Byla první červnová sobota, těsně před polednem, když se Českým Krumlovem prohnala jedna z mnoha krátkých přeháněk typických pro začátek letošního léta. Skončila záhy, a tak se provozovatel bistra na vyhlídce u zámeckého plášťového mostu vydal otřít stoly, lavičky a další zahradní nábytek.
„Prosím, posaďte se,“ říká v momentě, kdy hadrem stírá vodu z dřevěných židlí. Ještě před pár měsíci by použil angličtinu, němčinu, případně pár slovíček z čínštiny nebo korejštiny, v současnosti může na své hosty mluvit takřka výhradně česky.
„Za normálních okolností nemám celý den ani chvilku, abych si odskočil na záchod, natož abych mohl otírat stoly a židle. Letošní léto ale je – a hlavně bude – jiné,“ říká krumlovský podnikatel. Přestože na zahraničních turistech do značné míry závisí jeho byznys, nebere absenci asijských cestovatelů, kteří v minulých letech tvořili více než polovinu cizinců na jihu Čech, nijak tragicky. „Zase přijede víc Čechů. Spousta z nich nebyla v Krumlově kvůli davům turistů třeba deset patnáct let. Také dorazí víc Němců a možná i Rakušanů, pro ně to může být cenově hodně atraktivní dovolená pár kilometrů za hranicí,“ vypočítává provozovatel bistra.
Letošní léto bude prostě jiné. Ve světě, v Evropě, v České republice. I v Českém Krumlově, který s Prahou a Kutnou Horou tradičně absorbuje největší nápor zahraničních turistů. Kvůli koronavirové pandemii a následnému propadu ekonomiky nedorazí nejen Asiaté, ale ani spousta hostů z Ruska, Nizozemska, Izraele, USA, Polska či Maďarska. Pro našince se tak otvírá unikátní příležitost užít si půvabné městečko na jihu Čech bez davů. Kam se vypravit, když nemáte za zády stovky turistů?
latránem nejen nad ránem
První kroky každého návštěvníka Českého Krumlova vedou do historického centra – do malebných uliček v okolí náměstí Svornosti, do Latránu (věděli jste, že až do poloviny 16. století fungovalo podhradí samostatně a mezi Latránem a Krumlovem panovala velká rivalita?) a samozřejmě na krumlovský zámek.
Nejde jen o architekturu – z které turistům z celého světa doslova padá brada –, ale především o atmosféru. Projít se dlážděnými uličkami mezi honosně vyzdobenými měšťanskými domy, zastavit se na kávu, pivo či něco k jídlu, teprve to v kombinaci s líbezným prostředím dělá výlet do Krumlova zážitkem.
I v minulých letech bylo možné projít si vnitřní město, Latrán či zámecké nádvoří bez davů, ale museli jste si notně přivstat, nebo naopak vydržet vzhůru do večera. Velká část turistů, zejména těch z Číny, Tchaj-wanu či Koreje přijíždí do Krumlova na otočku, na jednodenní návštěvu. Před rokem zavedl tamní městský úřad poplatek za vjezd autobusů a za necelý rok vyinkasoval asi 18 milionů korun. Kromě toho ale také zjistil zajímavá čísla o linkových a zájezdových autokarech mířících do Krumlova: v letní sezoně přijede do města víc než 100 autobusů denně, celkově za rok je to přes 16 tisíc. Tedy víc autobusů, než má samotné město obyvatel.
léto bez točny
Na začátku června byly v Krumlově k vidění až apokalyptické obrázky, kdy člověk ve tři hodiny odpoledne během procházky po historickém centru napočítal více otevřených restaurací a obchodů než turistů na ulicích. Při prohlídce zámku, který ročně navštíví téměř půl milionu lidí (Krumlov bojuje s Lednicí o pozici nejnavštěvovanější památky ve správě Národního památkového ústavu), se nikdo na nikoho nemačká a dodržuje potřebný odstup. Když pak skupina dojde z druhého zámeckého okruhu do prostor unikátního plášťového mostu, který spojuje Horní hrad s barokním zámeckým divadlem, průvodkyně návštěvníky upozorní, aby si užili moment, který nastal za její více než dvacetiletou kariéru poprvé: prohlédnout a především projít si unikátní chodbu bez lidí.
Od plášťového mostu je to pár desítek metrů k zámecké zahradě, která má rozlohu sedmi hektarů. V jejím středu je již 62 let umístěno otáčivé hlediště pro venkovní divadelní scénu. Zatímco zámek se od května vrátil k prohlídkám, byť v omezené kapacitě, vedení Jihočeského divadla letošní sezonu kvůli pandemii zrušilo a oznámilo 24milionovou rekonstrukci. Ačkoli rozhodnutí padlo již na začátku dubna a divadlo na webu proklamuje bezodkladné zahájení oprav, první červnový týden (kdy se podle původních plánů měla rozeběhnout sezona) se na točně ještě ani nezačalo pracovat. Ve státním sektoru prostě některé věci trvají déle.
Mimochodem krumlovské otáčivé hlediště loni „obsloužilo“ téměř 59 tisíc diváků a utržilo více než 43 milionů korun.
Fotografická historie
Ze zahrady stojí za to nevracet se do Krumlova přes zámek, ale seběhnout východním směrem na Plešivecké náměstí, odkud je kousek ke 111 let staré synagoze s pohnutým osudem: nacisté zničili vnitřní vybavení, ale stavbu ne, na sklonku války ji tak mohli využívat američtí vojáci, kteří Krumlov osvobodili. Po válce sloužila husitské církvi a po roce 1969 jako skladiště zámeckého divadla. Za pár minut dojdete k muzeu Fotoateliér Seidel, které návštěvníkovi nabídne exkurs do historie fotografie i samotné fotografické rodiny.
Josef Seidel byl vášnivý fotograf Šumavy, Kleti a krumlovského okolí; v roce 1900 založil rodinné fotografické studio, které vydávalo i barevné pohlednice. Následovník rodinného podniku, František Seidel, vedl živnost až do zrušení v roce 1949, kdy ministerstvo informací a osvěty zabavilo část negativů a přístrojů. Komunisté naštěstí nebyli důslední, takže v citlivě zrekonstruovaném domě lze dnes najít nejen techniku pro výrobu fotek či pohledů, ale i archiv čítající na 140 tisíc skleněných desek a negativů. Krásné, jedinečné místo nejen pro fanoušky fotografie.
Když už jsme u výtvarného umění, za návštěvu rozhodně stojí umělecké centrum pojmenované po malíři Egonu Schielem. Rakušan strávil v rodném městě své matky řadu prázdnin během svých studií, žil zde dva roky na začátku kariéry; místní však pobuřoval jeho volnomyšlenkářský životní styl a akty, na kterých poznávali krumlovské dívky. Byl žákem Gustava Klimta, stylem bývá zařazován do evropského expresionismu. Zemřel v necelých osmadvaceti letech v říjnu roku 1918 na španělskou chřipku, tři dny po své těhotné ženě. Krumlovské Egon Schiele Art Centrum je víc než důstojný prostor pro připomenutí odkazu autora, který nakreslil na dvě stě obrazů. V době naší návštěvy jsme tam potkali úspěšného výtvarníka Krištofa Kinteru.
Říká se, že nejkrásnější výhled na celý Český Krumlov je z hladiny Vltavy. Ne každý se však cítí na to vypůjčit si loď, sbalit své věci do plastového barelu, nasadit vestu a vyrazit s pádlem na řeku, která je po vydatných deštích živější než v minulých letech. Řešením (nejen suchých nohou) může být plavba na moderním voru přes historické centrum Krumlova. V místech, kde až do roku 1960 splavovali dřevaři kmeny ze šumavských hvozdů, se plaví vory sestavené ze čtyř nafukovacích tubusů a dřevěné paluby. Bez motoru, bez pádel, jen pomocí dřevěných bidel je ovládají zkušení voraři, zážitek je umocněn sjezdem dvou šlajsen a zajímavým výkladem o historii města.
Na dlani
Druhou architektonickou dominantou Českého Krumlova a nejvýznamnější stavbou vnitřního města, viditelnou ze všech míst v centru, je kostel svatého Víta pocházející ze začátku 15. století. Podle některých bájí je „krumlovský Vít“ zmenšeninou „pražského Víta“, který na Pražském hradě vznikal zhruba dvacet let předtím. Obě gotické stavby si nejsou nijak významně podobné, faktem ale je, že při stavbě hlavní lodi kostela byla použita takzvaná síťová klenba parléřovského typu jako reminiscence na královskou katedrálu „pražského Víta“.
Pokud byste chtěli strávit v Krumlově delší čas a kromě turisticky atraktivních lokalit do programu zařadit i trochu pohybu, určitě stojí za námahu výlet na Kleť. Za poměrně náročný výšlap do 1084 metrů nadmořské výšky budete odměněni krásným výhledem z nejstarší kamenné rozhledny v Česku. Samotný Krumlov sice není příliš dobře viditelný, zato místo nabízí skvělé výhledy na Křemži, České Budějovice, hřebeny Šumavy a za dobrého počasí i na vzdálené Alpy. Menší výšlap, zato s neopakovatelným výhledem na celý Český Krumlov, nabízí výlet na Křížovou horu. Obejděte osmibokou kapli Panny Marie a svatého Kříže, postavenou v roce 1710, a před vámi se otevře romantický výhled do krumlovského údolí.
Pizza s Blaťáckým zlatem
Jako každé turistické centrum je Český Krumlov plný restaurací, hospod, kaváren, barů a různých gastropodniků.
Výhoda postcovidové doby spočívá nejen v pestrosti výběru (v každém lokále se našel alespoň jeden volný stůl), ale většinou i v nadstandardním přístupu obsluhy. Na pivo rozhodně zajděte do staročeské hospody Na Louži, kam houfně chodí místní, což je zárukou správnosti výběru. K nefiltrované českokrumlovské dvanáctce (pivovar se již nejmenuje Eggenberg, ale jednoduše Krumlov, pivo však zůstává stejné) nebo k černému ležáku si přiobjednejte kaplickou cmundu, případně smažené syrečky; ty si doma jen tak neuděláte.
Na kávu se vyplatí zajít do Pražírny Ideal na rohu Horské a Linecké ulice, poblíž fotoateliéru rodiny Seidelových.
Voňavá pražírna s neuvěřitelně milou obsluhou nabízí všechny možné druhy úpravy kávy, vyrobené ze zhruba desítky typů čerstvě upražených zrnek, ale třeba i ledový čaj z kávových třešní a vynikající zákusky. Děti si mohou dát šlehané mléko, ochucené pravým českokrumlovským karamelem.
Skutečnou specialitou Českého Krumlova je pak pizza s Blaťáckým zlatem, kterou můžete ochutnat v pizzerii Nonna Ginna sídlící v Klášterní ulici v Latránu. Český Krumlov je sídlem jednoho ze závodů největší české mlékárny Madeta. Byť se Blaťácké zlato vyrábí v Řípci u Veselí nad Lužnicí (v Krumlově zase zraje niva), je krumlovská pizzerie údajně jediná, která do pizzy Quattro Formaggi používá tento sýr. Ještě bizarnější je fakt, že zmiňovanou pizzerii provozuje italská rodina. Je to taková Itálie křížená s jižními Čechami.
Dobrou chuť!
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
