Základní příčina opakovaných dluhů pojišťovny zůstává zachována
Když ministr Rath oznamoval ukončení více než pěti měsíců trvající nucené správy ve Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP), neopomněl se pochlubit jejími údajnými úspěchy. Ty mají spočívat ve snížení kumulovaného dluhu na polovinu, přebytkovém zdravotně pojistném plánu na rok 2006 a v celkové stabilizaci pojišťovny a její role v systému zdravotní péče. Skutečnost je ovšem jiná. Nucená správa se soustředila na část výdajů z provozního fondu a fondu prevence, které představují čtyři procenta výdajů VZP. Celková finanční bilance byla ovlivněna nikoliv úsporami, ale pouze dotacemi ze státního rozpočtu a účetními triky. Nadále proto zůstává zachována základní příčina opakovaných dluhů VZP – nedostatečná pravomoc při rozhodování o účelném vynakládání více než sta miliard korun určených na zdravotní péči.
Dotace a účetní triky.
Očekávaný kumulovaný dluh VZP ke konci roku 2005 byl před zahájením nucené správy odhadován na čtrnáct miliard Kč. Stejné číslo se na konci prvního čtvrtletí 2006 pohybovalo na 7,6 miliardy. Na první pohled impozantní výsledek. Ve skutečnosti se ale skládá jenom ze série mimořádných dotací a účetních triků. Jak ukazuje přiložený graf, hlavní roli sehrál prodej pohledávek ČKA za tři miliardy (odsouhlasený vládou ještě před uvalením nucené správy) a navýšení příjmů z přerozdělení pojistného a od státu, které se během prvního čtvrtletí projevilo jednou miliardou Kč. V těchto případech jde alespoň o reálné peníze. Horší je to s nasmlouváním delší doby splatnosti, ke kterému byly ke konci roku 2005 přinuceny fakultní nemocnice, a s takzvanou předsunutou platbou státu. Její podstata přesně odpovídá názvu. Ministerstvo financí prostě na jaře pošle peníze, které měly přijít až na podzim.
Podobné jsou příčiny plánovaného přebytku hospodaření v roce 2006. V roce, kdy ekonomika ,a tedy odvody na zdravotní pojištění rostou bezprecedentním tempem a k tomu přijde jenom do VZP šest miliard navíc díky navýšení platby státu za státní pojištěnce, by nemělo být tak těžké dosáhnout ročního přebytku ve výši dvou miliard. Ten je ale zatím naprosto iluzorní. Reálné předpoklady a zkušenost z minulých let, kdy byl zdravotně pojistný plán tradičně sestavován jako vyrovnaný a stejně tradičně končil několikamiliardovým schodkem, spíše ukazují na to, že kumulovaný dluh VZP bude ke konci roku 2006 stejný jako ke konci roku 2005. Téměř jistotu takovému vývoji zaručuje fakt, že nebyla změněna role VZP v systému ani její vnitřní procesy.
Role pojišťoven v systému.
Úlohou zdravotních pojišťoven je krytí rizika a nákup zdravotní péče. Zatímco krytí rizika je rolí tradiční, funkce nákupčího zdravotní péče vystupuje do popředí ve zdravotním pojištění. Je významná díky složitosti systému zdravotní péče, informační asymetrii mezi lékařem a pacientem a tradiční izolaci zdravotnických zařízení od konkurence, která vedla k významným rozdílům v efektivitě a kvalitě jejich služeb. Ve světě byla opakovaně prokázána schopnost zdravotních pojišťoven dosáhnout významných úspor díky selektivním kontraktům s kvalitními a efektivními poskytovateli a celkové integraci a řízení poskytované zdravotní péče. Tato role ale nebyla českým zdravotním pojišťovnám nikdy umožněna. Zejména VZP byla do značné míry odsouzena do postavení „penězovodu“ financujícího existenci bohaté sítě zdravotnických zařízení. Tento fakt je základní příčinou opakovaných finančních deficitů systému veřejného zdravotního pojištění. Namísto jeho nápravy ministerstvo zdravotnictví v posledních měsících dělá všechno pro další omezení role zdravotních pojišťoven. Exemplárními příkladem je zákon o takzvaných veřejných neziskových nemocnicích, který explicitně stanoví pojišťovnám povinnost financovat činnost vybraných nemocnic bez ohledu na potřebnost, efektivitu a kvalitu jimi poskytované péče.
Stejně jako v reálné finanční situaci se moc nezměnilo ani ve vnitřním řízení organizace. Není všeobecně známo, že z určitého pohledu největší finanční instituce ve státě (přes VZP proteče v roce 2006 124 miliard Kč) je řízena jediným statutárním zástupcem. Tak řečená správní rada, jejíž činnost odpovídá spíše dozorčí radě, má 30 členů, kteří ze zákona nemají žádnou zodpovědnost za hospodaření organizace. Jak tyto nedostatky napravilo ministerstvo zdravotnictví? Namísto vytvoření předpokladů pro standardní corporate governance vyměnilo zástupce zaměstnavatelů a pojištěnců ve správní radě za politiky.
Perlička na závěr.
Nucená správa ve VZP a ostatní činnost ministerstva zdravotnictví v posledních šesti měsících bohužel nejsou jenom přehlídkou promarněných příležitostí a kroků neochvějně směřujících špatným směrem. Mají i své bezprostřední negativní dopady. Jedním z nich je destabilizace VZP. Ta z hlediska soukromého sektoru nikdy nebyla příkladem efektivní organizace, v porovnání s jinými polostátními institucemi ale nevycházela špatně. Opakované změny ředitelů, kteří přicházejí bez silného mandátu a odcházejí brzy, samozřejmě celé instituci na akceschopnosti nepřidaly. Navíc nucený správce několik dní před ukončením nucené správy a nástupem nového ředitele odvolal významnou část vyššího managementu. Oficiálním důvodem jejich odvolání ve většině případů byl ten fakt, že nesídlili v krajském městě.
