Ten spor začal už v roce 1996. Firma Čechošvýcara Josefa Šťávy tehdy poprvé zažalovala český stát za údajně překažené plnění státní zakázky na obchod s krevní plazmou. Po více než dvaceti letech došlo loni v červnu v kauze ke zvratu. Rozsudek obvodního soudu v Lucemburku dal Šťávovi za pravdu a otevřel dveře k zabavování českého majetku po celé Evropské unii kromě Dánska.
Tento rozsudek pravomocně uznal nárok Diag Human na celkem 14,5 miliardy korun včetně úroků. Česká republika tento verdikt neuznala a přezkumný arbitrážní senát následně závěr předchozích rozhodců zrušil. Jeho výrok naopak neuznala firma Diag Human. Její právní zástupce, bývalý vrcholný politik a někdejší předseda ODA Jan Kalvoda, tvrdí, že se pohledávka stala „evropským exekučním titulem, vykonatelným v celé EU“.
S tímto výkladem vyjádřily souhlas soudy v Belgii, Rakousku a naposledy letos v lednu i v Německu. „Bylo-li v Lucembursku vydáno exekuční rozhodnutí nařizující inkaso určité částky z účtu dlužníka, tedy České republiky, jde o rozhodnutí, jež spadá do působnosti evropského nařízení. A je vykonatelné v každé členské zemi EU kromě Dánska. Na základě toho už běží exekuce v Německu a Rakousku,“ řekl týdeníku Euro Kalvoda.
České omyly
Ministerstvo zdravotnictví, které v této kauze Česko zastupuje, se brání vykonatelnosti lucemburského rozsudku v Belgii, Rakousku a nově i v Německu.
„Německý soud vydal usnesení, kterým nařídil zajistit umělecké dílo, a toto usnesení již bylo na základě odvolání zrušeno,“ uvedl mluvčí ministerstva David Šíma.
Původní argumenty Česka o tom, že lucemburské rozhodnutí je vykonatelné pouze v Lucembursku, se ale ukázaly nesprávnými. Stejně mylné je i přesvědčení české strany, že proti potvrzení vykonatelnosti lze podat odvolání. Evropské nařízení odvolání v takovém případě nezná.
Šanci na zabavování českého majetku si Diag Human živí i v dalších zemích. Spor dále řeší třeba soud v Lichtenštejnsku. Tam firma neuspěla u nejvyššího soudu, ale obrátila se na ústavní soud, na jehož výnos se čeká.
Navíc mezi firmou a státem probíhá ještě mezinárodní arbitráž. Ta by mohla skončit v průběhu příštího roku.
Poučená kultura
Riziko exekuce českého majetku v zahraničí připomíná situaci z května 2011.
Tehdy Okresní soud ve Vídni na návrh Diag Human exekučně zabavil tři cenná česká umělecká díla: obrazy Tanečnice od Vincence Beneše, Dvě ženy od Emila Filly a také bronzovou plastiku Objímající se od Otto Gutfreunda.
Rakouský soud ale nakonec s poukazem na to, že spor mezi Diag Human a Českou republikou není u konce, exekuci zrušil. Ministerstvo kultury je tak už poučené a současnou situaci „průběžně sleduje“a přijímá „systémová opatření“. Pro vyvážené sbírkové předměty ve vlastnictví státu už byla stanovena riziková hranice 500 tisíc korun, po jejímž překročení musí vyvážející organizace doložit dokument snižující riziko zabavitelnosti těchto předmětů.
„Nikdy nemůžeme zcela vyloučit pokusy o zadržení zapůjčených uměleckých děl, byt protiprávní. Nicméně ČR by vtakovém případě využila všech možností k ochraně svého kulturního majetku podle mezinárodního práva a národní legislativy. K stálým preventivním opatřením patří trvalé monitorování mobility kulturních statků,“ uvedla Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva kultury.
Tři míče pro Kindla
Kauza Diag Human zaznamenala letos další posun, a to v případě sporu státu s advokátem a někdejší hlavní postavou aféry plzeňské právnické fakulty Milanem Kindlem. Ten byl jedním ze tří rozhodců v kauze Diag Human, kteří chtěli po státu vyplatit odměnu za práci. Na konci ledna pražský městský soud zamítl odvolání resortu a pravomocně rozhodl, že stát musí Kindlovi peníze vyplatit. Ministerstvo zdravotnictví pak v polovině března zaplatilo Kindlovi více než tři miliony korun. Jejich připsání potvrdil Kindlův advokát a jeho syn Tomáš Kindl.
O autorovi| Martin Štorkán, storkan@mf.cz
