Kritéria berounská neboli kutnohorská

Klaus prosazuje berounská kritéria, v Británii Brownovy testy zarazily cestu do eurozóny

Bylo to na apríla, ale apríl to nebyl. Letos 1. dubna tomu budou tři roky, co ministr financí Gordon Brown zamířil do Downing Street číslo 10. Tedy do rezidence britských premiérů. Browna doprovázel jeho ekonomický poradce Ed Balls. Brown šéfovi vlády nabídl rozsáhlou prezentaci o vyhlídkách na zavedení společné měny euro ve Spojeném království. List Financial Times, který celou historku o tři měsíce později barvitě vylíčil, napsal: Tony Blair byl šokován. Za množstvím slidů, různých hodnocení a také textů osmnácti studií, jejichž vypracování si objednalo ministerstvo financí, se totiž skrýval pro něj nepříjemný verdikt. Británie zatím není na vstup do eurozóny připravena. Nebo ještě přesněji: V tuto chvíli by zavedení eura nebylo výhodné. Velkou ambicí Tonyho Blaira přitom bylo právě zapojení země do evropské měnové unie.
Verdikt byl oficiálně oznámen v červnu 2003. Gordon Brown uvedl, že nebyly splněny čtyři z pěti podmínek, jež si pro vstup do eurozóny stanovila sama britská vláda. Londýn tehdy nevyhodnocoval plnění „maastrichtských“ či jiných kritérií Evropské unie. Posuzovaly se takzvané Brownovy testy, které měly ukázat, zda zavedení eura Británii prospěje. Ačkoliv oficiální výsledek tohoto vyhodnocení zněl „ještě ne“, ve skutečnosti šlo minimálně o několikaletý odklad.

Co má na mysli Klaus.

Nyní se přenesme do středu Evropy. Prezident Václav Klaus v prosinci loňského roku vznesl provokativní otázku. Proč Česko nemá vlastní kritéria pro zavedení eura a neustále se mluví pouze o maastrichtských kritériích Evropské unie? Naše kritéria by měla říci úplně odlišnou věc, tvrdí prezident. Ne, zda svou přítomností budeme či nebudeme kazit eurozónu, ale kdy, nakolik a za jakých podmínek je pro nás přijetí do eurozóny výhodné. Maastrichtská kritéria jsou dle Klause o tom, zda si nás slečna odvedle chce vzít, zatímco „naše kritéria by měla být o tom, zda my si chceme vzít onu slečnu“ (EURO 51/2005). Prezident mluvil i o tom, jak by se mohla ona kritéria nazývat, zda berounská, kladenská, českolipská, poděbradská… Mnozí posluchači Klausových slov se nutně museli ptát, zda má prezident na mysli to samé, co již zformuloval Gordon Brown? A k čemu vlastně má stanovení takových kritérií vést? Václav Klaus je znám spíše jako kritik jednotné měny euro. Přirozeně se nabízí spekulace, že stanovení českých kritérií má sloužit především k tomu, aby země do eurozóny nevstoupila. Na druhé straně je naprosto evidentní, že Češi musejí vyhodnotit situaci také na základě vlastních potřeb a zájmů. V tomto směru nemohou s Klausem nesouhlasit mnozí zastánci eura.

Kritéria z taxíku.

O co vlastně šlo Brownovi, když své testy formuloval? Názory se různí. Jedni tvrdí, že britská kritéria měla od počátku sloužit k odmítnutí eura. Je ale docela pravděpodobné, že tomu tak nebylo. Informace listu Financial Times říkají, že Brown sepisoval otázky pro své testy společně s Edem Ballsem v taxíku. Bylo to údajně už v únoru 1997, tedy v předvolební kampani před triumfálním nástupem labouristů - s Blairem i Brownem - k moci. Novináři prostě chtěli vědět více o labouristické politice ohledně jednotné měny. Brown tehdy ještě neměl pověst muže, který je vůči euru mnohem skeptičtější než Tony Blair. Takové vnímání obou vůdčích labouristických politiků a jejich vzájemných sporů vzniklo později. Brown možná spíše hledal způsoby, jak zavedení eura v Británii obhájí před skeptickou veřejností a politickými odpůrci. Proto bylo nutné definovat kritéria. Nový labouristický ministr financí asi netušil, že se z nich vyklube nepřekonatelná bariéra.
Jisté je, že Brownovy testy mají zcela jiný charakter než maastrichtská kritéria Evropské unie. Nestanovují žádné přesné hodnoty pro výši rozpočtového schodku, veřejného dluhu či inflace. Týkají se toho, zda je britská ekonomika dostatečně kompatibilní s eurozónou (konvergenční test), zda si po přijetí eura zachová dostatečnou pružnost (flexibilitu), aby mohla čelit případným otřesům, a toho, jaký bude mít zavedení eura vliv na investice, finanční služby a základní ekonomické parametry (růst, stabilitu a zaměstnanost). Testy tedy spočívají v pěti základních otázkách, odpovědi jsou však obsaženy v mnohastránkových studiích. Jako bezproblémové se nakonec ukázalo jediné kritérium týkající se finančních služeb. Pro londýnskou City by ze vstupu do eurozóny neměla vyplývat žádná negativa. Ve všech ostatních testech to ovšem euro „prohrálo“.

Když už, tak kutnohorská.

Dočkáme se tedy i v Česku nějakých nových kritérií? Kromě prezidentových slov tomu zatím nic nenasvědčuje. Náměstek českého ministra financí Tomáš Prouza, který má na starost přípravu ke vstupu do eurozóny, vidí problém v tom, že už samé nastavení kritérií může předurčovat ten či onen výsledek. Pokud by mělo jít o kvantitativní ukazatele, záleželo by především na tom, jaké číselné hodnoty by se zvolily, což by ovlivnilo celý proces přípravy na zavedení eura. Volba takových kritérií by ovšem byla subjektivní. Neexistují totiž žádné objektivní ekonomické hodnoty, které by bylo možné brát jako naprosto směrodatné.
Prouzovi se evidentně nezamlouvá ani Brownův přístup, který se předem stanoveným číslům vyhnul. Britský ministr financí nicméně zúžil celý proces posuzování na pět základních otázek. Český „pan Euro“ navrhuje jiný postup: Vezměme sektor po sektoru, analyzujme, co zavedení společné měny přinese exportérům, importérům, občanům, bankám a tak dále. Teprve pak se udělá konečný součet, poměří se pozitiva a negativa. Ministerstvo financí hodlá postupovat právě tímto způsobem, domlouvá se na vypracování studií s Univerzitou Karlovou a rádo by zapojilo i další instituce včetně Vysoké školy ekonomické. Taková rozsáhlá analýza bude složitější, ale náměstek je přesvědčen, že poskytne reálný obrázek.
Tomáš Prouza připomíná, že už dnes se pravidelně vyhodnocuje plnění konvergenčního programu. Za naprosto klíčové považuje posuzování sladěnosti české ekonomiky s eurozónou, na němž se podílí Česká národní banka a ministerstva financí a průmyslu. Takže se dá říci, že Česko už taková vlastní kritéria také má, byť je jasně nedefinuje. Prouza pouze navrhuje, aby tato kritéria případně dostala název kutnohorská - s odkazem na historickou tradici ražby mincí v Kutné Hoře. „Pan Euro“ také připouští, že by se již vypracovávané analýzy mohly rozšířit i o podněty z Hradu, a to včetně těch, s nimiž hlava státu přišla v prosinci. „Budeme mluvit se spolupracovníky Václava Klause o tom, co měl prezident na mysli,“ uvedl náměstek ministra v rozhovoru pro týdeník EURO. S prezidentem se shoduje v tom, že diskuse o zavedení eura by měla být odbornější a měla by se více zaměřit na ekonomické aspekty.

Nezavrhujme Browna.

Bez ohledu na to, s jakým ohlasem se nakonec Klausův návrh na české politické scéně setká, je britská zkušenost s Brownovými testy zajímavá i pro Česko. A to nejen tím, jak britský ministr financí svá kritéria zformuloval. Možná ještě důležitější je to, na čem konkrétně labouristické tažení za eurem ztroskotalo. Brown a jeho lidé dospěli k závěru, že ekonomiky Velké Británie a eurozóny jsou již značně sladěné, ale není jisté, zda je tato konvergence udržitelná i do budoucna. Pro toho, kdo na britských ostrovech nežije, to asi bude překvapivé, ale Britové měli největší strach z trhu s bydlením. Ten se totiž od toho kontinentálního evropského značně lišil. Hodnocení z roku 2003 říká, že ve Spojeném království byly podstatně více využívány hypotéky. Britské hypotéky navíc častěji vycházely z variabilních (nikoliv fixních) úrokových sazeb, takže tamní trh byl citlivější na změny sazeb než eurozóna. Sami Britové pociťovali problém v tom, že poptávka po bytech byla značně vyšší než nabídka, hrozbou byl hlavně možný růst cen po případném přijetí eura.
Pokud jde o druhý Brownův test - flexibilitu, největší otazníky visely nad trhem práce. Ten je sice v Británii relativně pružný, ale ministr financí tvrdil, že nikoliv dostatečně. Tím si vysloužil kritiku, že staví laťku zbytečně vysoko. Paralelu lze nicméně hledat v tom, že také ČNB a české ministerstvo financí vidí velké rezervy v této oblasti. Od negativních verdiktů v prvních dvou Brownových testech se odvíjela i záporná stanoviska ve třetím a pátém testu. Dokud nebude zajištěna dostatečná sladěnost a pružnost, nemohou si být přínosem eura jisti investoři a neexistuje ani záruka, že vstup do eurozóny povzbudí růst a zaměstnanost.
Na druhé straně však není možné zapomínat, že způsob hodnocení v Británii a Česku se musí zákonitě lišit. Upozorňuje na to i Tomáš Prouza: „Na rozdíl od Česka má Spojené království značnou část svých ekonomických vztahů zaměřenou na oblast mimo Evropskou unii. To samé platí pro nadnárodní firmy, jež v Británii sídlí. A libra je stále důležitou rezervní měnou.“

Tabulka
Brownovy testy
1. Konvergence Jsou hospodářské cykly a ekonomické struktury Velké Británie a eurozóny kompatibilní?
2. Flexibilita Pokud se objeví problémy, jsme dostatečně flexibilní, abychom jim čelili?
3. Investice Vytvoří vstup do měnové unie lepší podmínky pro investory v Británii?
4. Finanční služby Jaký vliv bude mít vstup do měnové unie na pozici britského odvětví finančních služeb, zvláště v londýnské City?
5. Růst, stabilita, pracovní místa Povzbudí vstup do měnové unie růst, stabilitu a dlouhodobě vyšší zaměstnanost?
Pramen: Ministerstvo financí Velké Británie