Kryje policie zloděje?

Jihlavskému kováři Oldřichu Havranovi sebral jeho bývalý partner Miroslav Turek stroje

To byl nejcennější stroj, který jsem měl, říká Oldřich Havran a ukazuje přitom na rezivějící ocelové monstrum. Padesátiletý kovář postává stejně jako rozebrané a zrezivělé torzo pneumaticko-hydraulického bucharu KJH-2 před kovárnou v Hybrálci na Vysočině. O tu ho připravil jeho bývalý obchodní partner Miroslav Turek, který se před námi v kovárně zamkl a jeho dcera si nás přes okno fotografovala.

Policejní manipulace

Turek s Havranem se kamarádili od roku 1969 a pracovali společně v Moravských kovárnách Jihlava. Jejich rodiny jezdily spolu na dovolené a po revoluci oba začali i společně podnikat. Vyráběli zápustkové výkovky. Oldřich Havran měl na starost výrobu v kovárně, Miroslav Turek řídil obchodní činnost. Při průměrném ročním obratu 25 milionů dosahovali zisku přes pět milionů korun.
Idyla podnikavých kovářů skončila v roce 2004. Turek nejen přestal vyplácet Havranovi polovinu z dosaženého zisku, ale ukradl mu i kovářské stroje. Zdánlivě banální historka, jakých jsou desítky či stovky, ale postupně kvůli jihlavské policii začala nabývat netušených rozměrů. „Policisté manipulují ve vyšetřovacím spise s důkazy a výpověďmi svědků. Uvádějí pouze jednostranné skutečnosti, svědčící ve prospěch Turka, aniž by mi umožnili předložit důkazy a podat vysvětlení,“ říká Havran a tvrzení dokládá desítkami dokumentů.

Zprivatizovaná kovárna

Havran dříve pracoval jako vedoucí Střediska praktického vyučování (SPV) na učilišti Moravských kováren v Jihlavě. V roce 1991 získal od ministerstva průmyslu povolení k hospodářské činnosti. Jeho bratr Karel mu zajistil zakázky od Plastimexu Jablonec a začali společně podnikat. Oldřich měl na starost kovárnu, Karel obchod. Když o dva roky později musel Karel Havran spolupráci s bratrem kvůli novému zaměstnání ukončit, dohodl se s Miroslavem Turkem (tehdejším technologem SPV), že na něho byznys převede. Od roku 1993 proto podnikal Oldřich Havran s Miroslavem Turkem.
Turek si založil firmu Forma, která zabezpečovala obchodní činnost pro SPV. Havran zprivatizoval SPV – založil firmu Anvil, která od kraje Vysočina (zřizovatele SPV) odkoupila kovářské stroje a další movitý majetek SPV. Společný byznys navíc stvrdili tím, že jako fyzické osoby vybudovali novou kovárnu v Hybrálci, kam přestěhovali všechny stroje, nářadí a materiál ze staré kovárny v bývalém jihlavském učilišti. Na konci roku 2003 se však Turek rozhodl partnera zbavit. Turkova společnost Forma vypověděla zprostředkovatelskou smlouvu Havranově manželce, na jejímž základě se dělili o profit. A o několik měsíců později odmítl Havrana pustit do kovárny v Hybrálci, přestože nemovitost patřila z ideální poloviny oběma rodinám. A sdělil mu, že stroje už jsou jeho.

Krádež

Když se Havran obrátil na policii kvůli tomu, že mu jeho bývalý společník ukradl kovářské stroje, Turek začal tvrdit, že je od něho normálně odkoupil. „Nic jsem mu samozřejmě neprodal. On na koupi strojů neměl žádnou smlouvu – ani doklad o zaplacení,“ říká Havran. Turek tvrdil policii, že šlo jen o ústní dohodu a že na dvoře předal Havranovi čtyři sta tisíc korun v hotovosti a dokladoval to svědectvím tehdejších obchodních partnerů Rudolfa Skaly a Lubomíra Dubna. Hodnota strojů však byla řádově vyšší než oněch údajných čtyři sta tisíc korun, což jejich majitel kovář Havran samozřejmě dobře věděl. Proč by prodával natolik pod cenou?
Turek si s týdeníkem EURO domluvil rozhovor, ve kterém sliboval vše vysvětlit. „Nikoli on, ale já jsem obětí. Je to hodně dlouhý příběh. Počítejte s tím, že nejde vysvětlit za hodinu,“ řekl do telefonu. Počítali jsme s tím a nechali si volný celý večer. Po příjezdu do Jihlavy se však Turek s námi odmítl bavit. „Dostal jsem tajné informace. Jaké? To vám neřeknu. Nebudu se s vámi vůbec bavit,“ řekl Turek. A dodal, že mu máme poslat výtisk týdeníku EURO.
Svědek Skala později přiznal, že jeho svědectví nebylo pravdivé. „Jako důkaz mohu nabídnout diář z roku 2003. Z něj vyplývá, že 30. září 2003 jsem vůbec nenavštívil Středisko praktického vyučování, kde údajně měly být předány peníze. Výpověď při podání vysvětlení jsem učinil v důsledku tíživých existenčních okolností,“ uvedl Skala v notářském zápisu.
Havran byl navíc v době, kdy mu Turek měl předat peníze, prokazatelně na stavbě svého rodinného domu ve Vílanci. Potvrdil to Jaroslav Krátký z firmy J-Realita, který tam vyhotovoval pro banku protokol o stavu stavby Havranova rodinného domu kvůli čerpání hypotéky. Dále byl Turek nucen přiznat, že stroje nevede v účetnictví, přestože je měl údajně získat již v roce 2003. A naopak na některých dokladech ke strojům, které Turek ukradl Havranovi, jsou poznámky Havranovy sekretářky z roku 2004.

Tvrzení proti tvrzení

Jihlavskému policejnímu komisaři Miloši Dáňovi to však nestačilo k posouzení případu. Nejenže řekl, že jde o tvrzení proti tvrzení, a proto nelze obvinit Turka z krádeže, ale navíc svévolně upravil výpověď svědka Krátkého. Ten to písemně potvrdil. „Komisař Dáňa dále odmítl přijmout jako důkaz diář svědka Skaly. A záměrně upravil výpověď dalšího svědka, Jindřicha Pertlíka, čímž obrátil její smysl. Dokonce mi upíral možnost podat vysvětlení a předložit důkazy, čímž by se prokázalo, že mi Turek stroje ukradl,“ dodává Havran. Policista Dáňa se k případu nevyjádřil a na otázky týdeníku EURO nereagoval. Turek se do získání Havranových kovářských strojů postupně stále více zamotával. O některých začal tvrdit, že je nekoupil od Havrana, ale v kovošrotu. Opět však na to neměl hodnověrný doklad. A navíc tvrdil, že si je pořídil v době, kdy prokazatelně ještě byly majetkem kovářského učiliště. Některé Havranovy stroje rozebral a zničil. Ani to však komisařem Dáňou nepohnulo. Oldřich Havran tedy o navrácení strojů usiluje prostřednictvím občansko-právní žaloby. A doufá, že prací jihlavských policistů se začne zabývat Inspekce ministra vnitra.