Za hranici příjmové chudoby se obecně považuje částka ve výši 5,5 amerických dolarů, tedy zhruba 125 korun, na jeden den. V extrémní chudobě pak žijí lidé, kteří musí vyjít na jeden den s 1,9 dolarem, necelými 50 korunami.
Po dvaceti letech úspěšného boje s chudobou zasadil koronavirus regionu východní Asie silný direkt. Podle odhadů Světové banky by se poprvé za dvě dekády měl podíl obyvatel žijících pod hranicí příjmové chudoby zvýšit.
Celkově by se mohlo jednat až o 38 milionů lidí, včetně
lidí, kteří donedávna ještě ani nepatřili do ohrožených skupin. Důsledky
přerušení dodavatelských sítí nebo zmrazení turistického průmyslu vytvoří nové
chudé skupiny obyvatel.
I přes poměrně úspěšný boj proti šíření koronaviru byly země jako Filipíny nebo Indonésie postiženy vedlejšími efekty. Mimo pandemii se musí potýkat se silným ekonomickým útlumem a důsledky světové globální recese.
Právě ekonomický růst je užitečným ukazatelem, jelikož HDP východoasijského regionu by měl dle předpokladů stoupnout pouze o 0,9 procenta, což je nejméně od roku 1967. Růst táhne zejména Čína, ta očekává dvouprocentní ekonomický přírůstek, zbytek zemí naopak zaznamenají pokles HDP okolo 3,5 procenta.
Za posledních 30 let se počet lidí žijících v extrémní chudobě rapidně snížil, ještě v roce 1990 takových lidí existovalo kolem dvou miliard, dnes je to „pouze“ 500 milionů, tedy jen čtvrtina z původního čísla. Právě region východní Asie se zlepšil ze světových ohnisek chudoby nejvíce, o což se zasloužila nejvíce Čína díky svému ekonomickému růstu a technologickému pokroku.
„Onemocnění covid-19 nezasahuje pouze nezasahuje nejtvrději ty nejchudší, ale vytváří i „nové chudé,“ říká Victoria Kwakwa ze Světové banky. „Oblast je konfrontována s bezprecedentními výzvami, vlády musí čelit těžkým rozhodnutím,“ obává se Kwakwa.
Nepříjemné předpoklady potvrzuje i Organizace spojených národů (OSN), podle které by se do extrémní chudoby mohlo dostat až kolem 71 milionů lidí po celé planetě, což by byl první nárůst od roku 1998.
Světová banka se s OSN shodne i v riziku
nedostatečného vzdělávání. Podle expertů z obou organizací hrozí, že
omezený přístup k technologiím potřebným pro distanční výuku může
v budoucnosti ohrozit výši příjmu dětí.
