Dne 26. srpna 1981 byl proveden pohovor s osobou Michal Horáček, ženatý, bezpartijní, domácí pracovník Mety Praha, bytem Praha 1.
To si zapsali o pár dnů později do spisu podporučík Horák a kapitán František Vach, pracovníci desáté správy SNB, druhého odboru a prvního oddělení. Jejich každodenní činností byla „starost“ o českou legální i nelegální kulturu a o to, aby se nevymykala dozoru komunistických agentů. Jedním z vytipovaných lidí, kteří měli důstojníkům Státní bezpečnosti pomoci vypořádat se s „pravicovými živly“ v normalizační kulturní sféře, byl právě Michal Horáček. Týdeník Euro to zjistil ze svazku kandidáta tajné spolupráce číslo 21967 s krycím jménem Sázkař, který si vyžádal z Ústavu pro studium totalitních režimů.
V hledáčku Státní bezpečnosti se tak počátkem 80. let ocitl člověk, který v těchto týdnech zcela vážně přemýšlí o kandidatuře na českého prezidenta v lednu 2018. V rámci nadcházející kampaně, které se Michal Horáček s největší pravděpodobností jako nezávislý kandidát zúčastní, bude hrát životní příběh jednotlivých uchazečů o Hrad klíčovou roli. Obraz Horáčkova života v době komunismu je přitom stále zatížen mnoha legendami a nejasnostmi.
Kdo vyráží do souboje o Hrad? Podívejte se na seznam prezidentských kandidátů
Ani dnes není například úplně zřejmé, jaké kontakty měl Horáček v 80. letech se Státní bezpečností, s jejímiž lidmi později během listopadu a prosince 1989 dojednával pokojné předání moci do rukou Občanského fóra. Dodnes se najdou mezi tehdejšími novináři i umělci lidé, kteří tvrdí, že Horáček byl tajným agentem StB, o jehož činnosti nelze dnes nic zjistit ani z dochovaných záznamů někdejší komunistické policie. Horáčkův neobvyklý a fascinující příběh z 80. let plný mnoha turbulencí těmto spekulacím trochu nahrává. Horáček přesto disponuje negativním lustračním osvědčením a žádné důkazy o jeho spolupráci se Státní bezpečností neexistují.
Víme, co jste zač
Horáček si od 18 let přivydělával způsobem, který nebyl pro dospívajícího socialistického člověka příliš obvyklý. Každou neděli trávil na závodišti v Chuchli, kde přijímal sázky na koně. Toho si pochopitelně komunističtí agenti všimli. Z Horáčkových slov v rozhovoru pro týdeník Euro vyplývá, že Státní bezpečnost jeho víkendové podnikání v Chuchli tiše tolerovala.
„Účastnil jsem se toho vášnivě a dlouho, dvacet let. Ale bylo to v době, kdy ostatní v neděli chodili do prvomájových průvodů a dělali ty nástěnky, hlásili se do komunistické strany a podepisovali poučení z krizového vývoje. Toho já jsem se nikdy neúčastnil.
Horáček je ve spisech komunistické státní bezpečnosti popsán jako „vhodný typ pro spolupráci“. (Foto: Archiv)
Pokud by znovu došlo k té volbě být v Chuchli a sázet na koně, nebo být komunistou, volil bych znovu stejně tak. Je to morální postoj,“ říká dnes Horáček ke své nedělní „brigádě“ v Chuchli. Samotné sázení nebylo v době normalizace trestné.
Důstojníci StB přesto hazard Horáčkovi vyčetli, a to hned v úvodu prvního setkání v srpnu 1981. „Řekli: My víme, co jste zač. Vy jste ten sázkař z Chuchle. A tady by bylo dobré, ten pan doktor Cigánek, ten pravicový živel, na toho nám něco řekněte,“ vzpomíná po 35 letech Horáček. Při každém dotazu na jeho kontakty s tajnou komunistickou policií dnes zjevně znervózní. Je znát, že tato jeho životní kapitola je pro něj stále citlivá a že mu velmi záleží na tom, aby se vše vysvětlilo pokud možno v jeho prospěch.
Konspirativní styk
Státní bezpečnost na počátku 80. let po Horáčkovi požadovala, aby jí donášel na někdejšího politického vězně a disidenta Františka Cigánka, který pracoval podobně jako Horáček „za trest“ v družstvu invalidů Meta, nosil mu z provozovny pracovní zadání a výplatu. „Jmenovaný má zpravodajské možnosti do seskupení pravicově orientovaných osob, soustředěných v družstvu invalidů Meta. V současné době se jeví jako perspektivní udržovat se jmenovaným konspirativní styk,“ zapsali si důstojníci StB Horák s Vachem. Horáčka tak zpočátku hodnotili jako nadějného donašeče.
Horáček estébákům prozradil, že Cigánek se zřízením v ČSSR nesympatizuje, což však bylo všeobecně známo. Dále uvedl, že si není vědom toho, že by se Cigánek podílel na nějaké nepřátelské činnosti vůči státu. „Horáček byl dále dotazován, zda by v rámci svých možností chtěl pomoci orgánům ministerstva vnitra v tom, že by zjišťoval názory a plány Cigánka a osob z jeho okruhu. K tomu Horáček sdělil, že vzhledem k charakteru jejich styků by tato práce vyžadovala značnou opatrnost a nemusela by hned přinést výsledky. V podstatě však s návrhem souhlasí,“ zapsali si pracovníci StB.
Čtěte komentář autora článku o Horáčkových kontaktech s StB:
Komentář: Minulost prezidentských kandidátů je věc veřejná
Horáček tedy na první schůzce estébáky neodmítl, souhlasil dokonce s další schůzkou o pár dnů později, kde měl již získat jasné instrukce pro setkání s Cigánkem a pro další „prohloubení kontaktů“ s tímto disidentem. Poskytl také agentům své telefonní číslo, aby mu mohli zavolat. Horák s Vachem tedy dospěli k závěru, že „Horáček se jeví jako vhodný typ pro získání ke spolupráci“.
Promyšlená strategie
Horáček tento „souhlas“ nyní interpretuje jako promyšlenou strategii. Už v roce 2002 ve své biografii od známého novináře Ladislava Vereckého Kdo víc vsadí, ten víc bere uvedl: „Fakt je, že jsem nevystupoval nikterak vzpurně. Přiznávám, že jsem z toho byl – já, myš tak prošermovaná – vedle… Vyžádal jsem si čas na rozmyšlenou. V takové situaci, kdy vobložistu (estébáka – pozn. red.) z nějakých důvodů nemůžete poslat rovnou do háje – je nejrozumnější získat čas.“
Důstojníci na Horáčka vytasili podle jeho vzpomínek metodu cukru a biče. Slíbili mu, že v případě spolupráce by se mohl vrátit na vysokou školu, kterou musel v roce 1974 vynuceně opustit poté, co zfalšoval výjezdní doložku do USA a strávil nějaký čas v ruzyňské věznici. Horáček dnes přiznává, že možnost znovu studovat pro něj byla nesmírně lákavá. Na druhé straně cítil závazek i k Cigánkovi. Ten ve skutečnosti pomáhal chartistům, kteří si nemohli v Metě vydělávat víc než třeba 1700 korun. Cigánek jim rozděloval Horáčkův plat, což se tajní policisté od „sázkaře“ na schůzce nedozvěděli.
Ještě nevíte, koho volit? Poraďte se se strojem:
Koho máte volit? Zjistěte na volební kalkulačce
O druhé schůzce Horáčka s estébáky, která se uskutečnila 7. září 1981 u sochy Karla IV. na pražském Křižovnickém náměstí, neexistuje v archivu žádný záznam. Ke schůzce však opravdu došlo a je nutné se spolehnout pouze na svědectví samotného Michala Horáčka. Ten tvrdí, že tehdy u Karlova mostu definitivně spolupráci s StB odmítl se zdůvodněním, že „trpí epilepsií a pod tlakem nezvládá“. Přítomný důstojník StB prý jen rozhodil rukama a řekl, že je to „safraportská věc“.
Dostal strach
O tom, že Horáčkovu pomoc StB nevyužije, bylo však rozhodnuto až o dva roky později. Z roku 1983 pochází záznam, kde pracovníci StB konstatují: „Horáček vyslovil souhlas s operativním využitím k rozpracování Cigánka. Prověrkou paralelní agenturou však bylo zjištěno, že Horáčkův přístup není seriózní. Po provedeném pohovoru dostal strach, přestal se s Cigánkem i ostatními soukromě stýkat a požádal vedení provozovny Mety o převedení na jinou práci, případně rozvázání pracovního poměru.“ V té době už se Horáček chtěl prosadit v Československé televizi jako scenárista zábavních pořadů. Tomu však nakonec StB zabránila.
„Vy jste ten sázkař z Chuchle. A tady by bylo dobré, ten pan doktor Cigánek, ten pravicový živel, na toho nám něco řekněte,“ tlačila na Horáčka státní bezpečnost. (Foto Archiv)
Horáčkovo zdatné proplouvání posledními křečemi normalizačního režimu přesto vyvolalo v novinářských a uměleckých kruzích paranoii a spekulace, zda nakonec přece jen s StB nespolupracoval. Téměř každý rok totiž cestoval na Západ, podle svých slov na pozvání své sestry, emigrantky ve Francii. V roce 1984 dokonce strávil půl roku na studijním pobytu v USA, na který byl pozván díky zisku novinářské ceny Excellence in Journalism za své dopisování do zahraničního tisku. Na konci 80. let se navíc objevil jako redaktor ve svazáckém periodiku Mladý svět. Někteří jeho tehdejší kolegové byli přesvědčeni, že byl do redakce nasazen Státní bezpečností.
Známý badatel Radek Schovánek, který se zabývá historií Státní bezpečnosti a jehož „expertní posudek“ si sám Horáček objednal, tvrdí, že dochované záznamy jasně svědčí o tom, že Horáček spolupráci odmítl. „Z celého spisu je zřejmá snaha získat Michala Horáčka ke spolupráci i jeho úspěšná a promyšlená snaha se této spolupráci vyhnout,“ uvádí Schovánek.
Dále připomíná, že o pět let později, v roce 1987, založila Státní bezpečnost na Michala Horáčka nový svazek se stejným krycím jménem, ale tentokrát v kategorii prověřovaná osoba. Tento svazek byl v prosinci 1989 skartován. Týdeník Euro oslovil s žádostí o názor i bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů a někdejšího studentského vůdce Pavla Žáčka, spis mu poskytl, ale Žáček nakonec svůj názor na Horáčkův spis nesdělil.
| Přečtěte si rozhovor s Michalem Horáčkem: |
Jaký je systém prezidentské volby? Čtěte:
Vše co potřebujete vědět o volbě prezidenta 2018
O volbě prezidenta čtěte více v rubrice Prezidentské volby 2018
