Věrný obraz lze získat až po pečlivé analýze.
Otevřené podílové fondy si nachází stále větší množství svých přívrženců. Na celém světě existuje více než 45 tisíc fondů. Vznikají stále nové, každý z nich je jiný. K tomu, aby si investor vybral kvalitní fond, potřebuje znát mnohem více než je n procentuální výkonnost za poslední rok.
Pomoci může kvalifikovaný investiční poradce. V USA byly v roce 1998 investovány prostřednictvím poradců tři čtvrtiny nových vkladů do fondů! Pomocí kvantitativních metod (hodnocení výkonnosti, rizikovosti a dalších faktorů) je celé pole fondů zúženo na několik desítek, které lze doporučit k investování. Analýza kvalitativních faktorů (renomé správce, osobnost portfolio manažera a tak dále) vede k výběru konkrétních fondů, které jsou klientům doporučovány. Je velmi důležit é, aby počáteční množina byla dostatečně široká. To je možné pouze tehdy, je-li investiční poradce nezávislý. Jinak totiž musí obhajovat výhody správce, jehož fondy prodává, což není pro investora vždy prospěšné.
Celý proces výběru fondů pochopitelně nikdy nekončí. Vybrané i zamítnuté fondy je třeba přezkoumávat a sledovat, zda si svou pozici drží. Kdyby byla jediným kritériem hodnocení fondu jeho výkonnost za poslední rok, je velmi pravděpodobné, že s kupina „šampionů by se každý rok měnila a investor by častými nákupy a prodeji jen prodělával.
Výkonnost fondu za určité období (měsíc, kvartál, rok, deset let, od vzniku fondu a podobně) je vyjádřena růstem hodnoty kursu podílového listu a případným vyplaceným dividendovým výnosem. Existuje-li fond delší dobu, je výkonnost v posledních letech důležitější než výkonnost v časově vzdálenějším období. Manažer fondu prochází stadiem učení se, získává nové zkušenosti. Při srovnávání výkonnosti za delší období je proto nutné zjistit, zda nedošlo k výměně osoby manažera. Jinak by investor srovnával nekonzistentní čísla.
Důležité je sledovat výkonnost za období, které odpovídá správnému investičnímu horizontu. Je chybou stavět investiční rozhodnutí do akciového fondu na výkonnosti za jeden rok. Mnohem větší vypovídací schopnost má výkonnost za tři, pět či deset let. Nao pak u fondů peněžního trhu stačí i období tří či šesti měsíců.
Existuje-li fond déle než tři roky, je užitečné počítat jeho průměrnou výkonnost za rok, takzvanou anualizovanou výkonnost. Pokud za pět let fond vydělá 100 procent, jeho průměrná roční výkonnost je 14,9 procenta.
Zjistí-li investor, že jeho fond vydělal za pět let průměrně 14,9 procenta ročně, měl by se zajímat o šanci, jakou má fond na tentýž výdělek i v budoucnu. Protože fondy nejsou garantovanou formou uložení peněz, pohybuje se investor na poli pra vděpodobností. Historická výkonnost totiž neříká nic o výkonnosti budoucí. Jediné, co lze z historické výkonnosti vyčíst, je to, zda se fondu daří dlouhodobě překonávat index či konkurenci (relativní výkonnost).
Analýzou rizika (volatility) lze zjistit mantinely, ve kterých se bude další zhodnocení fondu s určitou mírou pravděpodobnosti pohybovat. Volatilita měří kolísavost okolo průměrné výkonnosti za určité období. Počítá se pomocí takzvané směrodatné odchylky. Například je-li výkonnost třináct procent a volatilita pět procent ročně, je z 84 procent pravděpodobné, že další rok ukončí fond se zhodnocením n ěkde mezi +8 % až +18 %. Chce-li si být investor jist téměř zcela, potom by měl očekávat výkonnost fondu mezi +1% až +24 %. Je jasné, že většině by vyhovovala vysoká výkonnost a malé rozpětí nejistoty. Realita je ale jiná a kupovat fondy jen na základě historické výkonnosti se může vymstít.
Obvykle platí, že akciové fondy mají větší volatilitu než dluhopisové a ty zase větší než fondy peněžního trhu. Posledně jmenované jsou z hlediska rizika srovnatelné s bankovními vklady.
Relativní výkonnost fondu, měřenou proti akceptovanému riziku, lze získat podělením výkonnosti a rizika. Čím vyšší hodnota, tím lépe. Toho lze dosáhnout jak vyšší výkonností, tak nižším rizikem. Relativní ukazatele umožňují vzájemně srovnávat napří klad i akciové a peněžní fondy.
Pro získání dodatečných informací o výkonnosti fondu se používá celá řada pomocných výpočtů. Jedním z nich je například maximální ztráta za periodu (například za měsíc). Ztráty mnohých fondů na vrcholu loňské krize činily za jediný měsíc i desítky procent. Investor si musí ujasnit, zda je ochoten podstoupit takové riziko potenciální krátkodobé ztráty. Druhou stranou mince je skutečnost, že bez rizika nelze dosahovat ani vysokých zisků. Další pomocné ukazatele měří například délku trvání poklesu ceny nebo dobu obnovy na úroveň před krizí. Je důležité vědět, zda fondu trvá týden, měsíc či rok, než vymaže předc hozí ztráty.
Obrat fondu ukazuje, jak často a v jakém rozsahu mění manažer fondu své portfolio. Investor získá informaci o flexibilitě, s jakou fond může reagovat na vývoj na trzích. Fondy s nízkým obratem spíše kopírují trh, fondy s vysokým obratem se vývoji na trhu „vzpírají . Vysoký obrat fondu však nic neříká o jeho úspěšnosti. O té nejlépe svědčí relativní historická výkonnost fondu.
Smyslem analýzy konzistentnosti je odfiltrovat jednorázové události, které ovlivní výkonnost fondu a přitom nic neříkají o kvalitě správy. Díky jednomu šťastnému obchodu může výkonnost jinak průměrného fondu výrazně překonávat konkurenci, a to i za delší časové období. Totéž platí i naopak. Ignorováním analýzy konzistentnosti si investor může myslet, že udělal dobře, když koupil fond s nejlepší výkonností za pět let. Ve skutečnosti mohl koupit průměrně řízený fond s jedním dobrým obchodem.
Pokud investor posuzuje pouze absolutní výkonnost a volatilitu fondu, nemůže profesionálně posoudit, zda je fond dobrý nebo špatný. Přilepit fondu nálepku dobrý/špatný lze až po srovnání s takzvaným benchmarkem. Výkonnost fondu je totiž hlavně závislá na tom, jak vydělává trh, na kterém může investovat. Pokud fond vydělá 20 procent a trh, na kterém investuje vzrostl o 30 procent, jedná se o slabý výsledek.
Uvedené postupy představují jen část práce, kterou musí investiční poradce provést. Dobře ale ukazují, o jak složité úkony se optimální investiční rozhodnutí opírají.
