Výměna v čele Vojenské policie není nečekaná, Pavel Kříž už stejně přesluhoval. Co ale zaráží, je Metnarovo zdůvodnění.
Za těch několik měsíců, co Lubomír Metnar vládne ministerstvu obrany, už párkrát ukázal, že než by o něčem dlouho diskutoval, raději to udělá hned. Ať už jde o jeho prosincový zásah do nekonečného vyjednávání o izraelských radarech či personální změny v resortu. Samozřejmě že v zásadních rozhodnutích je ministr odkázaný na šéfa Andreje Babiše, nicméně na jeho „bleskových řezech“ se dá najít řada pochopitelných věcí.
Ovšem i přes Metnarovu kamennou tvář je občas velice dobře zřejmé, jak těžko tohle diplomatické dekorum zachovává. Což se stalo i minulý týden, kdy po projednání v branném výboru odvolal mladého Pavla Kříže, šéfa Vojenské policie. Jestliže předchozí personální změny Metnar příliš obšírně nevysvětloval (Vojenská lázeňská a rekreační zařízení) nebo rovnou poděkoval za odvedenou práci (Daniel Koštoval), tentokrát byste tohle rozlučkové gesto hledali těžko. Metnar byl nezvykle kritický.
Postupně se rozhovořil o tom, jak špatná situace ve sboru panovala a že Kříž jako manažer selhal, když nedokázal řešit rozepře mezi podřízenými. Žádné poděkování za odvedenou službu. To dokazuje, že oba muži si rozhodně k srdci nepřirostli. A Metnarův tvrdý postoj překvapuje i proto, že výměnu v čele Vojenské policie se na veřejnosti dalo jednoduše obhájit tak, že Kříž má odslouženy tři roky, čímž naplnil nepsané pravidlo pro náčelníky sboru.
Pojďme se ale vrátit do nedávné minulosti. Kříž byl po Koštovalovi další spřízněnou duší, kterou si v resortu pěstoval předminulý ministr Martin Stropnický. S Křížem měl velmi úzký vztah, i v týdeníku Euro jsme v minulosti psali o tom, že spolu obě rodiny kamarádily a navštěvovaly se.
Že vazba Stropnický-Kříž není úplně profesionální, se asi nejlíp vyjevilo v roce 2015, kdy si umanutý ministr přes všechna zvednutá obočí, varování a jasně artikulovaná porušení kariérního řádu vydupal, že z respektovaného právníka udělá šéfa policistů, přestože měl v uniformě odslouženo teprve devět let.
A podobně jako v případě první české generálky Lenky Šmerdové se nyní ukázalo, jak krátkozraké tyhle personální kroky protlačené na sílu byly (protože pro Šmerdovou chybí tabulkové místo, musí na generálním štábu pracovat jako poradkyně). Kdyby nadějný právník Pavel Kříž ještě chvíli počkal a dál se vzdělával, za pár let mohl být špičkovým specialistou a přirozeným adeptem na náčelníka Vojenské policie. To se ale nestalo. Už ve svých čtyřiceti letech musí svléknout uniformu.
Jestli má být Kříž na někoho naštvaný, tak na Stropnického. Právě ten mu vypálil na čelo nepřehlédnutelný polibek smrti.
