Rozhodnutí nejvyššího soudu nutí službu pro sdílení dat začít znovu
Ráno 27. června se Sam Yagan a jeho partner Jed McCaleb krčili před jedním z pěti monitorů v malé omšelé kanceláři v newyorském Hobokenu. Yagan, generální ředitel mladé společnosti MetaMachine, sledoval, jak McCaleb opakovaně kliká na tlačítko webového browseru a obnovuje stránku. Čekali na to, až americký Nejvyšší soud vydá rozhodnutí v případu Metro-Goldwyn-Mayer Studios versus Grokster – soudním procesu, v němž hudební a filmový průmysl žaloval službu podporující sdílení souborů po síti a umožňující lidem vyměňovat si pirátské kopie hudby a filmů.
Yagan a McCaleb nebyli obžalováni. Na trhu však nabízeli software pro sdílení souborů s názvem eDonkey, který se bouřlivě přehnal kolem Groksteru a stal se nejoblíbenější službou na světě. Přestože o eDonkey slyšel jen málokdo z těch, kterým je přes třicet, podílí se na objemu dat posílaných po internetu více než jednou třetinou, jak odhadují průzkumy britské společnosti CacheLogic. Tři miliony lidí si v průměru v každé chvíli pomocí tohoto softwaru vyměňují hudbu a filmy. A kdyby Grokster prohrál, eDonkey by měl velké potíže.
S blížícím se polednem se dočkali odpovědi: nejvyšší soud rozhodl jednoznačně v neprospěch Groksteru. Ve spisu soudce Davida H. Soupera stojí, že společnost „nepochybně“ úmyslně umožnila protizákonnou činnost. Oba muži u monitoru zůstali jako opaření. McCaleb, třiatřicetiletý zakladatel společnosti, klepl na několik kláves, podržel ukazováček nad tlačítkem enter a podíval se Yaganovi do očí: „Jestli to zmáčknu, eDonkey končí. Mám to udělat?“ Osmadvacetiletý Yagan sice promoval na Harvardu a doktorát získal ve Stanfordu, žádná škola ho však nemohla připravit na tuhle chvíli. Co uděláte, když vám nejvyšší soud zničí byznys? Jak se zachováte, když se vás společník zeptá: „Mám to teď prostě všechno zabalit?“
Yagan s McCalebem to nakonec neudělali. Místo toho se pustili do vyjednávání s nahrávacím průmyslem a hloubali nad možnými alternativami. Yagan 28. září před výborem Senátu prohlásil, že služba „hází ručník do ringu“. Teď se snaží vymyslet, jak pojmout software eDonkey nově a jak využít jeho popularitu pro základ legitimního podnikání.
Nové vyhlídky.
Ačkoli je eDonkey největší, představuje ukázku toho, co se děje na trhu se softwarem pro sdílení dat. Po rozsudku nad Groksterem odeslala americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA - Recording Industry Association of America) sedmi největším službám v září dopis, v němž žádá ukončení činnosti. Mezi řádky mohly číst výzvu, aby hledaly nový obchodní model. Podle toho, s čím přijdou, se ukáže, zda se sdílení dat stane respektovaným a legálním způsobem prodeje hudby, nebo jestli přetrvá jako nezákonná cesta pro šíření pirátských hudebních kopií. „Americké vyhlídky na poli sdílení souborů budou už za 30 dní naprosto odlišné,“ soudí Mike Weiss, generální ředitel společnosti StreamCast Networks, vlastnící službu Morpheus.
Nahrávací průmysl má zájem na tom, aby eDonkey a jemu podobní prošli proměnou úspěšně. Zástupci hudebních firem na vlastní kůži zažili, jak zákaz Napsteru, první významné služby pro sdílení dat, v roce 2000 naprosto selhal. Rozšířila se spousta jeho nástupců, kteří prázdné místo pro sdílení hudby vyplnili. Nyní nahrávací studia spolupracují s Yaganem a jeho kolegy v dobré víře, že legální služby budou dost atraktivní, aby dostaly hudební fanoušky ze sféry pirátů. „Myslíme si, že sdílení souborů po síti má velký potenciál a rádi bychom se dožili jeho úspěchu,“ prohlašuje Mitch Bainwol, generální ředitel RIAA, „Klíčem k úspěchu je poskytnout spotřebitelům legální alternativu.“
Hlad po digitální hudbě bezpochyby roste. Stahování hudebních souborů, třeba ze stránek iTunes společnosti Apple Computer, přinese v roce 2008 asi 875 milionů dolarů na rozdíl od loňských 180 milionů, jak uvádí firma JupiterResearch. Předplacené hudební služby, jako ta na serveru Yahoo!, jsou na dobré cestě k dosažení 850 milionů v porovnání s loňskými 150 miliony.
Dokáže však Yagan najít pro eDonkey v novém hudebním světě místo? Musí si vybojovat skulinku mezi úspěšnými legálními službami, jakými jsou iTunes či Yahoo Music, a doposud bezplatným FrostWirem, který ilegálně vytvářejí amatéři. Ještě větší překážkou může být pro eDonkey současný software. Společnost se sice může vyhnout opletačkám před soudem zavedením programů, jež budou splňovat požadavky rozsudku nad Groksterem, miliony uživatelů se přesto mohou rozhodnout, že zůstanou věrni starému softwaru eDonkey a budou si dál vyměňovat soubory ilegálně. „Budou muset dokázat, že jejich hodnota je v něčem jiném než v muzice zadarmo,“ říká David Card, hlavní analytik společnosti JupiterResearch, „A já velmi pochybuji o tom, že se jim to podaří.“
S akademickou ctí.
Spolehlivý a mimořádně zdvořilý Sam Yagan je tím nejméně pravděpodobným kandidátem na post šéfa firmy, jež by měla být zodpovědná za nejvíc pirátských přenosů hudby a filmů na světě. Kromě toho, že se může pochlubit akademickými tituly, je Yagan obyčejným podnikatelem, který v roce 2002 převzal firmu MetaMachine částečně díky tomu, jak skvěle se mu podařilo na koleji rozběhnout službu TheSpark.com. Platil tehdy absolventům Harvardu za obsahy a rozbory klasických děl, které umisťoval na web a tyto studijní materiály nabízel online a zdarma. Peníze získávala firma z reklamní plochy na stránkách. Službu prodal Sam Yagan v roce 2001 společnosti Barnes & Noble za 3,75 milionu dolarů.
EDonkey, který od června znovu nabízí svou rozporuplnou službu, generuje zisky dvěma způsoby. Do jedné verze svého softwaru, který je pro uživatele bezplatný, umísťuje reklamu. Druhou verzi, v níž žádná reklama není, prodává uživatelům za 19,95 dolaru. Víceméně každý sáhne po bezplatné verzi, ačkoli na něj při vyhledávání a stahování souborů vyskakuje spousta inzerce. Uveřejňování reklamy se podílí na ročních ziscích společnosti ve výši dvou milionů zhruba ze dvou třetin.
Do budoucích verzí aplikace musí eDonkey zabudovat technologii, která bude zjišťovat a zpoplatňovat stažené písničky. Jak ale dokáže Yagan přesvědčit lidi, aby používali jeho software, jestliže nedostanou tak široký výběr bezplatné muziky, na jaký byli zvyklí? Jednou z nadějných možností je vzít si příklad z televizního vysílání, kde se obsah zaplatí reklamou. Yagan zkoumá technologii začínající firmy INTENT MediaWorks, která dovolí lidem stáhnout si písničku zdarma, pokud se nejdřív podívají na příslušnou reklamu. Domnívá se, že kombinace tohoto přístupu a velkého počtu uživatelů eDonkey, by mohla vytvořit mocnou síť.
Jinou cestu razí oddělení marketingu kosmetické firmy Mary Kay. Lidé doporučují písničky svým známým a dostávají malou odměnu, když si jejich přátelé hudbu koupí. Yagan není přesvědčen o tom, že se myšlenka ujme, ale ostatní na to spoléhají. Peer Impact připisuje uživatelům pětiprocentní kredit z ceny souboru nabízeného ke stažení, pokud si jejich kamarád doporučenou písničku koupí. Uživatelé se chovají loajálně, dokud se poplatky pohybují v řádech několika centů, jak říká Greg Kerber, generální ředitel firmy WurldMedia, která provozuje Peer Impact. „Před pár týdny jsem investoval do písničky od Dave Matthews Band,“ tvrdí, „Už jsem za ni zaplatil a vydělal jsem 32 centů.“
Sam Yagan zároveň vede vážná jednání, zda nespojí svou společnost s existující službou pro sdílení dat zvanou iMesh. Služba už má vypracované smlouvy se všemi hlavními nahrávacími společnostmi o prodeji hudby a vyvíjí síť, jejíž prostřednictvím si lidé budou moci nastavit vlastní internetové profily a komunikovat s přáteli. Předplatitelská hudební služba, která odstartuje za pár týdnů, bude zřejmě stát méně než deset dolarů měsíčně. Kdyby se tyto dvě společnosti spojily, měla by iMesh přístup k zákazníkům eDonkey a mohla by se pokusit přetáhnout je ke svému novému softwaru. Yagan potvrzuje, že rozhovory probíhají, ale upozorňuje, že ještě stále zvažuje několik jiných možností.
Šéf eDonkey chová naději, že se jeho firma stane něčím zásadně odlišným, než čím byla doposud. Nedávno přestěhoval kancelář na Manhattan, protože jeho domácí v Hobokenu se rozhodl pronajmout prostory jiné společnosti. Během pracovního dne se zastaví v blízké restauraci, usrkává coronu a krájí steak z tuňáka. Zdá se, že je unavený, ale optimisticky naladěný. „Kolegové z ostatních firem jsou ve své kariéře v docela jiné pozici,“ říká, „Mně je osmadvacet, chodil jsem na Harvard, pak na Stanford a tohle je pro mě jenom byznys. Nedal jsem si za životní cíl dostat se právě sem.“ Vzápětí mu zvoní mobil. Jeden z počítačů v nové kanceláři nefunguje. Sam Yagan nechává na baru poloplnou láhev od Corony a spěchá zpátky do práce.
Poslouchejte pozorně Po několika negativních soudních rozhodnutích chytají služby pro sdílení hudby na webu druhý dech.
- NAPSTER Pradědeček hudebních swapovacích služeb byl zakázán vynesením rozsudku nejvyššího soudu v roce 2000. Napster se znovu vynořil jako legitimní předplatitelská hudební služba v roce 2003.
- KAZAA Kdysi největší služba hned po Napsteru získala špatnou pověst za nevhodnou reklamu. Základna uživatelů se rozpadla. V září australský soud nařídil, že Kazaa musí odfiltrovat soubory chráněné autorskými právy.
- GROKSTER Přestože si získal vysokou popularitu jako obviněný v soudním případu, je Grokster mezi službami sdílení dat malým hráčem. Poté, co Nejvyšší soud USA rozhodl v jeho neprospěch, jedná Grokster o svém odkupu začínající firmou Mashboxx.
- EDONKEY Nejpopulárnější služba pro sdílení souborů prostřednictvím internetu se usilovně pídí po tom, jak by mohla své aktivity legalizovat. Jednou z možností je spojit se s iMesh, která spojila stahování hudebních souborů se společenskou komunikací.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Dagmar Tomková
