Některé tituly jsou vyprodané až do léta
Box na úvod
Připravované premiéry
Únor
Dracula – obnovená premiéra
Divadlo Hybernia
Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hes, Daniel Dvořák, Jozef Bednárik, Roman Šolc
Březen
Mona Lisa
Divadlo Broadway
Bohouš Josef, Lou Fanánek Hagen, Michal David, Martin Černý, Roman Šolc
Duben
Kladivo na čarodějnice
Divadlo Milenium
Milan Levý, Pavel Holý, Marek Kožušník, Jan Krůta, Petr Čepický, Ladislav Beran
Text
Oblíbený žánr českého diváka si žije svým životem a ekonomická situace se ho zdánlivě netýká. Muzikálová divadla a muzikálová představení v kamenných divadlech během podzimu a ani v těchto měsících žádný pokles počtu diváků nezaznamenala. Některé tituly jsou vyprodané až do léta.
Například producent a spolumajitel Divadla Kalich Michal Kocourek úbytek diváků nezaznamenal, nicméně upozorňuje: „Vlivy, které se můžou negativně podepsat na každé divadelní sezoně, nikdy dopředu neodhadnete – jednou to může být chřipková epidemie, podruhé sněhové závěje nebo zdražení plynu.“
Neruší se ani plánované nové produkce ani remaky starších populárních kusů. Za pár dní bude uveden v Praze v Divadle Hybernia obnovený Dracula, Městské divadlo Brno chystá na únor premiéru Bídníků, Divadlo Broadway připravuje muzikál Mona Lisa na březen, Divadlo Milenium bude otevřeno znovu po třech letech v dubnu novým českým muzikálem Kladivo na čarodějnice.
Čtyři nejúspěšnější
Muzikál, druh zábavy, o který jsme v době komunismu byli ochuzeni, pokračovatel operety, vaudevillu, kabaretu a jiných hudebně-zábavných žánrů, dorazil do Čech v plné síle na začátku 90. let. Začali to Bídníci v roce 1992 s velmi dobrým obsazením v Divadle na Vinohradech, stejně úspěšný byl Jesus Christ Superstar a potom nastoupila původní muzikálová „česká“ tvorba, která téměř vytlačila osvědčené světové tituly – Dracula, Monte Cristo, Kleopatra. Za čtyři vůbec nejúspěšnější muzikály můžeme považovat Bídníky, Draculu, Jesus Christ Superstar a Kleopatru. První sérii Draculy a Ježíše vidělo přes milion diváků, Kleopatra, která se stále hraje, se k tomuto číslu blíží. V případě Draculy a Kleopatry se jednalo o prvotiny autorů Karla Svobody a Michala Davida. „Při práci na dalších muzikálech už oba trochu kalkulovali s diváckým vkusem,“ říká producent Oldřich Lichtenberg, který připravuje program pro dvě pražská divadla – Broadway a Hybernii.
Angažmá celebrit
Muzikál je oblíbený a čím dál od Prahy oblíbenější. Na muzikály do Hybernie, na Broadway či do Divadla Kalich přijíždějí převážně mimopražští diváci. Žánr je však oblíbený i v některých oblastních a městských divadlech, kde pomalu vytlačuje operetu. Muzikály hraje Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, brněnská Husa na provázku nebo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Městské divadlo v Brně za své muzikálové produkce sklízí každoročně ocenění kritiky.
Zatímco na pražské muzikály se chodí hlavně kvůli populárním hvězdám a celebritám, hudbě a tak trochu z nutkání účastnit se „velkého světu showbyznysu“, do mimopražských kamenných divadel se chodí na místní hvězdy, oblíbené příběhy, a to věrně a hojně.
Angažmá populárních interpretů s sebou ovšem nese i rizika. Podle spolumajitele Divadla Kalich a producenta Michala Kocourka je škoda, že „specifikem muzikálového diváka je, že chodí především na hvězdy známé z televizních obrazovek, aniž by se od nich mohl očekávat syntetický výkon – dobrý zpěv, tanec i činohru“.
Na export
Ne na všechny muzikály hledí kritika s nadšením, ale jsou i výjimky. Na podzim uvedený muzikál Adéla ještě nevečeřela na Broadwayi sklidil chválu a chodí na něj převážně Pražané. Kritikou velmi dobře hodnocený muzikál Městského divadla v Brně Čarodějky z Eastwicku, místními diváky oblíbený, naopak zůstal při hostování v Praze na okraji zájmu. Někdy asi platí, že je lepší být prorokem ve svém vlastním divadle a ve svém vlastním městě.
Přesto obliba českého muzikálu už překročila hranice, a to několikrát. Za současnou Mekku českého muzikálu můžeme považovat Koreu. Kromě českých muzikálů dovezených do Koreje, jako byly například Dracula či Kleopatra, se v Koreji hrají další tři muzikály, napsané na objednávku Zdeňkem Bartákem. Tato asijská země si přitom bedlivě střeží náklady na každou produkci. „Kleopatra se celá připravovala v Koreji na zkušebně, na jevišti jsme byli pouze jeden den, pronájmy jsou drahé,“ říká Lichtenberg.
Dieta
Samozřejmě se zrodily i muzikály neúspěšné. Například tvůrci muzikálu Golem počítali s tím, že známé téma svázané s Prahou zaujme zahraniční diváky, což se nepodařilo. Jsou však muzikálové stálice, které byly úspěšné, a proto se k nim producenti vracejí, uvádějí je znovu na různých scénách. To jsou případy Bídníků, Jesus Christ Superstar, Kleopatry a chystaného Draculy. Ten se objeví v další sérii v Divadle Hybernia za několik dní, částečně s původním obsazením, s novými kostýmy a podle slov režiséra Bednárika v „dietnějším scénickém provedení“. Impozantní dekoraci, která zdobila původní inscenaci v Kongresovém centru, nebylo možné do Hybernie přenést. Současná verze sází na náznak, světlo a především na hudbu a hvězdy, které Draculu zdobí. Představení chystají dvě produkční společnosti, které k němu koupily podlicenci od Provoxu, držitele autorských práv Karla Svobody. Některé muzikály se přenášejí z jednoho prostoru či divadla do jiného. Diváci se potom jdou zvědavě podívat, jak muzikál funguje jinde a co se na něm změnilo.
Nová obchodní strategie
Pokud jde o komerční úspěšnost, je nutné si připomenout, že muzikál v České republice podléhá zcela odlišným ekonomickým parametrům ve srovnání s muzikály v USA, Velké Británii či jiné západoevropské zemi. Náklady na realizaci představení se pohybují v řádově nižších sumách než běžné produkce jinde ve světě. Jediné tituly, které si na sebe opravdu vydělaly, byly čtyři zmíněné: Bídníci, Dracula, Jesus Christ Superstar a Kleopatra. Ostatní představení by se neobešla bez sponzorů a mediální podpory.
I přes relativní úspěšnost žánru je však zlatá doba muzikálu v Čechách pryč. Máme tím na mysli období zhruba deseti let, které začalo kolem roku 1993. Byly doby, kdy v Praze naplno hrálo několik muzikálových divadel denně i dvakrát. Dnes divadla hrají muzikály ve dnech, kdy na ně může přijít co nejvíc diváků, většinou od čtvrtka do neděle. Nehraje se monotematicky, divadla střídají různé tituly, zaměřené na širší spektrum diváků. Muzikály se podle Lichtenberga nedohrávají „na dřeň“, stahují se ještě v době, kdy je o ně relativně zájem, a nasazují se opět po delší pauze, jako třeba Kleopatra, Rebelové, Tři mušketýři, Angelika a Dracula. Také je dnes mnohem těžší prodat méně známé autory, prodávají hlavně populární hvězdy.
Divák má rád...
V čem spočívá přitažlivost muzikálů? Teatrolog Josef Herman soudí, že „muzikál je atrakcí současnosti, s přídechem okna otevřeného do velkého světa, potkáme v něm televizní hvězdy, je centrem showbyznysu, což je pro část společnosti hodně přitažlivé, stejně jako televizní seriály. Nejpřitažlivější na zdejší muzikálové kultuře jsou nové star, celebrity. Muzikál se i jako takový vyloupl na začátku 90. let – jako nová společenská zábava, nový svět, bombastická slova, jevištní atraktivita, jednoduchý srozumitelný příběh“. Je jakousi syntézou emocí, příběhu, který mnohým divákům nahrazuje literární zážitek, hudby a jednoduchosti. Podle Kocourka tkví hlavní kouzlo muzikálu v přenášení emocí, muzikál nevypráví složitý, psychologicky prokreslený příběh. „Světoví i tuzemští muzikáloví producenti málokdy sáhnou po původní látce, spíš loví v klasice, v příbězích, které známe od školy. Divák má rád, když dopředu ví, co ho čeká.“
BOX
Pražská muzikálová divadla
- Divadlo Broadway
- Divadlo Hybernia
- Divadlo Milenium
- Goja Music Hall
- Ta Fantastika
- Divadlo Kalich
- Hudební divadlo Karlín
