Kruté jaro donny Angely

Sotva kancléřka vyžehlila plagiátorskou kauzu, musí řešit blamáž s biopalivem

Hon na čarodějnice, diskreditační kampaň, výplod okurkové sezony nebo alespoň řeči o „mediální realitě“. Takto reagují čestí politici nachytaní na švestkách a jejich reakce se navzájem až nebezpečně podobají. Ale přehnané sebemrskačství a vzdechy nad tím, že něco podobného by se na Západě stát nemohlo, není vždy na místě. Svědčí o tom například doznívající německá aféra Copygate. Jistě, ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, který dvě třetiny své diplomové práce opsal nebo minimálně poskládal z nepřiznaných citátů, odstoupil a je vyšetřován policií. Jenže jindy zásadová kancléřka Angela Merkelová se příliš nevyznamenala. Bezprostředně poté, co Guttenberg abdikoval, sice vyjádřila nad podvodem lítost, ale dodala, že to nijak nesouviselo s jeho prací politika. Hned následující týden přitvrdila. Opozici prý šlo jen o oslabení vlády CDU a liberálů (FDP). „Tolik svatouškovství a prolhanosti se v Německu jen tak nevidí,“ posteskla si kancléřka na předvolebním mítinku v Karlsruhe.
Pravdu má určitě v tom, že na kauze Guttenberg se přiživoval kdekdo. Na české poměry skončila aféra doktora obojího práva na jedničku z mravnosti – ministr se vzdal titulu, škola mu ho odebrala a stáhl se z politiky. Přesto letošní jaro „donny Angely“ nezačalo zrovna optimisticky. S odchodem doktora Ctrl + C, jak se dnes již pohaslé hvězdě bavorské křesťansko-sociální unie (CSU) přezdívalo, ztrácí největšího tahouna koalice. Ambiciózní Guttenberg, který miloval svět luxusu i televizní kamery, byl totiž dlouhodobě nejoblíbenějším politikem Německa. Palce mu držely tři čtvrtiny Němců. Kancléřce jen polovina.

Benzinové opojení

Kauzu Copygate Merkelová ukončila skutečně bleskově. Během jediné noci horečnatých jednání provedla rošádu a na uvolněné místo ministra obrany poslala dosavadního šéfa vnitra Thomase de Maiziera. Jeho zase v Berlíně vystřídá bavorský politik Hans-Peter Friedrich, kterému se ale do Berlína podle informací týdeníku Spiegel vůbec nechtělo. Klidné noci ale kancléřka beztak nemá. Aby toho nebylo málo, hrozí jí, že ztratí dalšího významného politika, který byl součástí výkladní skříně koalice – ministra životního prostředí a místopředsedu CDU Norberta Röttgena. Ten byl přitom označován vedle Guttenberga za dalšího z korunních princů „královny Angely“. Advokát Röttgen, který měl ukázat ekologickou tvář koalice a přesvědčit Německo, že i konzervativci dokážou „myslet zeleně“, se totiž chce jako zemský šéf CDU v Severním Porýní-Vestfálsku naplno věnovat přípravě červencových předčasných voleb v této nejlidnatější spolkové zemi. Návrat z Berlína do Düsseldorfu přitom plánuje právě v době, kdy se na něj sesypala kritika kvůli povinnému zavedení nového biopaliva E10. Podobně jako v případě české důchodové reformy vláda nerozjela žádnou informační kampaň, a tak o benzin s desetiprocentním podílem biosložky nemají zájem ani pumpaři, ani motoristé. Zatímco jedněm leží zbytečně v podzemních zásobnících, druzí se bojí, že uškodí jejich vozům. Určitý důvod k obavám existuje – motory sedmi procent aut totiž nejsou podle německého automotoklubu ADAC pro palivo E10 vhodné a jeho používání je může zničit. V podstatě jde o všechny vozy starší osmi let. Ve skupině koncernu Volkswagen je na tom mimochodem mladoboleslavská škodovka o něco lépe než jiné značky. Testem neprošly pouze modely Felicia vyrobené do roku 2002, ale například s vozy VW Golf lze bez obav na E10 jezdit, jen pokud nejsou starší pěti let. Technický biobenzin žádnou novinkou není – již nyní má i běžný německý Super (odpovídá českému benzínu Natural) v sobě pět procent biolihu. Jenže Röttgenovo ministerstvo nechalo informační vlnu na výrobcích a novinářích, samo žádné letáky na pumpy nedistribuovalo. A to přesto, že novinku nabízí na stojanech už polovina z celkem patnácti tisíc čerpacích stanic v SRN. Výsledkem je fakt, že 70 procent řidičů raději tankuje „postaru“ a o novinku není zájem.

Ministr na odpis

Kauza E10 se tak obrací především proti ministrovi životního prostředí. Zvlášť poté, co Röttgen minulý týden v nejčtenějším deníku Bild prohlásil, že jsou z toho „nervózní jen výrobci, protože svůj vlastní produkt nedokázali správně prodat“, a vzápětí odjel na dovolenou. Ministr hospodářství Rainer Brüderle z FDP neváhal v jeho nepřítomnosti svolat mimořádný minisummit pumpařů a automobilek. Ten se minulý týden shodl na tom, že informační kampaň z vládních peněz nakonec přece jen bude. Vlivný europoslanec za CSU Markus Ferber si ale myslí, že jsou to vyhozené finance: „Čím dřív E10 zmizí z pump, tím lépe.“ Podobné hlasy již zaznívají i od liberálů. Rozdíl mezi koalicí a opozicí tu přesto je. Zatímco Brüderle svému vládnímu kolegovi Röttgenovi jen podtrhl židli, Zelení ho rovnou odepsali. „Jako ministr už Norbert Röttgen skončil, svou roli zcela nezvládl,“ kritizoval tohoto dalšího tahouna ze stáje kancléřky Merkelové šéf frakce Zelených Jürgen Trittin. Být v Česku, strhla by se lavina kritiky zavádění nového biopaliva. V Německu si ale lidé stěžují spíše na naprostý chaos než na fakt zvýšeného obsahu biosložky. Koneckonců deset procent biolihu v nádrži bude od roku 2020 povinných v celé EU a na rozdíl od nynější situace již nebude na výběr mezi běžným benzinem a jeho o něco více „pančovaným“ příbuzným. Němečtí řidiči E10 na pumpách obcházejí obloukem nikoli kvůli tomu, že by myšlenku nahrazování části ropného produktu rostlinnou složkou považovali za úplně scestnou. Naopak – loňský průzkum agentury TNS Emnid došel k závěru, že 80 procent Němců je ochotno si připlatit za produkty, které snižují závislost na neobnovitelných zdrojích energie. A 61 procent respondentů souhlasí s tím, aby Berlín zaváděl ekologické novinky jako první v Evropě. Koneckonců byla to právě pravicová koalice CDU a FDP, která v Německu předčasný (i když zatím nepovinný) přechod na vyšší podíl biopaliva v nádrži zavedla. Vítr z plachet však Zeleným rozhodně nesebrala. Naopak – Zelení mají stabilně kolem patnácti procent voličské podpory, a loni dokonce načas v průzkumech předstihli sociální demokraty.

Zelený comeback

Strana podle všeho vydělala na tom, že svůj původně ekologický program dokázala před dvěma lety přebudovat na hospodářský. A v něm vsadila na dobré mravy – požadovala omezení bonusů vyplácených bankéřům a členům dozorčích rad nebo systematickou regulaci ekonomiky v době krize. Za popularitou Zelených může ale i to, že mohou vystupovat ve skrytu opozice. „Jaké štěstí pro Zelené, že v turbulentní době nemusejí projevovat politickou zodpovědnost. Jen tak dokážou sesbírat pestrý konglomerát voličů: přesvědčené příznivce, vyrůstající postkrizovou generaci, znepokojené střední třídy toužící po klidu i opravdové vyznavače udržitelného života,“ napsal o úspěchu původně levicové a ekologické strany týdeník Die Zeit.
Angela Merkelová je přitom v situaci, kdy nemůže nad rostoucími preferencemi opozice jen tak mávnout rukou. V supervolebním roce 2011 čeká Německo celkem sedm voleb do zemských parlamentů, které přímo ovlivní složení Bundesratu – horní komory parlamentu. Tam již kabinetu Angely Merkelové chybí pět hlasů do většiny. Hned první test oblíbenosti koalice totiž dopadl katastrofálně – před třemi týdny získali sociální demokraté v Hamburku absolutní většinu a CDU přišla o polovinu voličských hlasů. Hned příští neděli může přijít další rána. Volí se totiž v Sasku-Anhaltsku a tamní velké koalici CDU a SPD hrozí, že sociální demokraté dají přednost postkomunistické Levicové straně. Kromě potíží na opoziční scéně, kde mají sociální demokraté a Zelení našlápnuto k silnému rudo-zelenému společenství stejnému jako za Gerharda Schrödera, musí kancléřka ustát také rostoucí tlak uvnitř koalice, které šéfuje. Už během března by mělo padnout konečné rozhodnutí o tom, jak do budoucna ochránit euro. Angela Merkelová se přitom nemůže spolehnout, že jejího ministra financí liberálové podpoří.

Hašteřivá koalice

Narychlo svolaný summit ke kauze biolihu, kdy FDP v přímém přenosu prala špinavé prádlo křesťanských demokratů, patří k celé řadě drobných naschválů, kterými se koaliční lídři navzájem častují.
Podobně si počínali při výběru šéfa státní kasy. Wolfgang Schäuble patří mezi veterány německé politiky, zasedal už v první Kohlově vládě hluboko v 80. letech minulého století a resortu vnitra šéfoval dlouhých osm let. V říjnu 2009 se pak stal ministrem financí. Jeho jmenování však bylo poněkud překvapivé. Na post správce státní pokladny si totiž dělala zálusk papírově slabší FDP. Merkelová nicméně dala najevo, že si její CDU ponechá klíčové posty. Liberálové se tak nakonec museli spokojit s ministrem zahraničí. Výsledkem je dusná atmosféra v koalici, která tu a tam exploduje ostrou přestřelkou. Podstata sporu zůstává stejná – FDP se před volbami zavázala, že bude snižovat daně, Schäuble je ale tvrdě proti a všechny návrhy liberálů zametá pod koberec. Chce to tak i Merkelová, která trvá na tom, že nejprve je třeba konsolidovat rozpočet a až poté uvažovat o daňové reformě. Naposledy vláda v lednu potopila plán FDP na zvýšení hranice pro nezdanitelný základ daně z příjmu. A když Merkelová potvrdila, že zachová některé dávky pro nezaměstnané, šéf liberálů a ministr zahraničí Guido Westerwelle prohlásil, že mu CDU připomíná „dekadenci pozdní doby římské“, kdy císaři rozhazovali peníze těm, kteří je ani tak nepotřebovali. „Kdo pracuje, ten nesmí být pro celý národ hlupákem,“ obořil se na kancléřku Westerwelle. Jeho nervózní reakci lze pochopit – podle předvolebních průzkumů se liberálové pohybují na samé hranici volitelnosti, zatímco před dvěma roky získali ve volbách téměř patnáct procent.
Opírat se o koaličního partnera, který se co chvíli vymezuje proti ostatním, není rozhodně ideální. Angela Merkelová se ale může zatím spoléhat na fakt, že její pozice v čele CDU je pevná a nikdo veřejně neuvažuje o tom, že by ji sestřelil. Příliš silná útěcha to není a sama kancléřka o tom ví své. Byla to právě ona, kdo v roce 2000 podtrhl uvnitř strany židli sjednotiteli Německa Helmutu Kohlovi a kdo jako emancipovaná žačka zatočil s odkazem svého učitele. A jelikož sama stojí v čele Německa již sedmým rokem, nezbývá jí než doufat, že k ní její korunní princové budou shovívavější.

Benzin, který nikdo nechce - Super E10 obsahuje desetiprocentní podíl bioetanolu a lze ho používat ve více než 90 procentech aut, které v Německu jezdí.
- Berlín jeho zavádění odsouhlasil loni v říjnu a od roku 2013 smějí německé pumpy prodávat jen Super E10. Podobné opatření funguje také ve Finsku a Francii.
- Oproti současnému palivu, které osahuje pět procent biolihu, stoupne spotřeba aut asi o dvě procenta.
- Samotným spalováním E10 se do ovzduší dostane o deset procent CO2 méně, podle Greenpeace je ale číslo zavádějící. Neříká totiž nic o uhlíkové stopě, kterou po sobě zanechávají zemědělci produkující řepku a obilí, z nichž se bioetanol vyrábí.