Je načase omluvit se předsedovi lidovců
Ministr financí Miroslav Kalousek vyzval firmu Kroll, aby se omluvila. Omluva by v případu prověřování rodinných financí Jiřího Čunka jistě byla na místě. Omluvit by se ale měl zřejmě někdo jiný a adresátem omluvy by jistě měl být někdo jiný.
Policejní vyšetřování, stejně jako pátrání údajně nejslavnější detektivní kanceláře světa, skončilo kdesi v křoví. Našly se různé intimity z finančního života Jiřího Čunka, pár set tisíc podivně vysvětlených příjmů, ale důkaz o korupci předsedy lidovců nikoli. Možná je tedy na čase, aby se mu především ministr zahraničí Karel Schwarzenberg omluvil.
Realisticky řečeno, pokud by každý z českých politiků a veřejných činitelů inkasoval na úplatcích za posledních patnáct let souhrnně maximálně do jednoho milionu korun, byla by Česká republika velmi čistým a nekorupčním prostředím. Skutečností je, že většina lidí a téměř všichni političtí insideři jsou přesvědčeni, že řada politiků (a to i na komunální úrovni) si svým úřadem pomohla k řádově daleko větším penězům. Vzpomeňme jen zázračný stomilionový obchod expremiéra a bývalého předsedy ČSSD Stanislava Grosse.
Gross a Čunek mají společné, že se nechali chytit tím, že se zamotávali do nevěrohodných vysvětlení, kde a jak si vydělali na své majetky. Pak je zde ale nepochybně mnohem početnější vrstva těch, kteří takto nešikovní či hloupí nejsou a nebyli.
Pokud se šéf české diplomacie svému kolegovi z vlády neomluví, měl by si na revanš Jiří Čunek najmout detektivní kancelář na Karla Schwarzenberga. V zadání by mohlo třeba být, aby prošetřila, jak jeho rodina přišla k současným majetkům a jestli to vždy bylo v souladu s právem a morálkou. Konkrétně by detektivové mohli zkoumat, jakou hrál kníže roli při privatizaci Becherovky (Schwarzenberg získal skrze společnost SALB pětinový podíl ve společnosti Jan Becher – Karlovarská Becherovka, pozn. redakce), zda se všechny vrácené majetky po roce 1989 opravdu vešly do rámce restitučních zákonů a s trochou hyperboly také jak získávali Schwarzenbergové majetky od památné bitvy na Bílé hoře po rok 1918.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Není ale šílenější mít ve vládě ministra, jenž tak ostentativně nevěří práci policie a státních zástupců? Nebuďme naivní ani v tomto ohledu. Ministr zahraničí jistě může mít podezření a možná i důvody, proč českým kriminalistům a státním zástupcům nevěří. Pak by se ale měl zasadit o změnu tohoto tristního stavu, kdy česká spravedlnost je nejen slepá, ale má i cinknuté váhy, anebo z vlády opravdu odejít. Důvod pro jeho odchod z kabinetu nemá být Čunkovo rodinné hospodářství, ale nedůvěryhodnost české policie a justice, pokud je o tom přesvědčen.
Kauza s americkou firmou Kroll však přinesla i jeden velmi pozitivní moment. Jak vyplývá z analýzy reportéra týdeníku EURO Davida Kasla (strana 32), firma Kroll kvalitou své práce vskutku neoslnila, řečeno kulantně. Údajně nejlepší detektivní agentura světa se nedostala k o nic lepším či zajímavějším závěrům než česká policie. A navíc podle vyjádření bývalého šéfa Zbrojovky Vsetín Karla Dančáka podvedla a prohodila svědky.
Detektivové, stejně jako třeba novináři, mají své zdroje, od nichž získávají informace. A někdy je třeba, v zájmu bezpečnosti těchto zdrojů, jejich jména utajit. Pokud někdo toto přislíbí a tento slib pak poruší, tak se stává naprosto nedůvěryhodným. A od nedůvěryhodných detektivů nemohou být důvěryhodné zprávy.
Mizerně odvedená práce agentury Kroll přispívá k našemu realističtějšímu pohledu na svět. Ani „nejlepší detektivní kancelář na světě“ nevyřeší problémy české politiky. Je naivní věřit tomu, že kdesi za Atlantikem je superarbitr, pevný bod, ze kterého pohneme Českou republikou.
