V televizním pořadu Máte slovo sehrál pozoruhodnou roli europoslanec Miroslav Ransdorf
Moderátorka Michaela Jílková si 20. listopadu v televizním pořadu Máte slovo zvolila za téma komunisty. Pořad byl pozoruhodný především rolí, kterou v něm sehrál europoslanec Miroslav Ransdorf. Pointou je otázka, kdy si jeho protivníci uvědomí, že mu slouží pouze za sparingpartnery se svými hysterickými argumenty typu „ale, vždyť, přece, když, jelikož…!“
Zbourání báboviček
Nejprve dostal výprask exsenátor Martin Mejstřík. Jako významný svazácký funkcionář patřil mezi představitele minulého režimu. To mu však nebrání označovat minulý režim za zločinný a žádat omluvu od všech členů komunistické strany, se skromností sobě vlastní na sebe (a své svazácké druhy) zapomínaje. V pořadu Jílkové se pustil do čtení Komunistického manifestu, aby prokázal zločinnost komunistické ideologie. A skutečně tam našel, že komunisté uznávají pouze násilné svržení současného společenského řádu! Ransdorf mu však zboural bábovičky vysvětlením, že text vznikl v roce 1848, kdy v Evropě vládly absolutistické režimy.
Moderátorka ocitovala bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla, že protiústavní je již slovo (!) komunismus, čímž navodila prima atmosféru padesátých let. Mezi znaky komunismu dle Cepla prý dále patří koncepce společenských tříd a třídního boje. Tyto pojmy však zavedli konzervativní historici francouzské revoluce, podotkl Ransdorf.
Chybné interpretace
Další z diskutujících, Roman Joch, tuto premisu chytře přijal, aby zkusil zaútočit, že právě komunisté jsou ti, kteří tyto třídy vedou do násilného boje jedné proti druhé. Popletl však chronologii a Ransdorf mu musel připomenout, že onen boj mezi třídami tu již byl před Komunistickým manifestem. Jako reálný materialista se Joch projevil, když usoudil, že ztrátou soukromého vlastnictví by občané přišli o zdroj veškeré své nezávislosti na státu. Z toho „demokraticky“ usoudil, že komunisté by neměli být připuštěni k volbám, nýbrž rozpuštěni. Na to navázal Mejstřík, že současní komunisté jsou „personálně, ideově a registračně spojeni s KSČ“, která byla zákonem prohlášena za zločineckou organizaci, čili oni (Mejstřík a spol.) by vlastně měli do televizního studia na komunisty zavolat policii. (Na svazáky nikoli. Ani na funkcionáře.)
Potom učitel Václav Blahník přirovnal komunismus k náboženství. Bohužel toto téma nebylo dostatečně rozvedeno, ač překvapivě skýtá mnoho paralel a souvislostí. Kromě inkvizice třeba to, jak fundamentalisté čtou „písma svatá“. Jsou totiž přesvědčeni, že každé jednotlivé písmenko napsal Bůh, proto jsou neměnně platná odjakživa dojakživa. Existuje fundamentalismus jak pozitivní, vykládající Písma ve svůj prospěch, tak negativní, vykládající Písma protivníků v jejich neprospěch, což předvedl Mejstřík s Komunistickým manifestem.
„Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meč“ (Matouš 10,34). Uvedený řecký výraz „machaira“ neznamená nic jiného než „meč, šavle, obětní nůž“. Kdyby bylo avizované Ježíšovo použití meče interpretováno stejně fundamentalisticky, jak Mejstřík vykládá Komunistický manifest, poskytlo by mnoho závažných důvodů posoudit křesťanství z trestněprávního hlediska, zda nejde o hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo nehlásá-li zášť či nenávist.
Intelektuální ticho
Marek Benda pak mile prohlásil, že jeho náboženství je založeno pouze na dobrých lidských vlastnostech, kdežto Ransdorfovo „náboženství“ jen na těch špatných. A oni, komunisté, jsou špatní, protože pořád chtějí nějakou revoluci. Na to Ransdorf vyučoval: „Lidská práva jsou revolučního původu. V Anglii, v USA i ve Francii se prosadila revolucemi.“ V odpověď se ozvalo intelektuální ticho.
Mejstřík nakonec pateticky vyčetl Ransdorfovi, ve kterých všech zákonech ve sněmovně hlasovali komunisté proti jejich přijetí: „Takto si představujete demokracii?“
Ano, právě takto si představujeme demokracii! Demokracie totiž znamená moci hlasovat „dokonce“ i proti Mejstříkovi. Když byl ještě svazákem, to však nešlo.
