Prezident Barack Obama bude mít v dalších čtyřech letech v Bílém domě volnější ruce, příležitost víc se angažovat na Blízkém východě a najde snad i modus vivendi s republikánským Kongresem, říká v rozhovoru pro deník E15 Kryštof Kozák, vedoucí katedry amerických studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Sám sčítání hlasů nesledoval a v noci na středu klidně spal, o tom, že Obama úřad obhájí, byl bezpečně přesvědčen.
* E15: Co bylo zlomovým momentem předvolební kampaně?
Bylo jich několik. Romneymu rozhodně nepomohlo, že byl portrétován jako kandidát bohatých. V situaci, kdy má spousta voličů problém platit základní účty, bylo velkou nevýhodou představovat někoho, kdo nikdy neměl problémy posílat všech svých pět dětí do nejlepších škol. Navíc Romney byl v kampani hodně spojován s Bain Capital, což je standardní firma, která se ale zkrátka živí tím, že restrukturalizuje podniky, propouští a přesouvá pracovní místa do Číny. I když se Romney ukázal jako pragmatik, image člověka, co se narodil se stříbrnou lžičkou, mu nepomohla. Vliv mělo i Ohio, jeden z rozhodujících států. Obamova kampaň tam v posledních momentech upozornila na text, který Romney před čtyřmi lety napsal do Wall Street Journal – že americké automobilky je lepší nechat padnout a radikálně restrukturalizovat. Zvlášť v Ohiu, které je na automobilový průmysl značně navázáno, mu to rozhodně nepomohlo.
* E15: Chtějí dát Američané Obamově politice ještě šanci, nebo si spíš nepřáli v čele země vidět Romneyho?
Řekl bych, že se spíš báli dvojice Romney a Ryan. Koneckonců, Obama žádný konkrétní plán nebo silnou vizi na další čtyři roky nepředstavil. Paul Ryan ale pro republikány nebyl vhodnou volbou pro viceprezidenta. Jeho představy počítají s radikálním seškrtáním rozpočtu a proměnou fungování státu. Není to žádný kompromisní plán, ale ideologická a necitlivá přeměna. Toho se voliči třeba právě v Ohiu, kde hrozí nezaměstnanost, lekli.
* E15: Dá se čekat, že Obama teď, když před sebou nemá další boj o znovuzvolení, změní styl vlády?
Z logiky věci by to tak mělo být. Například se mu uvolní ruce v zahraniční politice, hlavně pokud jde o Blízký východ. Jeho vztahy s konzervativní vládou v Izraeli nebyly ideální, ale zároveň si nechtěl rozhněvat svoje židovské příznivce mezi americkými demokraty, protože věděl, že volební bitva bude vyhrocená. I proto se moc nemíchal do izraelsko-palestinského konfliktu. Teď si ale může dovolit jít do střetu s Netanjahuovými konzervativci. Už proto, že američtí prezidenti po sobě rádi zanechávají jakýsi historický odkaz. To platí i pro komplikovanou situaci v Sýrii.
Čtěte také:
Mission Impossible: Obama musí rychle najít řeč s opozičními republikány
Republikáni nestíhají reagovat na demografickou změnu USA
* E15: Jaké další priority v zahraniční politice se dají čekat?
Už v minulém volebním období začal jeden dlouhodobý trend a tím je orientace na Asii. Obamovým pozitivem je, že nemá válečnické instinkty a má šanci se rozumně dohodnout s novým čínským vedením. Čína jako největší držitel amerických dluhopisů je někdy popisovaná jako bezpečnostní riziko pro Ameriku, což trochu platí. Nepříznivý vývoj v USA by ovšem poškodil i Čínu. Je tam tedy velký potenciál pro spolupráci. Je smutné, že kvůli tomu Washington hodil přes palubu lidská práva. Na druhé straně čínský režim prochází vnitřními proměnami a je otázka, jestli tlak zvenčí situaci kolem lidských práv pomáhá. Objevuje se tam řada lokálních protestů, u kterých je důležité, že nitky nevedou na americkou ambasádu.
* E15: Jak moc zkomplikuje Obamovi život další posílení republikánů ve Sněmovně reprezentantů?
Na to se dá dívat ze dvou úhlů. Situaci to samozřejmě komplikuje, nakonec ovšem dojde ke kompromisům, protože hrozí blokace celého systému. Koneckonců Bill Clinton také šest let vládl s republikánským Kongresem. Sice často jde o politické kompromisy typu něco za něco, ale mohou mít pozitivní dopady. Problém je, že řada republikánů v Kongresu je proti Obamovi dost ideologicky zaujatá a přála mu neúspěch. Nicméně pokud vědí, že Obama tu bude další čtyři roky, nějaká skulina pro rozumné kompromisy se snad objeví.
