Tento týden se do čistých příjemců obul europoslanec Luděk
Niedermayer, kterého jsme si zvolili, aby v unii hájil naše zájmy. Bitva o
miliardový rozpočet Evropské unie
se rozjela na plné obrátky a Niedermayer v
této souvislosti prohlásil, že návrh evropského rozpočtu k nám byl velkorysý a
že ti, kteří z Unie berou víc, než dávají, by si neměli dávat ultimativní
požadavky.
Týden před Niedermayerem to zase byla agentura STEM. Ta za peníze
Zastoupení Evropské komise v ČR, think-thanku Europeum a Úřadu vlády ČR
vypracovala průzkum, podle kterého je povědomí Čechů o tom, kolik vlastně od
Unie dostáváme peněz, mizerné. Z EU jsme přitom loni inkasovali 97,9 miliardy
korun, zatímco zpět do unijního rozpočtu jsme poslali jen 42,4 miliardy korun,
připomíná STEM.
Ano. Poslali. A ještě jsme loni z České republiky poslali na
dividendách zahraničním vlastníkům tuzemských firem přes 250 miliard korun.
Nejvíce do Německa, Nizozemska a Lucemburska. Od třech největších tuzemských
bank inkasovaly jejich mateřské firmy v Rakousku, Belgii a Francii přes třicet
miliard korun. A takhle by se dalo pokračovat.
Peníze, které nám z Unie přijdou, přitom nemůžeme investovat, kam
chceme nebo nedej bože kam urgentně potřebujeme. A fascinující příběhy o
nesmyslných projektech financovaných z EU, podvody a čachry kolem předražených
stamilionových zakázek? Tuhle argumentaci nejspíš už nikdo nebere vážně, jako
by šlo o selhání jednotlivce a v žádném případě ne systému.
Věděli jste, že v letech 2010 až 2016 získaly země jako Maďarsko,
Polsko, Česká republika a Slovensko z unijních fondů ekvivalent zhruba dvou až čtyř procent hrubého domácího produktu, zatímco odliv zisků a majetkových příjmů na
západ z těchto zemí se ve stejném
období pohybuje v rozmezí čtyř až osmi procent HDP? Píše o tom rumunská
poslankyně Evropského
parlamentu a členka rozpočtového
výboru Clotilde Armandová ve článku, který v polovině února otiskly Financial
Times. Snaží se popsat, jaká jsou rizika mimořádně rozšířeného úhlu pohledu na
unijní finance, spočívajícího
téměř výhradně v porovnávání stran má dáti – dal.
V letech 2009 až 2015 prý ztratilo Rumunsko polovinu svých lékařů, každý rok jich zhruba deset procent odejde pracovat do
západní Evropy. Polsko ztratilo za deset let nejméně sedm procent sester a lékařů. A průzkumy polských studentů medicíny ukazují, že více než
polovina plánuje po ukončení studia odejít. V Bulharsku je toto číslo 90 procent, varuje Armandová.
Tento exodus, odliv mozků, je de facto převodem bohatství. A velkým. Vzdělání jediného lékaře stojí rumunské veřejné pokladny kolem sto tisíc eur. Víte, kolik je to v České republice?
Tyto výdaje se v tabulkách vyjednavačů o rozpočtu EU neobjevují. Ale měly by,
namítá politička. Roční odliv rumunských lékařů představuje více než čtvrtinu finančních prostředků, které EU každoročně vyčleňuje, aby pomohla
Rumunsku dohnat zbytek unijního klubu, tvrdí Armandová.
Členství EU přineslo pro střední a východní Evropu ohromné
výhody, ale západ z rozšiřování prokazatelně těžil. Zisky západoevropských
společností ve střední a východní Evropě daleko převyšují finance, které Unie posílala na východ.
Je nejvyšší čas, aby politici vysvětlili tuto skutečnost svým voličům, tedy že
peníze posílané do EU nejsou žádná charita a stesky některých bohatých zemí, že
chtějí odvádět do rozpočtu unie méně, nejsou fér.
Jakési uskupení Moje Evropa okomentovalo zmíněný průzkum STEM
slovy: „Většina lidí to neví, ale nám nevadí to opakovat. Od vstupu do EU jsme
v plusu 809 miliard, které bychom jinak neměli.“ Z webu téhle party není jasné,
kdo za ní stojí. S označením v tiráži webu si hlavu nikdo nedělal. Moje Evropa
hlásí pozitiva členství v Unii a velmi často cituje bývalého státního tajemníka
pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu. Nic proti propagaci výhod členství v
EU, ale měli bychom říkat celou pravdu a přestat si nalhávat, že jsme ti, co
víc berou, než dávají.
