Agrodružstvo začíná chovat egyptské predátory
Ministerstvo zemědělství si bude muset do přehledu chovných zvířat připsat další položku. Po pštrosech a klokanech se v Česku začínají pěstovat na maso i krokodýli. Agrodružstvo Jevišovice založilo na Znojemsku farmu, v níž již dva měsíce chová padesát mláďat krokodýlů nilských. „Přivezli jsme do začátku čtrnáct dní stará mláďata z Francie a společně s Francouzi budeme farmu budovat. Když se podívám na uzavřené kontrakty, zhruba v únoru budeme mít osm set až tisíc kusů,“ řekl týdeníku EURO předseda družstva Bohumír Rada. Krokodýlí farma vzniká na ploše 50 hektarů v areálu bývalého zemědělského družstva Velký Karlov. Draví plazi se budou chovat ve třech nebo čtyřech krytých halách o rozměru fotbalových hřišť.
Jednička z počtů.
První dodávka krokodýlích mláďat stála 250 tisíc korun. Cena kilogramu krokodýlího masa se na evropském trhu pohybuje mezi 800 až 1000 korun, po třech letech dosahuje krokodýl váhy 250 kilogramů. Dalším ziskem je prodej kůží. Za metr krokodýlí kůže se platí deset tisíc korun, z jednoho dospělého samce se dají zpracovat až tři metry. Část produkce kůží družstvo hodlá zpracovávat samo Zájem je i o hlavy krokodýlů k preparaci. Platí se za ně kolem deseti tisíc korun.
Žranice.
Předseda jevišovického družstva navštívil krokodýlí farmy ve Španělsku a v jižní Francii náhodou. „Když jsem ale uviděl krokodýly, napadlo mne, zda by se nedali využít jako kafilerie, jestli bych je nemohl krmit částí odpadů z jatek,“ vzpomíná Rada. Družstvo by tak mohlo ušetřit 700 tisíc korun, což je měsíční paušál za likvidaci uhynulých zvířat, převážně kuřat a prasat. Naopak z krmení pro krokodýly se stane paradoxně příjmová položka. „Živočišný odpad budeme brát z Kosteleckých uzenin a kromě biokompostu jej využijeme i na krmení krokodýlů,“ líčí svůj podnikatelský záměr Bohumír Rada.
Divadlo.
„Krokodýli se budou povalovat, žrát maso, návštěvníci se budou dívat jak se jim spouští nějaké zabité kuře nebo kus prasete. To je atrakce, za kterou lidi v zahraničí platí „těžké“ peníze,“ líčí brzkou budoucnost předseda družstva. Připravovaný agroturistický a gastronomický program má již dnes pozitivní odezvu v zahraničí. Při předběžném průzkumu projevily zájem cestovní kanceláře z Rakouska, Slovenska i Německa. Velký Karlov leží pouhých devět kilometrů od hraničního přechodu do Rakouska v Hevlíně, což zvyšuje jeho atraktivitu. „Také znojemské cestovky zajásaly, ale musíme nápad prodat také do zahraničí, protože Znojmo nás neuživí. Navíc takové divadlo nikde v regionu není,“ soudí iniciátor projektu. „Spustíme to v květnu nebo v červnu příštího roku. Vstupné by se mohlo pohybovat od 15 do 30 eur,“ dodává.
Nápady.
Krokodýlí farma není jediným nápadem předsedy největšího zemědělského podniku v České republice. V době, kdy většina farmářů opouští produkci zeleniny pod tlakem dotované produkce z Francie, Itálie, Španělska a Polska, v Jevišovicích se plochy oseté zeleninou rozšiřují. Lány petržele zabírají 300 hektarů, na dalších 120 hektarech je mrkev, pastinák a kopr. „Máme program na sušenou zeleninu, všechny výrobky exportujeme do Anglie, Dánska, Belgie, Německa, Nizozemska. Odpady ze sušáren zeleniny slouží jako složka do krmných směsí,“ říká šéf jevišovické rostlinné výroby Petr Popelka. Každý druhý den odjíždí z Jevišovic do zahraničí kamion se sušenou zeleninou v hodnotě 800 tisíc korun. Zpátky vozí rybí moučku, sojové šroty. Ze stejného soudku nápadů je i kompostový program. „Vlastní technologií zpracováváme odpady z jatek, které následně používáme jako hnojivo. Za tepla se rozdrtí peří, kůže a další zbytky z jatek po veterinární kontrole, přidají se speciální bakterie a vznikne biokompost. Ten používáme jako základní hnojivo pro sóju a kukuřici. Pro tyto plodiny je to přijatelná živina, vůbec se v deštích nevyplavuje a obrovsky nám zvyšuje výnosy,“ objasňuje další z programů družstva Bohumír Rada.
Řepku nebrat.
„Nechápu jak někdo může pěstovat řepku,“ říká Rada. „Debatoval jsem o tom s farmářem z Iowy, která leží na stejné rovnoběžce jako Česko. Tvrdil mi, že v Americe by řepku také nikdo nedělal. Na pole musí traktor nejméně dvanáctkrát, pak dostanete za tunu šest a půl tisíce korun. Když zasadím sóju, vyjedu na pole třikrát nebo čtyřikrát a dostanu za tunu bobů deset tisíc. A Setuza je vykupuje stejně jako řepku,“ vysvětluje největší tuzemský pěstitel sojových bobů. Zjevně nepatří mezi ty, kdo by si jako ostatní zemědělci stěžoval na sucho i na mokro. „Kdo pěstuje jenom obiloviny, koupí si osivo, hnojivo, chemii, traktor, a pak obiloviny prodá, tak jenom žebrá,“ soudí. Agrodružstvo veškerou rostlinnou produkci svých 9650 hektarů investuje do výroby krmných směsí. Výsledek: Ročně dodá na trh pět milionů litrů mléka a jedenáct milionů kuřat. Obrat firmy dosahuje téměř miliardy korun.
