KROTKÁ TRANSFORMACE MOCI

ODS nechává režii Zemanovi, změny budou minimální

Nikoli ohněm a mečem, ale divadelní šminkou zahladí předseda vlády roční problematické působení kabinetu. Proč také ne. Občanská demokratická strana, poznamenávají poradci premiéra, na změny netlačí, důvod k razantním zásahům neexistuje. Nicméně odvolání ministra financí Iva Svobody a jeho pravděpodobné nahrazení Pavlem Mertlíkem povede k mocenskému posunu.

Další kolo personálních šachů.

Ministr financí je ze zákona předsedou prezidia Fondu národního majetku a právě v této funkci vytvořil Ivo Svoboda výkonný tandem se šéfem výkonného výboru FNM Michalem Hrubým. Tito lidé spolu prosadili řadu personálních změn v rozhodujících firmách, které jsou pod kontrolou státu. Jejich posledním úspěchem byla škatulata ve vedení SPT Telecom, kde zastavili vzestup Antonína Kaldy, známého odpůrce dosavadního generálního ředitele Svatoslava Nováka, a Ivana Pilného, bývalého šéfa pobočky firmy Microsoft, tedy kandidátů ministra dopravy Peltráma. Místo těchto favoritů získali rozhodující pozice současný generální ředitel Přemysl Klíma, předsedou představenstva se pak stal místopředseda FNM Karel Zeman (EURO 26/1999).

S vlivem dvojice Svoboda - Hrubý nebyl spokojen ani šéf smluvně opoziční ODS, který jinak patřil mezi ochránce ministra Svobody.

Za zaznamenání stojí i skutečnost, že Svoboda s Hrubým sehráli hlavní roli při přeobsazování statutárních orgánů státem kontrolovaných bank. Změna na postu ministra financí se tak může projevit časem i výměnou vedení FNM a poté možná i opakováním personálních čistek v klíčových státních firmách.

Zřejmě právě skutečnost, že se dostane pod výrazný tlak lobbistických skupin, vedla Pavla Mertlíka k nechuti přijmout funkci ministra financí. Místopředseda vlády má totiž ve straně nepříliš silnou pozici, což značně ztěžuje jeho šanci zmíněným tlakům čelit.

Mertlíkovu nechuť zaujmout Svobodovo místo ovšem může vyvolávat i fakt, že z ministerstva byli buď vyhozeni, nebo dobrovolně odešli kvalitní státní úředníci. Jen namátkou, byl to případ Miroslava Havla, dlouholetého náměstka zodpovědného za státní rozpočet - i přes přemlouvání raději odešel do důchodu - nebo náměstkyně Jany Fürstové, která dostala výpověď, přestože se politicky nikdy neangažovala a kolegové ji považovali za velice odborně zdatnou, ostatně prakticky celý život pracovala ve státní správě.

V názorech na hospodářskou politiku se ovšem Mertlík se Svobodou příliš neodlišují. Jeho odchod však může znamenat, že se ještě víc vyostří velmi špatné vztahy mezi Mertlíkem a ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem. Svoboda totiž dosud fungoval trochu jako nárazník mezi oběma muži. Příkladem může být revitalizační program, který je sice vítězstvím Mertlíka, ale oficiálním autorem je Svoboda, neboť v opačném případě by byl dokument pro Grégra nepřijatelný. Lze proto očekávat velmi ostré střety o podobu rozpočtu, v němž bude Grégr prosazovat své plánovačské ideje v podobě masivních dotací celým průmyslovým oborům tak, jak jsou naplánovány v průmyslové politice. Což s tržně orientovaným Mertlíkem nepůjde dohromady, a vzájemná nevraživost výrazně přidá vládní diskusi na výbušnosti.

Fakta a spekulace.

Odvolání Svobody je krokem, který byl očekáván již řadu týdnů (EURO 24/1999). Jeho reálnost se potvrdila minulou středu, kdy premiér Miloš Zeman po devadesátiminutové schůzce s hlavou státu poprvé oznámil, že v krátké době dozná kabinet změn. Setkání se uskutečnilo na popud předsedy vlády, který posléze oznámil: „Sdělil jsem panu prezidentovi své představy o určité personální obměně uvnitř vlády, protože se domnívám, že je povinností jak premiéra, tak prezidenta republiky spolu tyto otázky konzultovat, vzájemně se nepřekvapovat a zůstat v trvalém a přátelském kontaktu. Obměnu však specifikovat odmítl.

Okamžitě po Zemanově odchodu ale prezident přijal ministra financí Iva Svobodu, a tím v podstatě nepřímo potvrdil, že tento muž ve vládě končí (ministra na návrh premiéra jmenuje a odvolává prezident republiky). Svoboda Havlovi podle důvěrných informací vysvětloval své působení ve společnosti Liberta.

Mělnická firma na výrobu dětských kočárků, v jejímž vedení figurovali Ivo Svoboda a jeho někdejší poradkyně Barbora Snopková, skončila bankrotem. Na základě trestního oznámení jedné z bývalých zaměstnankyň, že podnik byl vytunelován, šetří případ policie. Snopková již byla policií obviněna z porušení povinností při řízení o konkursu a vyrovnání, kterého se měla dopustit jako likvidátorka společnosti. Svobodu policie obvinila z poškozování věřitele, podezření ze stejného porušení zákona bude čelit i Snopková.

V době působení Svobody a Snopkové v mělnické firmě prodalo její představenstvo lukrativní životaschopné provozy společnosti Zora Euro, kterou dvojice vlastnila. Na zbytkovou část podniku pak byl vyhlášen konkurs (EURO 8/1999). Poškozování věřitele se měli oba bývalí vysocí funkcionáři ČSSD dopustit vedením účtů. Obešli totiž úřední rozhodnutí o obstavení účtů Liberty tím, že založili účet nový, aby mohli disponovat penězi podniku.

Lidé blízcí Zemanovi ovšem tvrdí, že Svobodovi zlomila krk nikoliv Liberta, ale jmenování bývalého šéfa Motoinvestu Pavla Tykače svým poradcem.

Model, který neobstál.

V širším kontextu se ovšem ohlášená reorganizace vlády víceméně omezí na zrušení postů vicepremiérů - koordinátorů. Ministra financí nahradí jeho nadřízený vicepremiér, další z místopředsedů vlády Egon Lánský přijde minimálně o tuto funkci.

„Dosavadní model vlády se z psychologického hlediska neosvědčil. Osmatřicetiletý teoretik Mertlík těžko může být šéfem sedmdesátiletého Grégra nebo Císaře, to prostě z lidského hlediska nefunguje, konstatoval v rozhovoru pro týdeník EURO jeden ze Zemanových poradců. Navíc podle kompetenčních zákonů jsou jednotliví ministři ústavními činiteli zodpovědnými za své resorty. Takže co zmůže koordinátor Lánský proti ministru zahraničí, vnitra či armády?

Egon Lánský se buď stane ministrem pro vstup do Evropské unie, nebo velvyslancem země u Evropské unie v Bruselu. „Zvažují se obě varianty. Post ministra pro EU některé státy mají. Každopádně unii je potřeba dát zřetelně najevo, že náš zájem o vstup rozhodně neutuchá, řekl týdeníku EURO jeden z premiérových poradců. Z Lidového domu navíc prosákla informace, že někteří významní sociální demokraté na instalování ministra pro EU trvají, na tomto místě by však zároveň chtěli vidět dosavadního vyjednavače Pavla Teličku. A Lánského v Bruselu. Možná tedy není náhodné, že až dosud nadmíru zdrženlivý státní úředník Telička začíná v tisku prohlašovat, že výroky Lánského škodí vyjednávání s Evropskou unií. Kritiku sklidil vicepremiér kvůli tomu, že dopředu „skládá zbraně v jedné z nejcitlivějších záležitostí, kterou bude potřeba s EU vyjednat - dočasnému zákazu práce českých občanů v zemích patnáctky. Lánský řekl, že to není nic, co by nám bylo proti mysli. Faktem ale je, že až dosud si Miloš Zeman do jmenování jednotlivých ministrů stranickými orgány mluvit nenechal.

Nic proti Lánskému.

Dosavadní místopředseda vlády pro zahraniční a bezpečnostní politiku, jemuž „patří ministři zahraničních věcí, vnitra, obrany a ministr bez portfeje, z vlády možná vůbec neodejde, proti jeho práci a osobě premiér v zásadě žádné výtky nemá. Rozhodně ale přijde o titul. Po roce vlády totiž premiér připouští to, co mnozí tvrdili už vloni v září. Nový model vlády, v němž mají vicepremiéři koordinační, konzultativní a kontrolní funkci, postrádá smysl. Potvrdilo se, že problém spočívající v tom, že ministři mají kompetence dané zákonem a místopředsedové, kteří by je měli koordinovat, nemají ze zákona kompetence žádné, nelze překonat.

Lánský se o další kariéru obávat nemusí. I když osobně popírá, že by mířil z vlády do diplomacie, vlivné skupiny v sociální demokracii s tím počítají. „V Bruselu by mohl udělat velký kus užitečné práce - ovládá několik jazyků, má zkušenosti, je zdatný vyjednavač, tvrdí jeden z poradců premiéra. Připouští však také, že by Lánskému stejně jako pozice velvyslance země u EU slušel i post ministra pro Evropskou unii.

Objevili se ovšem i dohady, že se s Egonem Lánským výhledově počítá jako s velvyslancem České republiky v Německu. Lánský sice připustil, že i on „něco takového slyšel , ale tvrdí, že něco takového nepřichází v úvahu.

Konečné slovo.

Jak pravil Miloš Zeman, „určité změny sdělí 21. července, ne tedy o den později, kdy vyprší rok od jmenování vlády. Někteří sociální demokraté minulý týden uvedli, že k odvolání šéfa státních financí Iva Svobody a jmenování nového ministra financí by mělo dojít po neděli.

Kritiky vlády chystané kosmetické změny patrně neuspokojí. A zda prospějí preferencím ČSSD, těžko říct. Nové šéfy resortů by totiž podle zjištění agentury Sofres-Factum rády viděly dokonce takřka dvě třetiny voličů sociální demokracie. „Pokud by premiér Zeman neudělal nic, dál by to prohloubilo nedůvěru veřejnosti v politickou elitu, soudí ředitel agentury Jan Herzmann. Celková čísla nejnovějšího výzkumu Herzmannova týmu pro Lidové noviny jsou jednoznačná. Třetina veřejnosti doporučuje Zemanovu kabinetu podat demisi, bezmála pětačtyřicet procent lidí by pak jako řešení vidělo výměnu alespoň několika ministrů.

Nepěkná image vlády by se podle Sofres-Factum mohla podstatně změnit, jestliže by premiér vyměnil nejvíc kritizované členy vlády, tedy tři či čtyři ministry. O tom ale Zeman patrně vůbec neuvažuje.

Nevyslyšeno tak nejspíš zůstane přání šéfa odborů Richarda Falbra, aby byl odvolán ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Zbožným přáním asi budou i úvahy některých sociálních demokratů o odchodu ministra zdravotnictví Ivana Davida nebo ministra vnitra Václava Grulicha.