Zimbabwská armáda sesadila Roberta Mugabeho s jediným cílem: zabránit změnám mocenských poměrů.
Předseda parlamentu v Harare přerušil v úterý dopoledne jednání zimbabwských zákonodárců a přečetl větu z čerstvě doručeného dopisu: „Já, Robert Gabriel Mugabe, ve smyslu zákona toho a toho, podávám rezignaci na funkci prezidenta Zimbabwské republiky.“ Po necelém týdnu čekání, jak dopadne armádní (ne)puč, se strhlo pozdvižení. Poslanci se objímali a posílali polibky do kamer; na náměstích pobíhali adolescenti a zuřivě mávali zimbabwskými vlajkami, aby dali najevo, jak odhodlaně vítají světlé zítřky. Mezinárodní reakce vypadaly podobně. „Ta stará obluda je pryč,“ napsal například ruský (ačkoli stále v Británii vycházející) deník The Independent.
Nadšení bylo pochopitelné. Robert Mugabe dokázal za 37 let své vlády zruinovat fungující ekonomiku, již zdědil po vládě Iana Smithe (Mugabeho poslední den ve funkci připadl symbolickou shodou okolností na desáté výročí smrti rhodeského expremiéra), doslova zlikvidoval tamní měnu, zdecimoval tamní průmysl i vývoz, tři čtvrtiny obyvatel své země ožebračil – na co si vzpomenete. K tomu přičtěme třeba pokus o genocidu konkurenčního kmene Ndebele (exprezident sám je z většinového kmene Shona) a vraždění jako běžný prostředek politického boje obecně. O otevřeném protibělošském rasismu ani nemluvě – jím naopak u vlastních lidí body získával, stejně jako u afrických politických kolegů a části západní levice.
Grace poslední kapkou
K nadšení z Mugabeho rezignace tedy bylo mnoho důvodů. Naneštěstí pro ty, kdo mu minulý týden propadli, žádný z nich se skutečnou příčinou jeho pádu nesouvisí. Mugabe skončil, protože příliš popustil uzdu mocenským ambicím své manželky Grace. Ohrozil tak zájmy mocné armádní frakce veteránů války za nezávislost a vládu černošské většiny ze 70. let – a to se nepromíjí.
Grace Mugabeová (52), původně prezidentova písařka, později milenka a nakonec druhá manželka, se pustila do otevřeného souboje o viceprezidentskou funkci. Ta by jí po Mugabeho smrti či rezignaci automaticky zaručila křeslo hlavy státu. Že se až do letošního podzimu, kdy z ní manžel udělal šéfk u ženské sekce své partaje ZANU-PF, nijak politicky neangažovala, jí nepřišlo jako problém.
Hrobař Zimbabwe. Mugabe dokázal za 37 let vlády zcela zruinovat fungující ekonomiku.
Gucci Grace, jak se jí říká pro mimořádně luxusní garderobu, tedy na začátku listopadu veřejně napadla tehdejšího viceprezidenta Emmersona Mnangagwu; o tři dny později jej Mugabe odvolal (a kdyby sesazený muž číslo dvě rychle nezmizel, byl by jej nechal zatknout a dost možná zabít).
V hlavní roli veteráni
Problém byl v tom, že Mnangagwa je někdejší Mugabeho spolubojovník a zasloužilý „veterán“. Tohle označení zahrnuje kromě řečené armádní frakce také polovojenské skupiny de iure civilistů; v běžnější zemi by se řeklo nejspíš banditů. Všichni dohromady dosud tvořili páteř Mugabeho moci, kdykoli šlo do tuhého. Před volbami v roce 1980 masakrovali kmen Ndebele, po roce 2000 vyháněli bílé farmáře v rámci Mugabeho politiky „posílení“ černošského obyvatelstva (a neváhali je zabíjet, kladli-li odpor). Když na počátku nového století vyrostl Mugabemu politický soupeř v podobě odborového vůdce Morgana Tsvangiraie, byli to oni, kdo tak důsledně šikanovali, znásilňovali a místy vraždili jeho příznivce, že se Tsvangirai z politické scény raději stáhl.
To všechno nebylo zadarmo. Od generálů až po posledního venkovského násilníka s baseballovou pálkou se všem dostávalo ze strany režimu VIP zacházení, vládními kontrakty počínaje a přidělováním rozkradených farem konče. Přičtěme k tomu fakt, že veterány pojí silná vzájemná solidarita a i po 40 letech se jim dostává jistého stupně společenského uznání za jejich roli ve zmíněné válce – a je tu síla, kterou si jen tak někdo nemůže dovolit ignorovat. Rozhodně ne nějaká holka, tak mladá, že nemůže mít žádné válečné zásluhy, a navíc otevřeně nepřátelská k zájmům veteránů, jež zastupuje Mnangagwa. Když tedy vysvitlo, že prezident nechce nebo nedokáže Grace umravnit, musela i loajalita vůči němu jít stranou.
Od Mugabeho rezignace čekali Zimbabwané na příjezd Mnangagwy coby „posla nové demokracie“. Ve středu jej masově vítali a na pátek byla naplánovaná inaugurace (po uzávěrce vydání týdeníku Euro). Co na tom, že technicky vzato by neměl mít na funkci nárok, protože už viceprezidentem není. Partaj ZANU-PF rozhodla, že prezidenta může jmenovat, kdy a jak se jí zlíbí. Jestli je to slibný začátek nové demokracie, posuďte sami.
"Jiný člověk"
Mnangagwa, jenž si jemnocitem své dosavadní politické práce vysloužil přezdívku Krokodýl, patřil ještě na začátku listopadu k nejobávanějším mužům Mugabeho režimu. Byl styčným důstojníkem mezi prezidentem a veterány. „Dělal za Mugabeho veškerou špinavou práci,“ citoval britský deník The Telegraph Rugareho Gumba, jenž zná oba muže 40 let z vězení i z války, ale jenž mezitím upadl u režimu v nemilost. „Doufáme, že až se vrátí, bude z něho jiný člověk,“ prohlásil také.
Pro Mnangagwu to není jediný úkol na hranici splnitelnosti. Tím dalším je vyspravení zimbabwské ekonomiky – a naneštěstí jedno s druhým souvisí. Jakákoli hospodářská regenerace bude vyžadovat mraky investic a ty nepřijdou samy. Zrušení zákonů požadujících 51procentní vlastnictví každé firmy v rukou zimbabwských černochů bude důležité pro investory z privátního sektoru. Privatizace přinejmenším některých státních firem a alespoň nějaký pokus o omezení korupce budou patřit k podmínkám Mezinárodního měnového fondu. To všechno jde naneštěstí proti momentálním zájmům veteránů.
Přečtěte si komentář Miroslava Zámečníka:
Comrade Bob Mugabe - velmi opožděný podzim patriarchy
Země potřebuje také znovu vytvořit vlastní měnu. A pokud se mají vrátit zpět tři miliony lidí, které od roku 2000 Zimbabwe opustily, také se to neobejde bez alespoň nějakých záruk, že nebudou vydáni na milost a nemilost režimu stejně bezskrupulóznímu, jako byl ten předcházející. Nemá toho ten Krokodýl na krku málo.
„Současnou euforii v Zimbabwe z nástupu postmugabeovské éry by mělo brzdit vědomí, že to, co bude následovat, nemusí být o mnoho lepší,“ řekl agentuře Bloomberg Gary van Staden, analytik jihoafrické poradní firmy NKC African Economics. Formuloval to ještě velmi kulantně.
Bujon od Liebiga, Mugabe a lvi
Asi 160 kilometrů na jih od Bulawaya, druhého největšího města Zimbabwe, se rozprostírá za elektrickými ohradníky tři tisíce sedm set kilometrů čtverečních divočiny. To, co se dnes jmenuje Bubye Valley Conservancy, byla svého času jedna z největších dobytkářských farem na světě, spojená se jménem německého chemika a vynálezce masového extraktu barona Justuse von Liebiga. Za druhé světové války z tehdejší Jižní Rhodesie pocházela nikoli zanedbatelná část konzervovaného hovězího v denních dávkách vojáků armád britského impéria. Po válce se majitelé střídali, až se koncern Unilever rozhodl ztrátový ranč v oblasti trpící dlouhotrvajícími suchy prodat. Koupili jej soukromí investoři, kteří se místo chovu hovězího dobytka zaměřili na divoká zvířata, přičemž třeba lvy museli znovu vysadit.
Postupem času se oblast Bubye stala mezinárodně proslulou – žije tu jedna z největších populací lvů a černých nosorožců v Africe, v rezervaci se smí lovit, ale pytláctví je tvrdě potlačováno. Podobnou restrukturalizaci si zvolilo z ekonomických důvodů hodně farmářů, kterým se dobytkářství přestalo vyplácet. Raději mezi svými pozemky odstranili ploty a začali se věnovat rentabilnější lovecké turistice poté, co byla ještě za „starého“ režimu zákonem přiznána vlastníkům půdy majetková práva ke zvěři.
Po roce 2000 začala Mugabeho vláda majetky „bílých“ farmářů násilím zabírat a rozdělovat mezi své věrné, přičemž došlo i na ty, které se proměnily na soukromé rezervace. Na dobrý management jsou však rezervace ještě háklivější než komerční farmy – za pár měsíců bylo vypytlačeno. Ty, které byly zaměřeny na turisty s fotoaparáty, se dostaly do hrozných ekonomických potíží, i když je vlastníkům nesebrali, protože z kdysi oblíbené destinace se stala země, jíž se masový cestovní ruch vyhýbá. Lépe dopadají ty, které se financují převážně z výnosů z poplatkového lovu, který není tak náročný na infrastrukturu a citlivý na špatné zprávy. Těch dobrých se v případě Mugabeho Zimbabwe nedostávalo už jednu generaci. Je to paradox, ale je to tak – lovecké ranče tam fungují jako Noemova archa.
- Miroslav Zámečník
| Mugabeho Zimbabwe v číslech |
|---|
| 21,4 procenta populace žije za méně než dva dolary denně (a celkem 72 procent žije pod hranicí chudoby) |
| 37 let strávil Robert Mugabe u moci, prvních sedm ve funkci premiéra, od té doby jako prezident |
| 60,5 roku čítá očekávaná délka života (62 let u žen, 59 u mužů) |
| 90 procent obyvatel nemá práci |
| 93 let z Mugabeho činilo nejstarší hlavu státu na světě |
| 50 800 mužů slouží v armádě |
| 909 USD čítá HDP na hlavu |
| 386 850 km2 rozlohy |
| 16,53 milionu obyvatel |
| 1,75 miliardy USD je odhad hodnoty Mugabeho majetku |
| 10,3 miliardy USD čítá zahraniční dluh země |
O situaci v Zimbabwe dále čtěte:
