Krůtí řízek

Andrej Babiš jedná o odprodeji fabriky u Tachova družstvu Agrokrocan

Podnikatel Andrej Babiš pouští krůty k vodě. Jeho holding Agrofert vyjednává o prodeji majetku dceřiné firmy Czech Turkey, která v Lomu u Tachova vlastní závod na porážení krůt a zpracování krůtího masa, největší v republice. „Je pravda, že nějaké jednání o prodeji probíhá, ale stále není ukončeno a nikde není psáno, že k dohodě skutečně dojde,“ reaguje Babiš. Důvody prodeje jsou nabíledni: Provoz, ač moderní, je dlouhodobě ztrátový. S výjimkou asi roku a půl nebyl za posledních deset let nikdy v plusu. Neoficiální informace říkají, že jen za letošek dosáhl prodělek již kolem třiceti milionů korun. „Je to proto, že my to dělat neumíme,“ sebekriticky zdůvodňuje Babiš, proč chce sektor opustit. O koupi mají zájem zemědělci sdružení v odbytovém družstvu Agrokrocan.

Tragický byznys.

Babišova skupina se ke krůtám dostala v roce 2000, kdy její firma AGF Trading za 138 milionů odkoupila majetek od správce konkursní podstaty společnosti Adex (tak se firma z Lomu u Tachova původně jmenovala). Ke koupi ji asi přiměla přechodně zlepšená situace na trhu. Z bývalého Adexu se následně stal odštěpný závod AGF Trading. Plány byly velkorysé a souvisely také s tím, že Agrofertu se podařilo získat majetek i druhého největšího zpracovatele, firmy Krůta Hodonín v likvidaci. Ještě v roce 2001 manažeři AGF Trading hovořili o tom, že ve svých dvou provozech zvýší výrobu do koce roku 2002 o třetinu na celkových 30 tisíc tun krůtího masa ročně. Dopadlo to jinak. Propad cen a prodělky je nakonec přiměly, aby výrobu v Hodoníně na konci roku 2002 zastavili. O práci přišlo 160 lidí. U Tachova vyráběli dál, ale se zápornou rentabilitou. „Byznys krůty je tragický. Děláme analýzy a do pololetí rozhodneme, jak dál,“ uvedl tehdy Babiš v Hospodářských novinách.
V Česku se ročně prodá asi 24 tisíc tun krůtího masa. Spotřeba na obyvatele je 2,4 kilogramu (v Německu pět kilogramů, v USA čtrnáct). Veškeré pozitivní prognózy vycházejí z předpokladu, že se domácí spotřeba časem zvýší a více masa půjde na export. Situace na trhu z hlediska zpracování dnes vypadá tak, že Czech Turkey vyprodukuje ročně zhruba dvanáct tisíc tun, asi šest tisíc tun vyrábí nový závod agilní firmy Krůta Ostrava podnikatele Mojmíra Ličky (ten z větší části na Moravě nahradil hodonínský provoz a těží i z krachu krůtího programu na Slovensku), dva tisíce tun dává na trh firma Procházka z Roudnice nad Labem. Vedle tohoto tria působí i řada drobných zpracovatelů.

Rozhodnou družstevníci.

Odbytové družstvo Agrokrocan, které o koupi majetku Czech Turkey vyjednává, sdružuje patnáct členů a reprezentuje asi třetinu chovatelských kapacit v Česku. V možnosti získání největších krůtích jatek vidí šanci, jak propojit prvovýrobce se zpracovateli, o čemž se v resortu zemědělství už léta hovoří, ale úspěšných projektů je poskrovnu (snad s výjimkou mlékárny Olma Olomouc). „Jsme si vědomi velkého rizika spojeného s koupí tachovského závodu, jsme si vědomi i ekonomického stavu podniku, ale přesto v tom spatřujeme příležitost, jak vytáhnout celé naše odvětví z problémů,“ říká předseda představenstva družstva Agrokrocan Vojtěch Olbrecht. Zdrojem mírného optimismu je pro něj fakt, že se po letech výkyvů podařilo stabilizovat odbytové ceny jatečných krůt. „Je to kolem 33 korun za kilogram v živém u krocana a 31 korun u krůty, přičemž cena věrně kopíruje cenu v sousedních zemích,“ poznamenává šéf představenstva, který řídí i firmu Blatinie, jež chová krůty v Blatnici pod Svatým Antonínkem poblíž Uherského Hradiště. Odkoupení závodu Czech Turkey je podmíněno několika faktory. „Předně s tím musí souhlasit naši členové. Schůze se uskuteční 20. července. Předložíme jim několik možných variant kontraktu,“ uvádí šéf Agrokrocana. Verze se liší v tom, kolik nemovitého majetku by od Czech Turkey družstvo odkoupilo a kolik by si zatím jen pronajalo. Ještě ale nedošlo k základní dohodě na ceně. „Jednání s panem Babišem jsou korektní, ale v tomto směru se naše představy zatím liší,“ dodává Olbrecht. Družstevníci také počítají s podporou státu, protože bez ní si prý koupi nedovedou představit.

Garance a dotace od státu.

Jednodušší než kupovat majetek po částech by bylo koupit akcie Czech Turkey. Na to však stát nepřispívá. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF) ve svých materiálech výslovně píše, že odbytovým organizacím „nelze přiznat podporu na pořízení obchodních a družstevních podílů a nákup akcií“. S nákupem strojů, zařízení, technologií a nemovitostí pomáhá jednak formou garance bankovních úvěrů (až do 60 procent), jednak dotacemi na úhradu části úroků z úvěrů. Již předminulý týden podporu družstvu Agrokrocan PGRLF přiklepl. Mluvčí fondu Tomáš Vyšohlíd bez bližších údajů sdělil, že byla schválena dotace úroků ve výši 4,5 procenta a garance ve výši 30 až 60 procent jistiny investičního úvěru ve výši 90 milionů korun. Zda jde o onu částku, kterou Andrej Babiš od družstevníků za majetek Czech Turkey nakonec získá, se necháme překvapit.