Jako řada dalších miliardářských souputníků střední generace se i Petr Otava postupně rozkročuje v zahraničí. V rámci průmyslového konglomerátu MTX Group, který kromě zpracování hliníku, výroby obalů či koksu obchoduje s komoditami, založil i finanční odnož.
„Naše firma MTX Capital Services je v procesu získání licence obchodníka s cennými papíry od České národní banky a příští rok se chceme stát i s Metalimexem členem Londýnské komoditní burzy kovů, což je v komoditním byznysu velmi prestižní záležitost,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro šestačtyřicetiletý byznysmen.
Jak trávíte čas od začátku pandemie?
Od propuknutí pandemie normálně chodím do práce. Vnímám, že odbouráním mnohdy zbytečných schůzek, společenských akcí, obědů a podobně člověk pracuje efektivněji. Nedávno jsem také strávil s rodinou čtrnáct dní na Čeladné, a to bylo moc fajn. Měl jsem čas se i v klidu věnovat našim firmám a aktivitám na severní Moravě, takže jsem spojil příjemné s užitečným.
V
Česku i ve světě se obrovsky propadla poptávka. Jak to ovlivní vaše průmyslové
firmy?
Krize zastihla
MTX Group ve slušné kondici. V posledních dvou letech měla skupina roční zisk
EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů − pozn. red.) přibližně dvě
miliardy korun a nekonsolidované tržby okolo 40 miliard korun. Skupinu máme
hodně diverzifikovanou, to nám určitě pomůže. Očekáváme ještě složitý rok, ale
krize nás neohrozí.
Do roku
2020 jsme šli s dost ambiciózními budgety, dobře zainvestovanými firmami, nízkým
zadlužením a výborným managementem. Sice zavádíme celou řadu preventivních opatření,
ale prozatím například neškrtáme žádné investice. Cash flow máme pod kontrolou,
a přestože výsledky budou jistě horší a tržby v důsledku výrazného poklesu cen
komodit nižší, věřím, že většina našich firem ve skupině zůstane v zisku.
Nejdůležitější jsou pro naši skupinu stále Al Invest Břidličná, Strojmetal, OKK Koksovny, výrobce obalů Tapa Tábor, Měď Povrly, ICE Industrial Services a samozřejmě srdce skupiny Metalimex.
Jak
obchodní srdce skupiny teď bije? Na komoditních trzích, kde se Metalimex pohybuje,
ceny v poslední době hodně kolísají.
Daří se mu
skvěle. V posledních třech letech zažívá asi svá nejlepší léta, kdy se
tržby Metalimexu pohybovaly mezi 23 až 25 miliardami korun. Předpokládám, že i
přes současnou krizi a dramatický pokles cen komodit tržby letos opět přesáhnou
20 miliard. Jsou hodně závislé na vývoji cen komodit, ale pro firmu je
hlavně důležité, že nám roste objem obchodovaných produktů a počet obchodních
partnerů.
Obchodujete jen pro skupinu?
Zhruba 60 procent obchodujeme pro skupinu, 40 procent je trading. Obchodujeme s více než patnácti sty zákazníky, se zhruba 130 komoditami a produkty, ve více než 50 zemích světa. Metalimex dlouhodobě potvrzuje, že patří mezi největší a nejstabilnější obchodní domy s komoditami ve střední Evropě.
Už
během nouzového stavu jste dokončil velký obchod a ovládl jste dodavatele
luxusních automobilek Strojmetal. Zvenčí se to jevilo dost dramaticky. Jak to
probíhalo?
Dokupovali jsme
třicetiprocentní podíl, takže se technicky vzato jednalo o dokončení stoprocentního
podílu akvizice Strojmetalu, do kterého jsme vstoupili před dvěma lety. Byl to
relativně jednoduchý převod podílu, žádná due dilligence (finanční prověrka
společnosti −
pozn. red.). Složitá jednání jsme nakonec s panem Jelínkem (dlouholetý ředitel
Strojmetalu −
pozn. red.) vedli pouze ve dvou a dá se říct, že velmi diskrétně. Nakonec jsme
si vzájemně ve všem vyhověli a zároveň urovnali všechny spory, které vznikly.
Jak
se vám ho podařilo přesvědčit? Strávil ve Strojmetalu celý svůj život a chtěl v
něm pokračovat.
Mám dohodu s
panem Jelínkem, že ani jeden nebudeme detaily komentovat a zůstane to pouze
mezi námi. Pana Jelínka jsem vůbec nepřesvědčoval, on se rozhodl podíl prodat a
já mu zaplatil více než férovou cenu. Většinu důvodů jeho prodeje asi znám, ale
nechám si je výhradně pro sebe.
Nákupní
cena za třicetiprocentní podíl byla přes miliardu korun. Jakou očekáváte
návratnost?
Myslíme na
budoucnost, takže i přes současnou krizi v automotive je nyní naší prioritou
dokončení plánovaných investic. Strojmetal měl v loňském roce CAPEX (investiční
náklady − pozn.
red.) zhruba 1,2 miliardy korun, letos je to 800 milionů. Stavíme nový moderní
výrobní závod v Bruntálu. Věřím, že se tyto investice budou v dalších letech
pozitivně odrážet na ziskovosti celé skupiny a akvizice se nám rychle vrátí.
Jak
je na tom Strojmetal teď?
Není na tom
dobře, stejně jako celý sektor automotive. Jsme teď přibližně na 50 procentech
plánovaných tržeb. V létě přijdou určitě všude na řadu plánované odstávky,
takže o nějakém slušnějším oživení se podle mého názoru nemůžeme bavit dříve
než v září nebo říjnu.
Plány na expanzi do Spojených států nebo Mexika se odsouvají?
Máme ambici skupinu Strojmetal rozvinout do významnějšího hráče v oblasti automotive díky mimořádnému know how, které vzniká za účasti vlastního vývoje a vysoké integraci naší společnosti ICE Industrial Services. Jít do Severní Ameriky v rámci rozvoje prozatím plánujeme samostatně bez partnera, protože tamní vlády jsou vysoce motivované spolupracovat s investory a tím zvyšovat lokální vlastní produkci. Bude hodně záležet na rozvojových aktivitách našich globálních zákazníků, jako jsou Mercedes, BMW, Ferrari či Rolls-Royce. Teď však máme v celém automotive krizi, takže to určitě minimálně na dva roky nebude pro nás téma.
| Petr Otava (46) |
| • Jediný majitel průmyslové skupiny MTX Group, která s dvoumiliardovou EBITDA a tržbami téměř 40 miliard korun patří k největším firmám v Česku.
• S majetkem kolem deseti miliard korun patří do top 20 nejbohatších Čechů. • Řízení průmyslové skupiny převzal po svém otci, který náhle zemřel před pěti lety; skupinu MTX Group chce profilovat jako hliníkářskou skupinu od výroby autodílů přes trading až po produkci obalů. • Začínal v Ostravsko-karvinských dolech, se kterými byl spjat jeho otec i děd. • Je ženatý a má dvě děti, sbírá moderní české i zahraniční umění. |
Strojmetal jsme ale kupovali hlavně kvůli další
diverzifikaci skupiny a synergiím ve zpracování hliníku. Dnes se potvrzuje, že diverzifikace nejen podle
produktů, ale hlavně podle segmentů a trhů, kam naše výrobní společnosti
prodávají, je správná. Do budoucna v ní chceme pokračovat, přičemž
prioritně chceme rozvíjet zpracování hliníku a flexibilní obaly. Předpokládám
růst jak organicky, tak i akvizičně.
Proč právě obaly?
Máme velkého a moderního výrobce flexibilních obalů, společnost Tapa Tábor, se skvělým know-how a do obalů významně investujeme také v Břidličné, kde máme vůbec největší rozvojové a investiční plány. V posledních třech letech jsme investovali do obalů přes miliardu korun a teď se nám investice vrací a výsledkově v době pandemie jsme na rekordech. Poptávka je totiž v posledních měsících tažena snahou nakupovat a nechat si dovézt až do domu bezpečně hygienicky zabalené potraviny a výrobky obecně.
Flexibilní obaly chceme rozvíjet proto, že nám poskytují stabilitu
k ostatním průmyslovým odvětvím, ve kterých podnikáme. Výrobní základna pro
fólie určené pro potraviny a farmacii je totiž stejná jako pro fólie pro
automotive. Takže když teď nejede automotive, o to více vyrábíme fólie pro
potravinářský a farmaceutický průmysl.
Máme
také nějaké akviziční cíle. O některé akvizice jsme se již v posledních dvou letech
pokusili, zatím však neúspěšně. Slušné obalářské společnosti se po celém světě
prodávají za deseti- až patnáctinásobek EBITDA a současná krize tyto úrovně
spíše ještě navýší.
Čekal bych, že firmy budou po
krizi levnější.
Situace kolem
pandemie koronaviru ukázala, že nejen potravinářské a farmaceutické firmy, ale
i firmy vyrábějící obaly jsou součástí kritické infrastruktury a reagují na
krizi anticyklicky vůči například automotive. To snižuje jejich citlivost na
krizové situace a zvyšuje jejich hodnotu.
Je
vaší ambicí vytvořit mezinárodní skupinu například ve stylu Daniela
Křetínského, který se rozkročil zeširoka zejména kvůli dostatku levných peněz?
Dnešní byznys
Daniela Křetínského je z mého pohledu úplně jiná disciplína a myslím to jako
kompliment. Já se chci, a hlavně musím soustředit na dlouhodobý rozvoj
jednotlivých firem ve skupině, ale samozřejmě také v budoucnu plánujeme
akviziční rozvoj skupiny MTX Group. Dostatek levných peněz není pro naše
případné akviziční plány zásadní, na těch úspěšný deal nepostavíme.
Brzy se ukáže, kdy a jaká zajímavá příležitost se na trhu objeví. Rozhodně máme ale zájem pouze o kvalitní a moderní firmy s potenciálem. Jednou větou by se to dalo shrnout tak, že chceme mít firmy, které budou díky své dynamice a inovacím lídrem na trhu.
Je
to příklad rychle rostoucí ICE Industrial Services, která se zabývá průmyslovou
automatizací a robotizaci?Ano. V ICE Industrial Services držíme šedesátiprocentní
podíl. Firma patří mezi absolutní špičku v oboru. Dnes má téměř 170 zaměstnanců
a její tým programátorů automatizace je se svými 70 lidmi největší v republice.
Vedle automatizovaných strojů a linek na klíč také vyvíjí vlastní software na
řízení výroby a rovněž byla založena Industrial Academy − akademie pro vzdělávání
odborníků na automatizaci. Máme zájem tuto firmu spolu s jejím šéfem a
spolumajitelem Tomášem Vránkem rychle rozvíjet. Je to obor budoucnosti a
jednoznačně také zvyšuje prestiž celé naší skupiny.
V
posledních letech jste koupil OKK Koksovny, rakouskou hliníkárnu, kterou jste
přesunul do Česka, Strojmetal nebo Ski areál Kopřivná. Co dál?
Založili jsme
teď finanční společnost MTX Capital Services a v současné době jsme v procesu
získání licence obchodníka s cennými papíry od České národní banky. Zároveň
máme ambici se i s Metalimexem stát v roce 2021 členem Londýnské komoditní
burzy kovů LME, což je v komoditním byznysu velmi prestižní záležitost. Londýnská
komoditní burza je světovým centrem pro obchodování s průmyslovými kovy a jeho prostřednictvím
je uzavřeno přes 80 procent světových obchodů s kovy, tedy 3,5 miliardy tun
kovů ročně.
Budete tedy broker pro firmy, které chtějí nakoupit komodity?
Budeme se specializovat na poskytování finančních služeb pro výrobní i nevýrobní firmy převážně v oblasti neželezných kovů v rámci Evropy. Budeme nabízet služby jako risk management, LME brokerage, treasury services, market research a další. Vstupem na LME získáme příležitost nabízet bezkonkurenčně nejlepší podmínky pro své obchodní partnery. Velké bankovní domy tento byznys postupně opouštějí, což byl jeden z impulzů, který nás vedl k založení této finanční společnosti.
Základy
skupiny MTX položil váš otec, který zesnul před pěti lety. Jaký jste s ním měl
vztah?
Řekl bych, že v
posledních letech určitě kamarádský a moc mě mrzí, že to nemohlo pokračovat. Je
neuvěřitelné, jak čas rychle běží. Myslím, že našemu vztahu hodně pomohlo, že
jsem v letech 2004 až 2011 působil mimo skupinu.
Váš
otec ji vedl poměrně konzervativně. Držíte se jeho strategie?
Myslím, že jsem
v mnoha ohledech podobně konzervativní. Našlo by se ale určitě dost kolegů a
partnerů, kteří by vám asi odpověděli pravý opak (smích).
Začínal
jste v OKD, které váš otec privatizoval. Pak jste dělal šéfa obchodu NWR až do
roku 2011. Firma před čtyřmi lety zkrachovala a stala se předmětem politických
sporů. Jak se na ten sešup díváte teď zpětně?
Já už jsem se
na téma OKD v minulosti dost kriticky vyjadřoval a popravdě se mi už po těch
letech k tomu nechce moc vracet. Dnes už to celé vnímám pouze jako velkou
zkušenost, která dokazuje, jak je hranice mezi úspěchem a totálním kolapsem
strašně tenká. Zdeňku Bakalovi lezla roky celá republika do zadku a na druhý
den byl pro každého gauner a nepřítel státu. Kdyby bývali akcionáři dali zpět
tři až pět procent toho, co z dolu vytěžili, OKD mohlo být standartním
způsobem utlumeno a nikdo by nemohl říct ani slovo. Kauza bytů OKD je
samozřejmě úplně jiné téma. Ten celý konec a exit jsem dodnes ještě nepochopil.
Dnes už je zřejmě jedinou možností útlum. Pro vaše OKK Koksovny berete uhlí z Polska?
Prezentuje se to různě, ale OKD je už v útlumu několik let a teď jen musí projít svou poslední fází. Na konci roku 2021 zůstane pravděpodobně plně funkční pouze důl ČSM a ten určitě nemá před sebou dlouhodobou ekonomickou perspektivu. Je pouze na státu, aby se rozhodl, zda a jak dlouho ho udrží při životě. Pro OKK odebíráme uhlí z Polska, USA, Kanady a Ruska, ale stále nějaké objemy bereme z OKD. Pro nás určitě bude dobře, když se těžba třeba i na jednom dole OKD udrží co nejdéle.
Za
akvizici OKK Koksovny jste tuším zaplatili 95 milionů eur. Co plánujete s koksovnou
v době, kdy se výrazně zpřísňují ekologické normy?
Akvizice byla
po pěti letech zcela splacena v loňském roce. OKK je dnes slušně profitabilní
společnost, která drží pozici největšího výrobce slévárenského koksu v Evropě a
významně investuje do ekologie. Má stále velkou perspektivu. Za posledních deset
let jsme do ekologie investovali přes deset miliard korun a budeme v tom
pokračovat. Probíhá zde také úzká spolupráce s Moravskoslezským krajem a městem
Ostrava.
Politika utlumování „špinavých zdrojů“ energie by mohla vaši investici do koksovny výrazně znehodnotit. Jak se vůbec díváte na „zelenání“ Evropy?
Koksovnu nepovažuji za špinavý zdroj energie. Naopak, koksovna přetváří uhlí na zboží s vyšší přidanou hodnotou, které se používá kromě automobilového průmyslu například při výrobě kamenné vlny. Ta se dále využívá při izolaci staveb, které jsou tak energeticky méně náročné. Při koksování dále vzniká koksárenský plyn, který se využívá pro vytápění domácností, a to i v případě, kdy je vyhlášená regulace v době inverze, tedy že koksovna pod regulaci nespadá. Zelená energie je světový trend, a i my v rámci našich areálů například připravujeme projekty na využití solární energie.
Často trávíte čas v Andalusii. Podařilo se vám tam dokončit developerské aktivity, které začal váš otec?
Ano, podařilo se to dokončit a mám z toho radost. Nicméně v dalším developmentu i nadále pokračuji se španělskými partnery. Teď je samozřejmě situace v celém real estate ve Španělsku dost nepřehledná. Rozpracované věci dokončujeme, ale nové plánované projekty jsme prozatím pozastavili.
