Michal Šmarda, hračka v rukou mocných, jak sám sebe pateticky nazval, nebude ministrem kultury. Pro resort je to z úst starosty Nového Města na Moravě dobrá zpráva, stejně tak pro vládu, která přežila svoji největší krizi, když Šmardu vytrvale odmítal jmenovat prezident a nakonec se proti němu postavil i premiér. Jenže interpretovat tuhle událost jako vítězství dvou zmíněných pánů by bylo krátkozraké.
Vládní koalice sice přežila, ale jed, který se v jejích žilách rozlil, už bude účinkovat vždycky až do jejího konce. Andrej Babiš už nemůže předpokládat, že mu dá ČSSD cokoliv dalšího zadarmo. Tedy má – li partaj zbytky sebevědomí, nemůže dát. Bude si nutit nové ústupky ve státním rozpočtu, tlačit se do obsazení představenstva Českých drah a podobně.
Rozhodně teď nebude na stole výhrůžka opuštěním koalice, jak doporučil partaji sám Michal Šmarda. Dohoda o státním rozpočtu zřejmě bude, jiný pádný důvod pro konec koalice neexistuje. Tedy zatím.
Měla by ČSSD odejít z vlády?
Tahle teorie bude platit minimálně do září. V té době bude jasné, zda státní zástupce Jaroslav Šaroch obžaluje Andreje Babiše a další kvůli dotačnímu podvodu na Čapímu hnízdu. Je dokonce možné, že ministr vnitra Jan Hamáček ví o téhle věci víc a chce si na svůj okamžik v září ve vládě posečkat a Babišovi pak všechno příkoří vrátit. Uvidíme.
Poslední zhasne. Kdysi hrdá značka „socdem“ je v troskách
Pokud udržení koalice není pro Andreje Babiše kdovíjaká výhra, pro prezidenta Miloše Zemana není vítězstvím vůbec. Zcela evidentně už byla přichystána varianta nového menšinového kabinetu, kde by měl Miloš Zeman „své“ ministry. Trojice spravedlnost, doprava a zemědělství, jehož šéfové mu jsou blízcí už teď, by se rozrostla o další úřady. Tím, že Šmarda ustoupil a odmítl se stát po Zemanových výtkách ministrem, zabránil vzniku menšinového kabinetu, který by možná vládl bez podpory a zcela jistě bez odpovědnosti. Na druhou stranu Šmarda a ČSSD ústupkem de facto posvětila prezidentovo protiústavní chování, ale to už se asi nedá nic dělat.
Ústupek ČSSD, která protiústavnímu trucu prezidenta odepsala před jmenováním už dva ministry (vzpomeňme na Miroslava Pocheho), není zdaleka koncem krize ve vládě. Jedna okřídlená politická fráze se do téhle situace docela dobře hodí: Nic nekončí, jdeme dál.
Čtěte další texty Petra Weikerta
