlevňuje jen odbourané clo, řezníci si jeho nákupem ušetří čas, peníze a starosti s veterinárními vyšetřeními a s likvidací jatečního odpadu (který u skotu představuje kolem padesáti procent živé hmotnosti). Nákup „jatečně upravených těl“ z ciziny představuje daleko menší problém pro manažery podniků, které nemají své jatky a bourárnu. „Většinu masa dnes máme ze zahraničí, pouze menší část je z domácích zdrojů. Zahraničí subjekty nám dodávají standardizovanou surovinu v požadovaném množství a za konkurenceschopnou cenu. Standardizace je pro naší firmu, která vyrábí trvanlivé salámy, velice důležitá,“ zdůrazňuje ekonomický ředitel Lukáš Maršálek podniku KMOTR-Masna Kroměříž. Firmy, které jatky mají, dávají většinou přednost kompletnímu zpracování od A do Z (jinak by jim zaměstnanci i veškerá hmotná i nehmotná aktiva spojená s porážkou byli k ničemu). „Z venku nakupujeme jen velmi málo, pouze k vyrovnání bilance masné výroby,“ uvádí jednatel Masny Příbram Zdeněk Mezera. Přitom ekonomickou situaci firmy považuje za velmi slušnou. „Loni jsme zvedli obrat o 300 milionů na 1,1 miliardy. Nestěžujeme si, ač marže se snižují,“ říká Mezera.
Přesto se většina odborníků shoduje v tom, že do budoucna bude nutné v zájmu snížení nákladů koncentrovat zejména oblast jatečního zpracování zvířat (v Česku jsou řádově desítky jatek, ve srovnatelných západních zemích jsou to jen jednociferná čísla). „Celý trh čeká na konsolidaci, všichni balancují nad propastí. Kdybychom neměli ještě jiné podnikatelské aktivity, těžko to můžeme ustát. Bylo by potřeba vybudovat alespoň jeden velký český zpracovatelský podnik s tržním podílem kolem třiceti procent, který by byl rovnocenným partnerem obchodních řetězců, ale zatím k tomu není potřebná vůle. Každý chce být ředitelem, každý chce být majitelem firmy, ale pokud chceme přežít, bude muset jít ješitnost stranou,“ soudí nejmenovaný akcionář jednoho středně velkého českého masokombinátu.

Dumpingové plecko.

Maso z Německa je často levnější než české i proto, že tamní firmy dokážou lépe zhodnotit cennější partie jatečných zvířat. „Kýtu prodávají za cenu pro nás neslýchanou, což jim pak umožňuje jiné části, třeba bok či plecko, prodat za dumpingovou cenu, které nemůžeme konkurovat. Naše masokombináty to od nich nakupují. Je to dáno i kupní silou spotřebitelů. Češi se rozhodují téměř výhradně na základě ceny, lidé v Německu jsou ochotni platit za kvalitu,“ říká šéf Centroodbytu Jan Veleba. Přestože je český trh hladový po mase a do jisté míry odkázán na import, zemědělci by nepovažovali za šťastné, kdyby domácí výroba nějak výrazně vzrostla. „Pokles je třeba zastavit, ale se zvyšováním výroby bych já osobně byl velmi opatrný. Není to jen názor můj, ale i kolegů z Německa či Rakouska,“ prohlašuje Veleba. Nic naplat, i čeští rolníci již dávno pochopili, že vysoká úroda jim na dnešním evropském trhu, potýkajícím se spíše s chronickou nadvýrobou, žádné astronomické zisky nepřinese a v mnohém je pro ně výhodnější nedostatek. A je jedno, zda jde o rostlinnou či živočišnou produkci.