Po dočasném uzavření českých škol, které bylo jedním z prvních vládních opatření při boji proti šíření koronaviru, se dcera a syn paní Lucie, žáci páté a osmé třídy základní školy ve Vyškově, začali stejně jako všechny české děti učit doma. Jejich základní škola jim posílá zadání přes elektronický systém Bakaláři, který jindy slouží například jako elektronická žákovská knížka. „U syna na druhém stupni je zadávání učiva hodně individuální. Jeden učitel pošle výukové video a pracovní list, jiný čísla stránek v učebnici, které mají nastudovat a udělat z nich zápis,“ popisuje Lucie. Osmnáctiletý Jakub studující ve Zlíně má stejnou zkušenost.
„Učitelé nám každý den posílají podie rozvrhu úkoly a materiál k učení přes aplikaci Bakaláři. Přednášky přes Skype nebo podobné sítě zatím nemáme,“ popisuje student třetího ročníku střední školy. „Je to takové nekontaktní, ale to vychází i z toho, že ne každé dítě má třeba ke Skypu přístup,“ dodává Lucie.
i my se učíme
Současná situace nám ukazuje, jak dokáže české školství využívat ve výuce technologie a jak jsou školy připravené na online vzdělávání. Stejně jako velká část vysokých škol se o kontaktní výuku snaží Masarykova základní škola v Praze 9, kde je ředitelem Michal Černý, prezident Asociace ředitelů základních škol. Kromě standardního zadávání úkolů přes systém Bakaláři začali učitelé na Černého škole vysílat výuku živě pomocí videí. „Dneska tímto způsobem proběhly dvě vyučovací hodiny. Nebudeme tak učit všechny, ale je to takový bonbónek. My sami se to učíme a třeba se nám to bude do budoucna hodit,“ uvádí Černý.
Školám se tak naskýtá příležitost se v práci s technologiemi skokově zlepšit.
„Učitelům, kterým se do online světa vzdělávání dosud moc nechtělo, může současná situace pomoci posunout se dále, v krátkém období se mohou naučit mnoho nových dovedností, ke kterým by se jinak patrně nedostali,“ myslí si Ondřej Neumajer, expert na digitální technologie ve vzdělávání z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Ty školy, které digitální kompetence učitelů dlouhodobě podporovaly a rozvíjely, dnes mají obrovský náskok,“ doplňuje Neumajer, který také spolupracuje s ministerstvem školství.
Žádný jednotný postup ve vzdělávání na dálku zatím ale základní školy nechystají.
Žáky nezahlcujte
Ministerstvo školství zřídilo pro školy a učitele nový web s názvem Na dálku, kde uvádí mimo jiné zásady správné online pedagogiky,, které převzalo od organizace Global Online Academy. Doporučení učitelům například radí, aby ověřili technologické vybavení žáků, pokusili se přizpůsobit zadání každému jednotlivci, snažili se s žáky udržet kontakt a nepřetěžovali je množstvím zadaného učiva. Na Masarykově základní škole se dohodli, že práce odpovídající jedné vyučovací hodině ve škole by dětem doma neměla trvat déle než 30 minut, ne všude se ale doporučení daří dodržet. „Řekl bych, že někteří učitelé toho i zneužívají a posílají nám víc práce, než se dá za jednu hodinu ve škole stihnout,“ popisuje student Jakub ze Zlína.
Na novou situaci kolem epidemie rychle zareagovaly firmy podnikající ve vzdělávání. Některé školám hbitě nabízejí své produkty, jiné se zachovaly poměrně altruisticky. Například společnost Scio zdarma nabízí testy k procvičování učiva rodičům i školám. Soukromé střední školy American Academy Ondřeje Kanii zase ve spolupráci s komunitou vývojářů Česko. Digital nabízejí školám pomoc s přechodem na online výuku a spustily informační web s názvem Virtuální škola.
Zajistit žákům i studentům všech stupňů dostatek zdrojů pro domácí vzdělávání se snaží také třeba Česká televize, která spustila pořad UčíTelka, nebo i Národní knihovna. Ta zpřístupnila 59 milionů stran svých knih v digitální podobě všem studentům a pedagogům vysokých škol po dobu nouzového stavu. „Problém moderní doby paradoxně není v nedostatku vzdělávacích zdrojů, ale naopak v jejich velkém množství, v němž je obtížné se vyznat,“ popisuje Neumajer. Právě v tom se mohou české školy i studenti během karantény výrazně zlepšit. #
Školy, které digitální kompetence učitelů dlouhodobě podporovaly a rozvíjely, dnes mají obrovský náskok.
O autorovi| Eliška Halaštová, halastova@mf.cz
