Guvernér Tůma má holé ruce
Jako balonek z Matějské pouti stoupá koruna nezadržitelně vzhůru a ruce, které se dlouho a marně natahovaly, aby ho zadržely, své snažení dávno vzdaly. Kurs prolomil úroveň jedenatřiceti korun za euro a nezdá se, že by to byla jeho poslední meta. Česká národní banka ani po posledním zasedání bankovní rady nepřišla se žádným pokusem o zastavení posilující české měny. Komentář viceguvernéra Dědka, že naše ekonomika si může dovolit reálné zpevnění kursu o čtyři procenta ročně, byl spíše povzdechem než signálem trhu.
Možná se zdá, že se nic moc neděje. Ekonomika dosahuje slušného růstu a zahraniční obchod byl v únoru dokonce v přebytku. Jenže zahraniční obchod ve druhém měsíci roku ještě neinkasoval důsledky nejrychlejšího posílení měny z prosince a ledna. I přesto je jeho vývoj pozitivní, jen pokud se díváme na běžné ceny, které jsou silně ovlivněny vývojem na trhu surovin, zejména ropy. Zlepšené směnné relace však zakrývají skutečnost, že se české zboží na zahraničních trzích opravdu uplatňuje hůře než dřív. Vratislav Kulhánek z mladoboleslavské automobilky ve svých katastrofických vizích nepochybně trochu přehání dopady kursu na svou firmu, nicméně silné negativní dopady do hospodaření podnikové sféry jsou již dnes zcela zřejmé.
Můžeme si jistě říci, že české firmy mají stále ještě značné rezervy v nákladech a růst produktivity by mohl být zřetelně vyšší, než je. Kurs je potom velmi účinným bičem na malém dvorku otevřené ekonomiky. Zeštíhlení a rozhýbání firem je tou nejkratší cestou k robustnímu a zdravému růstu. Jenže anorektička na atletickém oválu mnoho nezmůže. A o to jde.
Jestliže se ukazuje, že silný kurs není ovlivnitelný intervencemi ani úrokovými sazbami, a o tom už doufejme nikdo nepochybuje, je nezbytné podívat se, zda stát nemůže udělat něco pro rychlejší růst produktivity. A zde je možností nepřeberně. Začít lze rychlým přibrzděním mezd v rozpočtové sféře, aby vláda vyslala jasný signál, že v této situaci je rychlý růst mezd něco nežádoucího. Pak je na řadě pracovní zákonodárství, které se musí rozloučit s vizí, že jediným důvodem k propuštění zaměstnance je reorganizace. Dále je třeba se podívat, zda stát nečerpá na finančním trhu příliš mnoho peněz, které by mohl využít soukromý sektor. A snadno se zjistí, že čerpá. Bankovní statistika vypovídá jasně. Za loňský rok vzrostl objem úvěrů veřejným rozpočtům z jedenapadesáti na 183 miliard korun. Klientské úvěry naopak klesly o osmnáct miliard.
Že to bolí a nebude možné to udělat za den? Jistě. Ale kurs bude posilovat, i když s určitými okamžiky oddechu, až do našeho vstupu do měnové unie. A to potrvá ještě nejméně čtyři roky či spíše ještě o něco déle.
