Era masivní těžby hnědého uhlí pominula Teď Krušnohorsko oprašuje historii a hledá terno v kovech
Fanda je jedním z důchodců, kteří vypomáhají v místním minipivovaru. V prosinci, pár týdnů před Vánocemi, se u lahvovacího stroje ani chvíli nezastaví. „Dělal jsem tam. Ještě si pamatuju, jak nás tam pracovaly dvě stovky,“ vybavuje si Fanda, aniž by zvedl hlavu od práce. I tohle jsou jeho vzpomínky na kraslický rudný důl Helena, jehož zbytky leží několik stovek metrů od pivovaru.
Teď je pokryla několikacentimetrová vrstva čistého sněhu. Z ní ční jen betonový úchyt pro dávno zbořenou těžní věž, zbytky koupelen s posledními obkládačkami na stěnách či rezavějící odvětrávací roura.
Na pár místech pod sněhem prosvítají oranžovohnědé haldy. To jsou výsypky hlušiny, kterou zde havíři po desítky let vyváželi. A právě tady prospektoři před několika měsíci odstartovali průzkumy, na jejichž konci může být obnovení důlní těžby v západním Krušnohoří.
Teď se nehledá měď ani cín, ale kobalt. „Údaje ze starých vrtů i analýzy materiálů z odvalů - to je první nástřel pro začínající průzkum,“ popisuje Olga Bubníková, geoložka a jednatelka firmy Golden Pet. A nástřel ukázal, že šance tady je. V rudě na starých odvalech analýza odhalila přítomnost 0,69 procenta kobaltu a 17,1 procenta mědi.
Golden Pet získal povolení na čtrnáct vrtů v Tisové na okraji Kraslic, do Vánoc se stihly čtyři. Každý v průměru vyjde na 3,5 milionu korun. Průzkum nyní financuje australská společnost Auroch Minerals, která má podle svých dřívějších vyjádření velká očekávání.
S jistou nadsázkou tak lze říct, že se do regionu po čtyřech stoletích vrací rudná horečka. Akorát že dnes už se hledá hlavně kdysi nedůležitý kobalt, který je nedílnou součástí lithium-iontových baterií v automobilech na hybridní a elektrický pohon. Kov zvyšuje kapacitu článků.
Ostatně jeho vzácnost nejlépe dokresluje rostoucí cena. Zatímco ještě v roce 2012 prodávala největší burza s kovy -londýnská LME - jednu tunu kobaltu za 22 400 amerických dolarů, loni v polovině prosince jeho cena činila 72 tisíc dolarů.
Tyhle peníze jsou ale zatím Kraslicím hodně vzdálené. „Budoucí těžbu nelze vyloučit, ale přehnaný optimismus není namístě.
Jasné zatím je, že případná těžba by se konala pod zemí,“ myslí si Bubníková.
„Vžádném případě se nevyplatí těžit jeden kov, vždy to bude muset být tak, že bude komplexně využito více prvků,“ pokračuje. Na prvním místě vedle kobaltu vypichuje měď, jež se zde dlouho dolovala, stříbro av„optimistickém případě“i zlato.
Narváno v sále
A že si od Bubníkové a jejích kolegů region hodně slibuje, potvrdilo setkání v polovině listopadu. Do sálu kraslické základní umělecké školy se tehdy tak tak vtěsnalo zhruba 150 lidí, aby si poslechli přednášku o historii a budoucnosti těžby v Kraslicích. „Tak narvaný'sál mě překvapil,“ pokyvuje hlavou Miloslav Poslední, místostarosta města.
I když radnice zatím čeká, jaké informace dostane od prospektorů hledajících kov, už teď ví, co bude před případným zahájením těžby nutné vyřešit. Prioritně půjde o dopravu vytěžené rudy ajejí skladování. Zkrátka aby netrpělo životní prostředí a zdejší obyvatelé. „Kdysi se odtud vozily tuny rudy do třídírny v Horním Slavkově, to už se ale nevyplatí, materiálu nebude tolik, třídírna tak bude přímo vKraslicích,“ tvrdí místostarosta.
Setkání do „lidušky“ svolal Petr Rojík, předseda Spolku Němců a přátel německé kultury a geolog Sokolovské uhelné.
Načasování akce prý zvolil záměrně, aby probíhalo ve chvíli, kdy Golden Pet bude končit s prvními čtyřmi vrty. „Nepodávají věrohodný obraz o ložisku. Nikdo si po výsledku tří až čtyř vrtů - to je vlastně píchnutí špendlíkem' do mlhavě tušeného ložiska - nedovolí vyhlásit záměr těžit kobalt. U rudných ložisek bývá vždy otázkou času, investic a cen, komu se na x-tý pokus podaří otevřít ložisko,“ myslí si Rojík.
Olga Bubníková v té souvislosti připomíná jednu starší historku, dnes už poměrně úsměvnou. Inženýři podniku Uranové doly Příbram měli jedním vrtem narazit na pět metrů mocný úsek čistého minerálu uraninit. Šlo prý o tak výborné zjištění, že se ihned začala hloubit malá šachta. Jenže velmi rychle po zahájení těžby vyšlo najevo, že vrt při průzkumu trefil čočku rudy přesně uprostřed a po jejím vytěžení nebylo okolo vůbec nic.
„Ztoho vyplývá, že pokud není proveden průzkum v nějaké hustotě prací, výsledky jsou velice ošidné. Jak ty pozitivní, tak negativní. Jsou to ale práce, jejichž cena se pohybuje v řádech desítek až stovek milionů korun,“ souhlasí Olga Bubníková s Rojíkem.
Jeden vrt k ničemu
A podle posledních zjištění je pravděpodobné, že podobný scénář čeká i Kraslicko. Vzorky z prvních čtyř „vpichů“ rumunská laboratoř ALS Global podrobila testům a výsledky nejsou nijak potěšující.
Rychle po zahájení analýzy se ukázalo, že výzkumníci nebudou moct hodnotit všechen materiál - jedna ze sond se totiž zakousla do starého důlního díla se železem.
„Tedy zbývají tři vrty. Jeden se nepovedl, ze zbývajících dvou je jeden dobrý, jeden o něco horší. Když si vezmete, že je průměr jádra zhruba sedm centimetrů, máme tři body informací na plochu o velikosti cirka tři kilometry čtvereční,“ počítá Bubníková ze společnosti Golden Pet.
Jedním dechem dodává, že výsledky ji kvůli použití starší výzkumné metody příliš neděsí. „Je jasné, že je třeba zahustit vrtnou sít a vrtat dále, což bylo i v plánu,“ upřesňuje Bubníková.
I když má Golden Pet povolení na dalších osm vrtů, musí si teď dát na několik měsíců přestávku. V kopcích nad Kraslicemi u Bublavy se nedá kvůli tuhé zimě rýpat do země třeba i více než čtvrt roku.
Milan Němec, jehož vrtné soupravy ložiska zkoumaly, počítá s případným obnovením prací až kolem letošního května či června. Teď má jeho firma Geoněmec -vrty potřebnou techniku na Cínovci, kde bude v příštích měsících pokračovat hledání lithia, další důležité součásti baterií a elektromobilů.
Půjdeme tam, kde budeme vítáni
Avšak vyhlídky kraslické těžby nemusí zkomplikovat jen náročnější výzkum. Jak říká prospektor Otto Janout, nyní je docela reálné, že by se veškerá činnost mohla přesunout na německou stranu hor.
Průzkumníci podle svých plánů potřebují v okolí Tisové prověřit další lokality rozkládající se na ploše 70 kilometrů čtverečních. Dosud ale na tato průzkumná území nezískali povolení od ministerstva životního prostředí.
„Naštěstí nám bez problémů bylo vydáno průzkumné území na německé straně, kde pokračuje perspektivní geologie, atak je možné, že v České republice vše ukončíme a půjdeme tam, kde jsme vítáni,“ nastiňuje Janout.
Stejně jako řada jiných odborníků svými slovy naráží na politický boj, který se kvůli možnosti dobývat kovové rudy v České republice rozhořel před několika měsíci.
Skupina politických stran v čele s hnutím ANO začala před volbami bít na poplach, že kvůli nezávaznému memorandu uzavřenému mezi ministerstvem průmyslu a australskou firmou European Metals Holdings přijde Česká republika o miliardové zisky z prodeje cínoveckého lithia. I proto se teď stále častěji mluví o scénáři, že těžbu kovů bude obstarávat pouze státní podnik Diamo.
Ostatně v takovém duchu je i programové prohlášení nové menšinové vlády Andreje Babiše: „Budeme důsledně hájit vlastnické, ekonomické a environmentální zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin České republiky, především strategických surovin. Prověříme možnost těžby a zpracování lithia prostřednictvím státního podniku Diamo. Posoudíme závaznost memoranda o těžbě lithia. Cílem je, aby maximální efekt z těžby všech nerostných surovin zůstal v rukou státu.“
Částky létající v téhle souvislosti vzduchem považují lidé z oboru za přestřelené.
Roční zisk z těžby na Cínovci a v okolí Horního Slavkova by se mohl pohybovat kolem půl miliardy korun, ovšem rozjezd těžby a zpracování rudy spolyká 8,5 miliardy. Navíc čerstvá analýza, již vypracovalo ministerstvo průmyslu spolu s Diamem, upozorňuje, že sám státní podnik těžbu a zpracování nezvládne.
Stále pravděpodobnější se jeví, že bující kobaltovou horečku v Česku nezastaví sami těžaři, ale stát a úředníci. Ostatně i toto rezonovalo během listopadového setkání v kraslické základní umělecké škole.
„Samozřejmě jsme veřejně a po zásluze zkritizovali politiky a trošku jsem si z nich veřejně utahoval,“ říká Petr Rojík.
Kraslice by se tak znovu ponořily do vyčkávacího období. V historii města by nešlo o nic neobvyklého. Takových etap a kotrmelců v těžbě už zažilo několik. Za tři roky to bude přesně sto let, co se i přes velké a dostupné zásoby rudy zastavila dobře rozjetá česko-německá spolupráce. Těžba se pak znovu rozjela až vroce 1951.
Budoucí těžbu nelze vyloučit, ale přehnaný optimismus není namístě. Zatím je jasné, že případná těžba by se konala pod zemí. Kobalt Kobalt je tvrdý, stříbrolesklý kov s feromagnetickými vlastnostmi (je přitahován magnetem). V zemské kůře se jedná o vzácný prvek, který se nejčastěji vyskytuje jako doprovodný nerost niklových rud. Kobalt je již tisíce let používán jako modrý pigment pro barvení skla a keramiky. V současnosti je kobalt využíván především pro výrobu vysoce odolných moderních materiálů například pro letectví, medicínské účely nebo šperkařství. Kov nalezl uplatnění také v lithium-iontových akumulátorech, izotop kobalt 60 je používán k tvorbě gamazáření při léčbě nádorových onemocnění. Největším dodavatelem kobaltu je Demokratická republika Kongo (60 procent světové produkce), významný podíl si drží i Austrálie, Zambie či Rusko.
Poklad pod Tisovou Podle výsledků předběžného geologického průzkumu národního podniku Rudné doly Příbram bylo k roku 1985 na ložisku Tisová u Kraslic ověřeno 1,243 milionu tun bilančních zásob rudy s obsahem 12,5 tisíce tun mědi, 267 tun kobaltu, 16,3 tuny stříbra a 459 kilogramů zlata. Kobalt a zlato přitom patří ke strategickým surovinám České republiky. Na ložisko Tisová úřady v roce 2015 vydaly rozhodnutí o stanovení průzkumného území pro společnost Golden Pet. Naštěstí nám bez problémů bylo vydáno průzkumné území na německé straně, kde pokračuje perspektivní geologie, a tak je možné, že v České republice vše ukončíme a půjdeme tam, kde jsme vítáni.
Historie těžby na Kraslicku Hornická historie Kraslic a jejich okolí se píše už od poloviny 13. století. Zápisy z 16. století pak uvádějí, že zatímco zlata a stříbra tu bylo málo, mědi, železa, olova a cínu havíři nalézali hodně. Na začátku 17. století zdejší hornictví dávalo práci dvěma tisícovkám lidí, fungovalo sto dolů, čtyři tavicí hutě či tři měděné hamry. Už tehdy byla nejdůležitějším zdejším místem dolování Tisová. Zatímco na Tisovci byly především doly na měď, železo, cín a síru, na Zelené hoře pouze na měď, v okolí Stříbrné na cín a olovo se dobývalo hlavně na Zámeckém, Dobytčím a Krásenském vrchu. Po třicetileté válce a následné protireformaci spojené s velkou emigrací z českých zemí však řemeslo upadá. Dolování obnovuje až v roce 1900 společnost Klingenthal Graslitzer Kupferbergbau Gesellschaft, ta propojila důlní díla na české a saské straně. U Tisové proto vyhloubila výdušnou jámu Helena. Protože se ale provoz nevyplácel, v roce 1921 se zastavil. Nově zřízený podnik Západočeské rudné doly v Tisové (později Rudné doly Příbram) tady po dvouletém průzkumu v roce 1951 obnovil těžbu a Helenu upravil na dobývací jámu. Chalkopyrit se odtud transportoval do úpravny v Krásnu. Když v roce 1968 přinesla zdejší těžba a výroba 6,1 milionu korun, následoval další důlní průzkum a rozsáhlá rekonstrukce. Před třiadvaceti lety tu těžba nadobro skončila.
ZDROJ: Vc - K
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
