Před třemy lety jí pod okny začali korzovat lidé u vltavské náplavky. Na dříve liduprázdném pásu u břehu řeky najednou hráli hudebníci z celého světa a zakotvil tam takřka celistvý had lodí, jejichž paluby jsou dějišti koncertů, divadelních představení, literárních večerů či mnoha festivalů. Tehdy si Eva Šafránková uvědomila, že se Praha mění, a jako profesionální fotografka nové dění průběžně dokumentovala.
Snímky z osobitých kaváren a klubů v zapadlé Krymské ulici ve čtvrti Vršovice nebo Veverkovy ulice na Letné, stejně jako fotky dokumentující proměny už tak živého Žižkova (klub Vlkova 26 či obchod Playbag nebo galerie Hunt Kastner v nedaleké Bořivojově ul.) měly na sociálních sítích velký ohlas, přičemž dalších míst hodných zmapování přibývalo. Netypicky uvažující partička kolem kavárníka Ondřeje Kobzy a jim podobné totiž ještě začaly otvírat kavárny, kluby či galerie i v tak nepravděpodobných prostorách, jako je mramorem vydlážděné předsálí úřadu (novoměstské) radnice, nákladové nádraží nebo kancelářská - ovšem funkcionalistická - budova po Elektrických podnicích v Bubenské ulici (Chemistry Gallery, Neone), o oživených průmyslových stavbách ani nemluvě. Fenomén posílily univerzitní kavárny a bistra, které se večer proměňují ve FAMU Klub, Klub AVU či multifunkční prostor Na Hollaru.
Mnohá z těchto atypických míst přitom skýtají nečekané výhody. Svědčí o tom parties, zahradní večírky i divadelní představení v donedávna opuštěné Vile Štvanice, které neomezuje večerní limit, protože osamělý dům v sousedství magistrály ani nemá koho rušit.
Proměna odspodu
Eva Šafránková to všechno už běžnými statusy na osobním Facebooku nestíhala pokrýt. Její přátelé chtěli vědět přesně, odkud která fotka je a co se kdy ve kterém podniku bude dít. Tehdy se Pražačka původem z Litomyšle, která vystudovala cestovní ruch a jazyky, rozhodla, že zájemcům o společenský život v české metropoli nabídne servis na specializovaném serveru Prague-Up. Od ostatních přehledů se liší především tím, že kulturní program a související informace neředí komerčním balastem, ale naopak garantuje výběr skutečně osobitých míst. Zvláště v poslední době je to speciálně pro návštěvníky metropole přímo nedocenitelná služba. „Je tu hype kolem hipsterů. Podnikatelé si všimli, že letí lavice či stoly z palet, a kdysi osobité zařízení bezmyšlenkovitě kopírují,“ varuje před zakuklenou podobou ryze komerčních podniků. Šafránková se jim vyhýbá obloukem a v průvodci zmiňuje jen ty, kde vnímá ducha daného místa. A ten je mocný. Jak totiž vypozorovala, oblasti, do nichž se soustředí nápadité kavárny, kluby či tvůrčí prostory, si získávají renomé a přitahují další lidi, kteří tím pádem nezůstávají jen v centru - čímž se proměňuje celá Praha.
Díky sílící konkurenci netradičních prostorů se zlepšuje i program zavedených klubů. „Dřív fanoušci na dobrého DJ čekali měsíc, teď je každý víkend hned několik skvělých parties. To budí zájem i za hranicemi a lidé přijíždějí speciálně jen na takovéto akce.“ I díky tomu se míchají typy lidí v podnicích a mizejí hranice mezi dražšími a chudšími čtvrtěmi. Cizinci k tomu ale potřebují podporu. „Češi si události i v odlehlých místech nakonec najdou, ale expati nebo turisté mají sklon zůstávat v centru, což je škoda,“ vysvětluje Šafránková, která svůj web od začátku píše i v angličtině. Mrzel jí totiž pohled na své známé cizince, kteří byli v restauraci s dvojími cenami, prošli pár vykřičených barů, a ještě je okradli taxikáři. Vlídnější místa, jimiž Praha už před lety žila, turisté neznali, protože je zavedené komerční weby stále ještě pomíjely.
Bez reklam!
Žádný obchodní model pro svého průvodce Eva původně nepromýšlela. „Jsem nejspíš blázen, ale věřila jsem, že když některé lidi a jejich projekty podpořím, nějak se mi to vrátí. Brzy mi ale došlo, že tak to v byznysu nefunguje,“ směje se. Inzerci v průvodci mít nechtěla, protože ji samotnou bannery na jiných webech odrazují. Koncept graficky čistého průvodce s pečlivě pořizovanými fotkami se nejprve vyplácel přibývajícími zakázkami na focení. Později web začal vydělávat i prostřednictvím balíčků, kdy podniky za uveřejnění profilu či programu platí. Podnik, který Evu Šafránkovou zaujme, ale za publikaci by nezaplatil, se tedy nyní do průvodce nedostane. Stejně ale dopadne i podnik, který by se Šafránkové nelíbil, jakkoli by jeho provozovatel za umístění v průvodci rád zaplatil. A kulturní server se dál vyvíjí. Na jeho inovovanou verzi provozovatelka sehnala peníze prostřednictvím crowdfundingové kampaně. Napříště se chystá oslovit podobně zaměřené průvodce v Evropě, jako jsou Vienna Würstelstand nebo I Heart Berlin, s nimiž by mohla sdílet uživatele a vyměňovat si doporučení a kontakty na umělce. Napsala také několik příspěvků na web Českých center v zahraničí. V jejich případě ale poznala, že organizace pod státní agenturou se k pružnějšímu přístupu v lepším případě teprve nadechuje.
Autorčina vůle web neustále rozvíjet spolu s její nesmlouvavostí při výběru podniků dávají tušit, že tuto alternativu k ryze komerčním kulturním průvodcům čekají světlé zítřky.
O autorovi| Václav Herz, spolupracovník redakce
