Počet lidí bez práce v Česku prudce vzrostl. Růst mezd se zastavil.
Průmyslová výroba klesá a ekonomika jako celek v podstatě stagnuje. To jsou neradostné zprávy, s nimiž čeští podnikatelé a jejich zaměstnanci vstoupili do roku 2009. Může státní aparát se svou armádou byrokratů a politiků krizi zmírnit? Ekonomové tvrdí, že je to marná bitva a hospodářství se časem vzpamatuje samo. Ale každá snaha se počítá.
Světová a evropská hospodářská krize dopadá na Česko plnou silou. Ochabnutí poptávky u obchodních partnerů vyvolalo v domácích podnicích pokles výroby, šetření a nově i masivní propouštění. Jen od začátku roku přišlo o práci na 46 tisíc lidí. Poprvé v historii samostatné České republiky hlásí nápor žadatelů o práci všech 77 úřadů práce v zemi.
Děsivá čísla hlásí Jindřichův Hradec, Náchod, Česká Lípa nebo Nový Jičín. Zde se od ledna zvýšila nezaměstnanost až o třetinu. „Černé prognózy se naplnily, skoro 400 tisíc lidí, kteří by chtěli pracovat, je bez zaměstnání,“ říká prezident Hospodářské komory Petr Kužel.
Lenoši stejně pracovat nebudou
Pracovníci státní správy připomínají, že situace je ještě horší. „Jsou tu navíc tisíce lidí, kteří vůbec pracovat nechtějí a spoléhají se na státní podporu. Někteří jsou líní, další si pořizují ob rok nové dítě a jiní zase mají pár let do důchodu a vzdali to,“ říká sociální pracovnice z Mostu, kde je dlouhodobě nejvyšší počet nezaměstnaných v zemi.
Nejvíce lidí zatím přichází o práci kvůli recesi v automobilovém průmyslu. „Je to jasný důsledek dopadu krize na českou ekonomiku – průmysl zde tvoří třetinu ekonomiky, tudíž propad průmyslové výroby o 14,6 procenta v závěru loňského roku se rychle promítá na trhu práce,“ vysvětluje analytik trhů České spořitelny Martin Lobotka.
Krize se projevuje i na výplatách. S koncem loňského roku začal výrazně zpomalovat růst mezd. Ty v současné době stagnují a na některých pozicích dokonce klesly. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Salary & Benefits Guide personální agentury Robert Half. „Velmi zjednodušeně můžeme říct, že nástupní mzdy se na pozicích vyžadujících spíš nižší praxi vrátily až na úroveň roku 2007,“ říká Aleš Křížek, ředitel společnosti Robert Half pro Českou republiku.
Těžší časy tak zažívají především absolventi bez praxe. „Absolventi s krátkou praxí zůstávají na pracovním trhu déle. Zatímco v minulosti firmy velmi často investovaly do zaškolování nováčků, v současnosti preferují odborníky, kteří již mají požadované zkušenosti a mohou danou pozici zastávat okamžitě,“ konstatuje. „Zřejmě tak skončila, nebo se přinejmenším na čas zastavila doba, kdy se firmy o absolventy přetahovaly navyšováním mezd. Zaměstnavatelé neustále stojí o odborníky, ale jsou opatrnější s výší nabízené mzdy, “ shrnuje Křížek. Podle něj dnes absolvent dostane jako nabízenou nástupní mzdu až o 20 procent nižší částku, než kdyby nastoupil do práce před rokem.
„V každém případě se ale vyplatí dostudovat. Průměrná česká firma platí vysokoškolákovi 35 030 korun hrubého měsíčně. Středoškolák za stejnou práci dostane jen 27 358 korun,“ vysvětluje Křížek. Podle jeho kolegy Tomáše Bergla, který se specializuje na oblast IT a telekomunikací, rozdíl platu mezi těmito stupni vzdělání dosahuje ve sledovaném oboru až 17 tisíc korun.
Všichni hledají, jak z krize ven
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečeas našel v první chvíli po zveřejnění neblahých čísel o nezaměstnanosti řešení, jak podpořit podnikání: legalizaci takzvaného švarcsystému. Tento napůl kriminální systém umožňuje to, aby místo zaměstnanců mohli pro podnik pracovat živnostníci, a zaměstnavatel jim nemusel platit pojištění.
I když ministr o opatření přemýšlel jen jako o dočasném nástroji na zhruba 25 měsíců, výhružky odborářů a levicových politiků byly tak výrazné, že se nakonec během dvou dnů od nápadu distancoval.
Podle odborářů by stát za každých 10 tisíc zaměstnanců, kteří by přešli na švarcsystém, ztratil na příjmech veřejných financí miliardu korun. „Takový rozvrat už žádná vláda nedá dohromady,“ varovali odboráři. Podle nich by v případě přechodu čtvrtiny ze čtyř milionů českých zaměstnanců do režimu živnostníků zaznamenala státní kasa výpadek 100 miliard korun.
Asi by to nebylo tak horké, myslí si daňoví poradci. A ministr Nečas to potvrzuje. Dodává ale, že návrh založil k ledu, protože je politicky neprůchodný. „Nejčistší ukázkou švarcsystému jsou poslanečtí a senátorští asistenti. Jenom se to nesmí říkat, když jde o vrcholné politiky,“ připomíná jeden z evergreenů kritiků zákonodárného sboru.
Podnikatelé se ale o dekriminalizaci tohoto systému už léta zasazují. Jejich návrh minulý týden soukromě podpořil v debatě s poslanci, podnikateli a novináři i premiér Mirek Topolánek. I on narazil.
„Myslí-li premiér vážně názor, aby se ze zaměstnanců staly osoby samostatně výdělečně činné, jen když to zachrání pracovní místa, pak vládne stylem po mně potopa,“ okamžitě rozčileně reagoval šéf Českomoravské komory odborových svazů a senátor za ČSSD Milan Štěch. Premiér se ale brání a říká, že může přesně dokázat, co prohlásil: „Pokud budou lidé nuceni odcházet ze standardního zaměstnání, pak podpora čehokoliv, co není princip »zůstanu doma na podpoře a uvidím, jak to dopadne«, je dobrá.“
Ministerstvo práce ale stejně bude prosazovat méně kontroverzní řešení. To by spočívalo v mírném zásahu do novely zákoníku práce, která má uvolnit dosud příliš tvrdá pouta mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. V tomto případě se dá podle informací ministerstva i odborářů počítat s kompromisem. Cílem je totiž přesvědčit firmy, aby se nebály nabírat lidi ani v krizi.
Co tedy čekat? Návrh plánuje zavést pružnější principy na trh práce, takže firmám zjednodušuje propouštění, ale i nabírání lidí. Výpovědní lhůta se zkracuje na jeden měsíc a mění se také odstupné. Propouští-li firma někoho, kdo pro ni pracoval dlouho, bude mu muset vyplatit víc než tomu, kdo ve firmě pracoval jen krátce. Materiál nově zavádí čtyřměsíční zkušební dobu, čímž firmě usnadňuje propouštění nových zaměstnanců. Klíčoví pracovníci ovšem mohou mít zkušební dobu dokonce až šest měsíců.
Další navrhované změny se týkají prodloužení smluv na dobu neurčitou, zvýšení počtu hodin dohodnutých ve smlouvě o provedení práce či zkrácení výpovědní lhůty na jeden měsíc. „S těmi návrhy souhlasíme a podporujeme je. Ale také si musíme uvědomit, že i při nejrychlejším schvalování v parlamentu začnou platit nejdřív 1. ledna 2010. A my doufáme, že to už bude krize pryč,“ trochu shazuje dopady opatření na krizi prezident Hospodářské komory Petr Kužel.
Lepší trvalá práce než vysoký plat
Najdou se ovšem i dobré zprávy. Ekonomové příznivě oceňují v době krize velmi střídmý růst cen. Inflace totiž v lednu vzrostla jen o 2,2 procenta, a to bylo zdražování v podstatě taženo pouze dlouho ohlášenou deregulací nájemného a vyšší cenou za elektřinu. Naopak motoristé si vývoj nemohou nepochvalovat – pohonné hmoty proti prosinci zlevnily o čtvrtinu a cena nových automobilů klesla skoro o 12 procent. Také ceny potravin se v podstatě nemění a za oblečení domácnosti dokonce ušetří.
Lidé už ale v současnosti nezkoumají tolik růst cen, jako právě své šance na udržení nebo získání si zaměstnání. „Lidé se už u nové práce nezajímají tolik o výši platu, ale i o to, jestli je zaměstnavatel perspektivní a práce jim takříkajíc vydrží. Roste tak zájem i o hůře placenou práci, například ve státní správě,“ říká Křížek.
Recept na zlepšení ekonomiky a tedy i podporu nových pracovních míst má tento týden projednat vláda, tripartita i poslanci. Receptů je řada, ty hlavní ale vládě navrhuje nedávno zřízená Národní ekonomická rada vlády (podrobnosti na str. 32). Jde například o zavedení slevy na sociálním pojištění, podporu dopravy v regionech a snahu získat co nejvíc peněz z EU na podporu regionů.
Jestli jejich rady pomohou, nikdo neví. „Život v recesi není peříčko, počet nezaměstnaných může letos stoupnout až na půl milionu,“ varuje Helena Horská z Raiffeisenbanky. Ekonomika se z letošní recese bude podle ní vzpamatovávat jen pomalu, a proto bude ještě několik dalších měsíců trvat, než se na trhu práce vytvoří dostatek volných pracovních míst, které ulehčí nezaměstnaným najít práci.
Jiní ekonomové vidí situaci optimističtěji. „Ačkoli některé projekce nezaměstnanosti vypadají děsivě, my zůstáváme optimisty. Trh práce opouštějí silné poválečné ročníky a na jejich místo nastupují slabé ročníky z konce osmdesátých let. Krom toho počet mladých lidí, kteří chtějí studovat a odkládají tím nástup na trh práce, roste. Tento demografický vliv bude pokračovat a bude dominovat vývoji na trhu práce,“ říká například analytik Next Finance Vladimír Pikora.
Propouštění pokračuje
Zatím ale situace na pracovním trhu příliš slibně nevypadá. Své provozy zavírá jedna továrna za druhou. Pokud odbory nebudou souhlasit s ořezáním mezd, firmy hrozí propouštěním a některé prý i uvažují o přesunu na východ.
Například mexický producent hliníkových hlav a bloků do automobilových motorů Nemak, který působí v průmyslové zóně Joseph nedaleko Havraně na Mostecku, omezil v důsledku globální finanční krize v minulém týdnu výrobu. Propouštění údajně chystá Showa, kladenský výrobce hliníkových výlisků pro automobily s japonskými majiteli.
Krize se přitom šíří i do dalších oborů. Z největšího domácího výrobce oceli ArcelorMittal Ostrava musí do poloviny března odejít celkem 650 lidí. O místo tak přijde každý jedenáctý zaměstnanec. Ocelářská firma podle své mluvčí Věry Breiové nedokáže všechny zaměstnance ve výrobě udržet.
„Objem zakázek je nadále nízký, proto je nutné snížit stavy zaměstnanců nejen v administrativě, ale i v technických a dělnických profesích. Celkem by ze závodů ArcelorMittal Ostrava mělo odejít 650 zaměstnanců,“ uvedla. Zaměstnanci, kteří odejdou v rámci současného snižování stavů dobrovolně, obdrží odstupné, které se podle dohody s odbory pohybuje od jedenáctinásobku do dvacetinásobku průměrného měsíčního výdělku. Ten loni ve firmě přesáhl 29 800 korun.
