K a s p i c k á r o p a a p l y n
Evropská unie usiluje o vznik několika různých tras pro přepravu kaspické ropy a plynu do Evropy. Chce tak diverzifikovat tranzit těchto surovin, aby byla zajištěna bezpečnost jejich dodávek.
Jedenáct středoasijských republik a Rumunsko koncem února iniciovaly návrh dohody, která má přilákat západní soukromé investice do rozvoje ropovodů a plynovodů, které by měly dovést do Evropy ropu a plyn z Kaspického moře, ukrývajícího podle odborníků druhé největší zásoby ropy na světě.
Návrh zprostředkovala de facto Evropská unie, která stále více spoléhá na dovoz obou surovin z Východu. Velký zájem je v Evropě o ropu a plyn z bohatých nalezišť nejen ázerbájdžánského sektoru Kas-pického moře.
Jedním z nejobtížnějších aspektů celého kaspického projektu je však zajistit jeho financování. Region na to sám o sobě finačně nestačí. Naštěstí se ale o něj zajímají již několik let velké mezinárodní ropné společnosti a kromě těžby se tam snaží řešit i transport obou surovin.
Nebývalý zájem o tranzit
Problém dopravy ropy a plynu z bohatých kaspických nalezišť je třeba vidět v širším kontextu. O pobřežní mělčiny Kas-pického moře se dělí Rusko, Kazachstán, Turkmenistán, Írán a Ázerbájdžán. Problémem je už to, jak rozdělit spravedlivě těžbu, natož dohodnout se, kudy vytěžené produkty mají „téci do Evropy. O jejich tranzit totiž mají zájem všechny státy na západ od Kaspického moře, to jsou především země kolem Černého moře. Není divu, ropovody a plynovody jim mohou přinést investice, tranzitní poplatky a zvýšit jejich strategický význam.
Dohoda, kterou iniciovaly zmíněné středoasijské země, má zavázat státy, přes které se plánuje vést potrubí, k respektování stejného právního rámce. Tranzitní země nesmí klást překážky jednotlivým částem projektu, který vede přes jejich území.
Dohodu je připraveno podepsat už například Turecko, zatímco třeba ruské ministerstvo energetiky s podepsáním prý zatím nepočítá.
Klíčem Ázerbájdžán
Klíčem ke kaspické ropě a plynu je se svými obrovskými zásobami Ázerbájdžán. V jeho oblasti kaspických vod se už silně angažují firmy americké a britské - a nejen v těžbě, ale i v transportu. Za zmínku možná stojí, že na projektech těžby se tam západní firmy podílejí mnohem více než Rusko, které zde mělo tradičně velký vliv. Americko-britský gigant BP Amoco má v konsorciu AIOC, momentálně největším subjektu těžícím ve vodách Kaspiku, třicetičtyřprocentní podíl a ruský Lukoil je tu zastoupen pouze deseti procenty.
Přeprava ázerbájdžánské ropy do Evropy je v regionu jablkem sváru již několik let a navrženo bylo už několik variant řešení. Momentálně se o tranzit vehementně uchází například Ukrajina, ale zájem projevuje také Turecko, Bulharsko a Rumunsko, jen Moldavsko se zatím nehlásí.
Před koncem února zahájili ukrajinští představitelé rozhovory s britskou ropnou společností BP Amoco. Ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že firma má zájem na projektu trasy přes Ukrajinu spolupracovat. Pokud jednání skončí dohodou, ropa by tekla z ázerbájdžánského Baku do gruzínského přístavu Supsa a odtud do ukrajinské Oděsy. Pak by byla dopravena do polského přístavu Brody. Tento přepravní koridor by údajně stačil zásobovat kaspickou ropou rafinérie na Ukrajině, v Polsku, Maďarsku, České republice, na Slovensku, v Rakousku a v dalších evropských státech.
Přes nestabilní Kavkaz?
Rozhodnutí o tom, které z dalších možných přepravních tras ropy či plynu do Evropy dají investoři přednost, se čeká v první polovině letošního roku.
Za nejjednodušší možnou variantu transportu obou surovin z kaspických nalezišť považují zúčastněné strany dopravit je do přístavů na gruzínském či ruském pobřeží Černého moře a odtud tankery přes Bospor. Turecko ovšem s tím nesouhlasí. Už nyní je podle něj množství tankerů projíždějících úžinou ekologicky neúnosné a znečištění Černého moře značné.
Investoři tedy hledají další možnosti. USA, Turecko i Ázerbájdžán se snaží prosadit trasu, která by vedla do tureckého středozemního přístavu Ceyhan. To je ovšem velmi dlouhá a drahá trasa, která by navíc vedla politicky, ale i jinak nestabilní kavkazskou oblastí přes Ázerbájdžán a Gruzii, kde se momentálně opravuje stávající ropovod a jsou tam už nyní potíže s přepravou i po železnici.
Rusko raději sólo
Rusko se zatím nesnaží příliš zapojovat do programu na přepravu ropy a plynu, iniciovaného nedávno středoasijskými zeměmi, a vyjednává samostatně.
Plynárenský gigant Gazprom v únoru podepsal předběžnou smlouvu o spolupráci při výstavbě 400 kilometrů dlouhého plynovodu pod hladinou Černého moře s italskou společnosti ENI. Hodlá jím zpočátku dopravovat přímo do Turecka ročně 16 miliard metrů krychlových plynu a od roku 2010 až 30 miliard kubíků.
Západní analytici ovšem tuto trasu přímých ruských dodávek do Turecka poněkud zpochybnili. Informace o ní přišla těsně před zveřejněním dalšího projektu dodávek plynu do Turecka (které začalo být nyní velmi dobrým odbytištěm plynu), a to z Turkmenistánu. Ten v těchto dnech vyzval konsorcium převážně amerických firem k výstavbě plynovodu, který by vedl do Turecka napříč Kaspickým mořem a přes Kavkaz. Hlavními kandidáty na realizaci tohoto projektu jsou firmy Enron, Bechtel a General Electric.
Velký překážkový běh, na jehož konci je slibný turecký trh plynu a případně další odbytiště, odstartoval tedy naplno. Zda v něm vyhraje ruský Gazprom, který se chce stát jedničkou v dodávkách do Turecka, anebo transkaspické konsorcium, kterému jde o plyn i o ropu, to ukážou nejbližší měsíce. Ovšem případný úspěch rusko-italského projektu by prý mohl do určité míry ohrozit kaspickou strategii Američanů.
