Ikona tuzemské pánské módy, česká značka Blažek, se dostala do potíží a soudce David Hovorka vyhlásil na majetek společnosti Blažek Praha mimořádné moratorium.
„Projektujeme si různé scénáře, jak budou vypadat následující měsíce. Jak se bude vyvíjet pandemie, naše prodeje, nálada zákazníků. Dalším úkolem je vyjednání dohody s našimi věřiteli ohledně úhrady závazků společnosti,“ řekl týdeníku Euro k aktuální situaci majitel značky Ladislav Blažek.
O moratorium požádal sám Blažek.
Díky tomu nyní nemohou věřitelé po dlužníkovi žádat splácení dluhů. Cílem je stabilizovat firmu a vyhnout se konkurzu.
Podle zákona trvá moratorium tři měsíce s tím, že soud ho může prodloužit o další tři měsíce. Kolik Blažek dluží a jaká je aktuální výše splatných pohledávek, firma nezveřejnila.
Minus sto milionů
Do potíží Blažka dostalo nařízení vlády, v jehož důsledku byl nucen zavřít všechny své prodejny, píše se v návrhu na vyhlášení moratoria. Online prodej prý tyto ztráty nemohl ani částečně vykompenzovat, neboť Blažek staví na osobním přístupu a doplňkových službách a ty nebylo možno v období nouzového stavu aplikovat.
Módní dům nyní čelí výpadku tržeb na úrovni sto milionů korun, jak řekl týdeníku Euro Blažek. „Byla znehodnocena investice do jarní marketingové kampaně v hodnotě několika milionů korun,“ dodává. Další ekonomické ztráty přinesl výprodej jarní kolekce, která prý visela bez užitku několik měsíců v uzavřených obchodech. „Momentálně se vracejí roušky, které jsou z pohledu zákazníků velmi neoblíbené, také je výrazně méně pracovních schůzek nebo veletrhů,“ poznamenal Blažek. Konečná výše ztrát za letošní rok bude podle něj jasná až v lednu.
Situace je sice vážná, nicméně zákazníci na první pohled nic nepoznají. Všech jednadvacet obchodů v Česku a osm na Slovensku je v provozu. „Uvádíme na trh novou kolekci pro nadcházející podzim a zimu. Kreativní tým připravuje kolekce pro příští rok,“ popisuje Blažek. S ročními tržbami 455 milionů korun a 125 zaměstnanci patří k nejznámějším českým značkám. Už na jaře se ale spekulovalo o tom, že by ji mohl převzít investor Michal Mička, který vlastní konkurenční značky Pietro Filipi a Kara. „Covidová pandemie zapříčinila obrovské ztráty v módní branži, a to celosvětově. Rovněž se mění potřeby a chování zákazníků. S ohledem na tuto neutěšenou situaci byla jednání v této věci ukončena,“ konstatuje Blažek.
Dominový efekt
Jednání o konsolidaci jsou minulostí, do potíží se dostali všichni včetně samotného Mičky. „Třicet procent lidí jsme z retailu propustili, je možné, že dojde k dalším personálním škrtům. Situace je vážná, lidé jsou vystrašení, nikdo neví, co se bude dít. Nevypadá to úplně hezky,“ říká Mička, který vedle značky Pietro Filipi ovládá skrze investiční skupinu C2H i kožešinovou Karu Trutnov. Další expanze ale podle něj nyní nedává smysl: „V tuto chvíli neuvažujeme o žádné nové akvizici a plně se soustředíme na stabilizaci stávajícího byznysu.“
Před vypuknutím pandemie zaměstnával Mička 380 lidí. Kromě personálních škrtů omezil i novou kolekci na třetinu a zrušil slevové akce. „Nepotřebujeme tolik látek. Zeštíhlili jsme portfolio dodavatelů,“ popisuje situaci. Kvůli zavření obchodů hlásí propad tržeb o desítky procent.
Pietro Filipi má nyní dvacet prodejen, Kara třiačtyřicet. To by se do budoucna mohlo změnit. „Myslím si, že ve střednědobém horizontu, tedy během dvou tří let, bude nutné počet obchodů snížit,“ plánuje Mička. Kara ale podle něj nebyla tolik zasažena jako Pietro Filipi. „Má daleko širší cílovou skupinu, Kara může mít obchodů klidně sto a bude fungovat. Nemá jediný obchod, který by prodělával. Dnes nám právě Kara pomáhá být optimističtější,“ říká.
Zatímco produkty Kary vznikají v zahraničí, zejména v Turecku, pro Pietro Filipi šijí v drtivé většině čeští dodavatelé a dovážejí se jen látky. Lze tedy očekávat dominový efekt. „Hodně výrobních závodů zavírá, protože zákazníci jako my jim řekli, že kupujeme třetinu toho, co jsme kupovali, pro ně je to likvidační,“ konstatuje Mička.
Příliš mnoho neznámých
Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) tvrdí, že za první polovinu letošního roku dosáhly tržby tohoto sektoru 25,1 miliardy korun. Z toho 21,1 miliardy vychází na textil a čtyři miliardy na oděvní průmysl. Data asociace zahrnují tržby firem s více než dvaceti zaměstnanci.
Meziročně se jedná o propad ve výši 12,5 procenta. Z trhu zmizely 3,5 miliardy korun. Přitom od ikonického krachu oděvního gigantu OP Prostějov, který za sebou v roce 2010 zanechal stamilionové dluhy a stovky nezaměstnaných, se sektor pomyslně odrazil ode dna a s výjimkou jednoho roku tržby rostly. Hlavními tahouny přitom byly rodinné textilní firmy.
Výkonný ředitel ATOK Jiří Česal si netroufá odhadovat vývoj propadu tržeb za celý rok ani to, kolik firem opustí trh.
Jisté je, že sektor nebude v plusu, říká.
Právě Česal si ještě v roce 2018 pochvaloval, že roční tržby zhruba čtyř stovek textilních a dvou stovek oděvních firem rostou už osmý rok v řadě. „Nyní již některé firmy ukončují činnost. Jde zejména o ty menší, které jsou navázány na kamenné obchody.
Drtivá většina to ale zatím přežila, některé dokonce i rostly. Výpadek zakázek se podařilo částečně nahradit šitím roušek,“ uvádí Česal. „Těch neznámých je ale tolik, že lze jen těžko něco odhadovat,“ doplňuje.
E-shop nestačí
Nejistou budoucnost má i další velká česká značka. „Náš e-shop šel sice na dvojnásobek, ale pořád jsme měli přes padesát zavřených prodejen, kde běžel nájem a platy,“ hlásí Václav Hrbek, majitel obchodů firmy Alpine Pro, která patří mezi velké hráče na českém trhu sportovního a outdoorového oblečení, doplňků a obuvi. „Projektovali jsme si na letošní rok velké ztráty, kolem padesáti milionů korun,“ dodává.
Na světových soutěžích reprezentují tento brand Český olympijský a paralympijský tým nebo Český svaz biatlonu.
Zrušení olympiády mělo pro Alpine Pro dramatický finanční dopad. Přes léto se sice značce už zase dařilo prodávat, nicméně do konce roku se Alpine Pro na původní tržby nedostane, odhaduje Hrbek.
„Nyní je pro nás alfou omegou, co bude.
Jsme závislí na podzimním a zimním oblečení,“ zdůrazňuje Hrbek. „Nikdo nic neví, i kdyby nám nezavřeli obchody, zákazníci by tam ale nechodili, protože jsou vystrašení, tak to je snad ještě horší situace,“ uvažuje.
Někteří majitelé oděvních značek využili pomoc státu, ne všichni na ni ale dosáhli.
Třeba v případě příspěvku na nájemné totiž bylo nutné nejprve nájemné uhradit, teprve zpětně bylo možné příspěvek získat. „Pomoc přišla, díky za ni, ale řada z nás to nebyla schopna kvůli chybějícímu cash flow zvládnout,“ poznamenal Jakub Lohniský, zakladatel a spolumajitel značky Le Premier, která se specializuje na pánské obleky na míru. Propad tržeb v případě této značky je kvůli zavření obchodů někde mezi pětadvaceti a třiceti miliony korun.
Právě Lohniský byl jeden z těch, kteří nedosáhli na vládní program Antivirus, což měla být kompenzace nákladů zaměstnavatelům za omezení provozu. V lednu ještě před krizí mu totiž dali tři zaměstnanci výpověď. Běžela jim výpovědní lhůta a ještě v březnu, když začal nouzový stav, byli oficiálně vedeni jako zaměstnanci. Lhůta skončila na konci března, v dubnu měl tudíž o tři zaměstnance méně, čímž se dostal do rozporu s podmínkami vládní podpory a na kompenzace nedosáhl. Že zaměstnance nevyhodil kvůli pandemii, už nikdo nezohledňoval.
Rifle místo obleku
Lohniský odhaduje, že trh s módou se nevratně promění. A nejde jen o to, že skončí zběsilé střídání kolekcí, které už dávno nekopíruje jen čtyři roční období. „Zničily se celé části trhu, třeba byznysové obleky, protože pokračují práce v režimu home office.
Právníci, kteří si kupovali čtyři pět obleků ročně, si dneska koupí jeden nebo dva a možná ani to ne, protože pracují z domu nebo mohou chodit v riflích. To je změna trhu, která bude trvalá. A na to musíme reagovat,“ zdůrazňuje.
Oděvní značky se nyní ve své strategii orientují mnohem více na udržitelnost a nabádají k takzvané strategii slow fashion, tedy brát módu jako dlouhodobou investici, která ale nutně nemusí vždy znamenat průvan v peněžence. Jsou také nuceny více brát v úvahu to, co zákazník kupuje a že je pro něj důležité, jak dlouho produkt vydrží nebo kde a z čeho je vyrobený.
Přístup lidí se mění pomalu. V případě návštěvy obchodů v době pandemie je ale změna vidět už nyní. „Na konci února se lidé báli chodit do obchodů a tržby spadly na nulu ještě před zavřením obchodů. Nyní je to jinak. Mediálně to sice vypadá silněji, ale lidé stejně do obchodu chodí a už to tolik neřeší, což je dobře,“ tvrdí Lohniský.
Nejhorší je nejistota. Na tom se shodují všichni citovaní. Za měsíc a půl začíná plesová sezona a nikdo nedokáže s jistotou říci, zda vůbec bude. Někteří prodejci přitom právě na blížícím se období plesů stavějí své podzimní marketingové kampaně, do kterých pumpují nemalé peníze. Situace je zmatečná. Na jaře se třeba nedalo oblečení zkoušet s tím, že to v dané epidemiologické situaci nebylo hygienické, dnes už je to možné bez problému.
Přitom nejrůznější ukazatelé stavu nemocných či pozitivně testovaných na přítomnost viru SARS-CoV-2 vypadají mnohem dramatičtěji. Klidu nedodávají ani otočky na nejvyšších místech. Prohlášení, že celoplošná opatření nebudou, během několika dní vzala zasvé. „Když se dneska řekne, že obchody nezavřou, tak jsem na pozoru. A pokud by nám teď někdo byť jen na týden zavřel obchody, řada z nás už neotevře.
Ta demotivace a dozvuky chybějícího cash flow by byly takové, že by se to nedalo zvládnout,“ uzavírá Lohniský.
Tržby textilního a oděvního průmyslu
(v miliardách korun)
2009 40,0
2010 41,7
2011 46,2
2012 45,9
2013 47,8
2014 51,0
2015 52,1
2016 53,7
2017 54,9
2018 53,2
2019 53,8
Zdroj : ATOK
Právníci, kteří si kupovali čtyři pět obleků ročně, si dneska koupí jeden nebo dva a možná ani to ne, protože pracují z domu nebo mohou chodit v riflích. To je změna trhu, která bude trvalá.
12,5 % O tolik se v prvním pololetí snížil objem tržeb textilního a oděvního průmyslu proti roku 2019.
O autorovi| petra Jaroměřská, jaromerska@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU