Co se to s námi stalo?
Koruna stále ještě připomíná, že jsme prožili období nejsilnější konjunktury v historii, ale stavební výroba už je v minusu, nezaměstnaných přibývá, inflace roste a Česká národní banka se odvážila hájit překvapivé snížení úrokových sazeb při vzestupu inflace úvahou, že o inflaci se postará pokles hospodářského růstu. Příliš snadno jsme se smířili s tím, že dobré časy už skončily. Je to něco, co je mimo naši moc? Skutečně za to může jen to, co se odehrává v zahraničí? I sociálně demokratické vlády se musely potýkat se stagnujícím Německem, které se dočkalo oživení až v posledních dvou letech, přesto česká ekonomika už před tím udržovala růst na úrovni šesti procent. Růst však nepřišel sám, vláda se musela starat.
Občanská demokratická strana se chová v hospodářské oblasti naprosto neprofesionálně. Připomeňme loňské výkřiky o dluhové povodni, pak katastrofálně špatný odhad inflace, k tomu iluze, že jediné, co povzbudí hospodářský růst, jsou daně, a nakonec neschopnost vyhodnotit význam překotného posilování koruny.
Česká národní banka byla nucena snížit sazby, aby korunu zabrzdila, protože někdo zasáhnout musí, když vláda neví, která bije. Účinnější by bylo stanovit datum převzetí eura. To mohla Topolánkova vláda udělat bezprostředně po svém vzniku – kdyby dokázala postřehnout, že byly splněny všechny podmínky, jak je stanovují maastrichtská kritéria.
Jenže vláda dává přednost jednání na základě ideologické předpojatosti. ODS může uklidnit, že není sama. V nejčtenějším sloupku listu New York Times si utahuje významný americký ekonom Paul Krugman z chování Republikánské strany, že pohrdá znalostmi, protože si myslí, že na každý problém se vždycky najde nějaká jednoduchá, silová, okamžitá odpověď. Kdo si myslí opak, je zženštilý a slabošský. Krugman nezištně nabízí slogan: „Opravdový chlap neztrácí čas hlubokým přemýšlením. Prostě jedná, nemyslí“.
Chcete levnější benzín? Navrtáme další díry do země. Co si lámat hlavu s tím, že to bude trvat léta a moc to ceny nezmění. Nebo válka v Iráku, pokračuje Krugman. O hřibovitý mrak skutečně nešlo. Základní argument zněl: „Napadli nás, tak jim to vrátíme.“
Je to v Česku jiné? Proč česká ekonomika ztrácí dech? ODS nejprve zatížila obyvatele novými výdaji a destrukcí daňového systému, která povzbudila inflaci. Takže velká část lidí má platit víc, dostává méně služeb, a přitom prožívá pokles reálných příjmů. To postihlo nejen důchodce, ale také státní zaměstnance, učitele, zdravotníky. K tomu se přidává neschopnost čerpat z evropských fondů, které měly přinést 100 miliard korun ročně. To jsou tři procenta hrubého domácího produktu, která se mohla promítnout zejména do investic.
Ale největší katastrofou je vztah vlády k euru. Podniky jsou zoufalé, protože potřebují možnost kalkulovat v dlouhodobém výhledu. Ještě v prvním pololetí vývoz v eurech stoupl o 17,6 procenta, ale v korunovém vyjádření už jen o 5,2 procenta. Nestabilita české měny připravila exportéry o značnou část korunových příjmů a tíže problému doléhá na malé a střední české firmy.
Zoufalství přináší bláznivé nápady. Mají to být zaměstnanci, kdo bude podniky zachraňovat tím, že přijmou část mzdy v eurech? Mají přebírat podnikatelské riziko, protože nejlépe vědí, kdy si peníze ve směnárnách vyměnit? Jenže takový odhad bude těžší než kdykoli dřív. Vidíme ve světě náznaky krize, nejen hypoteční a úvěrové, ale mnohem širší. Nepřivoláváme ji, ale symptomy nelze přehlédnout. Vláda by měla začít reálně uvažovat a hledat obranu proti dopadům této krize do českého hospodářství. Kalendář pro euro je jednou z nich. A je málo těch, kteří to vidí jinak.
