Když se stanete v oboru známým a začne se vědět, že už máte zkušenosti, tak vás začnou kolegové zvát jako hodnotitele a soudce (anglicky judge) na různé pivní soutěže. Je to čestná funkce a z každého pozvání mám osobně vždy radost.
A jak hodnocení probíhá? Jsou dva styly. První, řekl bych středoevropský, spočívá v tom, že dostanete vzorek piva a formulář, kde každý degustátor vyplní údaje jako hořkost, plnost, pitelnost a známku jako ve škole od 1 do 5. Komisaři pak formuláře vyberou, sečtou, vyhodnotí a stanoví pořadí degustovaných vzorků.
Více se mi však líbí „angloamerický styl“, kdy hodnotíte u jednoho stolu v kolektivu degustátorů a výsledek je věcí diskuse. Je nás asi deset a máme na stole tak deset vzorků. Každý z degustátorů si stanoví své pořadí a musí si připravit argumenty, aby jej před ostatními spolusedícími obhájil. Předem určený, nejzkušenější člen posuzovatelů (captain of the table), celou diskusi řídí a členové komise navrhují piva na medaile, anebo na vyřazení. Někdy to bývá i tvrdá hádka. Ale zkušený degustátor prostě pozná, co je dobré. Chce to taky trochu - nebo spíš hodně - smyslu pro fair-play. Občas se stává, že jediný z degustátorů, který má jiný názor, neustoupí, neobětuje svého favorita, a to pak místo diskuse musí nastoupit výše popsaná součtová metoda. Naštěstí žijeme v Čechách, ležák umíme vařit skvěle a ta medaile každý rok na někoho sedne. •
O autorovi| Aleš Dvořák, obchodní sládek národního pivovaru Budějovický Budvar
